pravda nebo lež

*Ary*

Byla jsem v knihovně. Zase. Každý den je stejný. Kromě toho, že dneska půjdu večer na karaoke s holkama. Zpívání miluju, už od dětství, když se rodiče hádali, tak jsem si pustila písníčky nejvíc nahlas co to šlo a začala zpívat.

Koukala jsem zrovna do sešitu z matiky, když jsem ucítila jak si vedle mě někdo sedl. POdívala jsem se a protočila oči. On to snad nikdy nevzdá.

"Dej mi pokoj, doučovat tě nebudu, co na tom nechápeš?" řekla jsem a zase se podívala do sešitu.

"Prosím a už na tebe mám dvě věci, s kterýma tě můžu vydírat." řekl polohlasně.

"Dvě? A to je jako co?"

"Že chodíš na stadion? Protože bruslíš? Myslím, že budeš ještě víc populární, až se to všichni dozví."

"Dobrý, už to nikdy neříkej nahlas. Co z toho budu mít já?"

"Co chceš? Mě? Nebo mužeme vyrazit ven? Jakože rande?"

"Chci....tvýho nejlepšího kamaráda." řekla jsem a usmála se na něho. Tohle nečekal, ale stojí to za to. Jeho výraz. Ježiši. Začínám si myslet, že mě chce. Vybuchla jsem smíchy. Bože můj.

"Jakýho přesně myslíš?"řekl.

"Ledgera" řekla jsem. Vím, že je jeho nejoblíbenější. Rozumí si s ním nejvíc, ale zase jsem vybouchla smíchy, protože bože můj, jeho obličej stojí za všechno. Ledgera doopravdy nechci, nechci nikoho, ale nic jinýho mě v tuhle chvíli nenapadlo.

"Myslíš to vážně?" Zeptal se mě

"Jo a taky chci, na jídlo, na tvojí motorku kdykoliv si řeknu aaa......hmmmm.......chci růži, milostnout básničku od tebe a Ledgera, kterou mi oba řeknete do očí a chci aby jsi si vyrazil na rande s Laylou, trochu se jí líbíš takže proč ne a ještě chci, aby jsi jí představil svým rodičům jako svojí přítelkyni a byli jste tam na večeři a sexy fotku Ledgera, ale nechci jeho přirození a ani zadek" řekla jsem a usmála se na něho. Vypadal zaraženě a smutně zároveň, nevím jak jsem se ho dotkla, ale začala jsem se cítím, hrozně jak na mě jenom koukal a ani se nehnul. Po chvilce odpověděl. "Jo, motorku mi hlavně neznič, ale.....hmm...no... jakoby."

"Jakoby co?Ježiši řekla jsem něco hroznýho? Vypadáš hrozně, mám se bát? Ježiši teď se nenávidím. Co jsem řekla?"

"Nemůžu Laylu představit rodičům, takže něco jinýho?"

"Pane bože. Já jsem fakt namyšlená, blbá. Já... promiň. Omlouvám se nevěděla jsem to. Cítím se fakt hrozně teď." Začala jsem vyšilovat. PANE BOŽE. JAK SE CHOVÁM.

"Jo dobrý, nevěděla jsi to, tak se začni chovat zase jako drsňačka, která mi chce nakopat prdel."

"Já..fakt promiň, ale neboj nakopu ti prdel i tak."

"Jo to jsem rád, no chceš teda něco jinýho nebo tím tvůj seznam přání končí?"

"Jo, to možná stačí, když tak si o něco řeknu."

"Dobře tady je můj mobil, dej mi tvoje číslo, ať se domluvíme, kdy máš čas." a podal mi svůj mobil. Dala jsem mu zpátky mobil a on odešel. Nic dalšího mi neřekl. Ježiši jsem fakt hrozná. Možná si hraju na namyšlenou mrchu, která nemá city, ale mám. V životě jsem zažila hodně a protože pocházím z chudý rodiny, vím, že jestli chci zapadnout musím se chovat tak jak se chovám, naprosto hrozně. Díky tomu mě tady všichni uctívají.

Po škole máme trénink roztleskávaček. S Is a Lay jsme vymyslely choreografii na remix písničky Level Up. Na hřišti s námi jsou fotbalisti, kteří trénují. Asi jsem jediná, která si všimla, že Charlotte furt kouká po jednom fotbalistu. Vůbec nevim po jakým, protože fotbalisty neznám a jenom s nima spím. Jinak mi jsou ukradený. Když si všimla, že jí pozoruju celá zčervenala. Jenom jsem se usmála a otočila se k ostatním. Holkám jsme ukázali choreografii a nechali to na zítra. Jsem hrozně unavená, ale musím do kavárny a chci se zeptat na brigádu. V kavárně zavolám ségře a budu se učit na další den. Já vím, že to trochu přeháním s tím učením, ale musím mít dobrý známky kvůli Harvardu a rodičům. Nechci je zklamat a dali do týhle školy hodně peněz.

Když dorazím do kavárny objednám si matcha latté. Vyndám si macbook a zavolám sestře. Ježiši sice je starší jenom o rok, ale chová se jako puberťák.

"Hola hermana, ¿dónde tienes a este hermoso tipo, fue realmente agradable, por qué no intentas algo con él? Sé que estaba allí para ver a tu amigo, pero podrías intentar atraparlo."

(Ahoj sestřičko, kdepak máš toho krasavce, byl fakt hezkej, proč s ním něco nezkusíš? Já vím, že tam byl za tvojí kamarádkou, ale mohla by jsi ho zkusit ulovit)

"Taky tě zdravím." a protočila jsem panenky.

"Nedělej, že mě nerada vidíš, miluješ mě a ja miluju tebe, jenom tě nechápu. Vždyť byl fakt skvělej, úžasnej, bože mám přijet? Mám ho ulovit sama?"

"Bože můj hlavně to ne, nikdy sem nejezdi, víš jak by si mě ztrapnila? Vždyť se chováš jako malá a co ten tvůj učitel."

"Nic s ním není, je konec."

"Ahoj" ozval se zamnou někdo. Když se otočím, hádejte kdo tam je. Aaron, Ledger, Sebastián a Eddieš.

"Čau" a otočím se zpátky se svojí sestře, která celá září.

"Ahoooj." pozdraví je.

"Jsem její ségra a jmenuju se Gina, zrovna jsme si o vás povídali. Jak dobře vypadáte a tak. No, ale musím končit. Můj pes, chce jít ven a musím dát najíst mý kočce. Jo mám hodně zvířat."

"Nemáš ani jedno zvíře, zrádkyně myslím, že se mamka čirou náhodou dozví, ten důvod, proč si se rozešla jakže se vůbec jmenoval?" zeptala jsem se.

"Nenávidím tě a nechápu, proč jsem ti to vůbec řekla."

"José se jmenoval ne? Jo myslim, že jo. No a jinak mě miluješ a věříš mi i když by jsi neměla."

"Buď zticha radši. Nebo za tebou přiletím puta!" řekla. Usmála jsem se na ní a ona to naštvaně típla.

"Bože je jak malá." řekla jsem si pro sebe nahlas.

"Líbí se mi tvoje ségra, myslíš že bych měl u ní šanci?" řekl Sebastián.

"Fuj, ne, určitě ne, nechutný, a ještě k tomu bydlí ve Španělsku, takže nikdy." řekla jsem a začala si balit věci.

" Tak kdy máš čas na doučování?" řekl Aaron.

" Už jsi splnil, alespoň jeden úkol?" řekla jsem na oplátku. "Chci první ty básničky, než tě začnu doučovat, abych měla jistotu, že je splníš."

"Dobře zítra ti je řekneme a tím pádem ještě zítra bude doučovaní."

"Platí" řekla jsem a odešla z kavárny. Jdu se podívat do okolí jestli někde někoho neschání a pak půjdu domů.