Ten hours at freddy's (Thaf)

3.

"Rád bych ty dveře zavřel a neotevíral, ale tím bychom pak přišli o energii a to by bylo špatný."
"To by sem přišli ti roboti?...„
"Jo...
Nějakej starší pracovník tady byl zabit."
"Cože??„
"Mhm... Nevím proč to tu nezavřou,ale to moje starost není.„
Chvíli jsme oba byli ticho.
"Jsem pořád naštvanej.Proč si sem chodil!?A ještě k tomu v noci! Víš co se ti mohlo stát!?„
"Já vím...ale znáš mě...„
"Ano znám ,ale doufal jsem ,že nebudeš tak blbej.„
Seděl jsem s nohami namackanymi u sebe a ruce jsem měl na kolenou. Koukal jsem do země a měl jsem slzy v očích. Felix se na mě nějakou chvíli díval. Vím udělal jsem chybu...A teď chápu, že se mě snažil chránit. Tak jako to dělal celý můj život...
"Promiň...„
"Ne já bych se měl omlouvat... Varoval si mě a mě to nezajímalo... Jsem hloupej a vím to... Foxy mě měl radši dostat...„
"Tohle už nikdy neříkej! Není to pravda... Si inteligentní a nejrozumnější člověk kterýho znám... Když už si tady tak s tím nic nenaděláš. Neboj, až bude šest vypadneme odtud.„
Svou ruku dal okolo mých ramen. Podíval jsem se na něj a dal hlavu na jeho rameno. Má pravdu... teď už je zbytečné si něco vyčítat. Jsou 3 ráno... Už jen 3 hodiny...

3:39
Je to stresující. Pořád koukat na kamery a kontrolovat dveře... Felix říkal ,že jsem teď jeho velká pomoc, mohu kontrolovat dveře a on se soustředit na kamery. Před chvílí přišel Bonnie...byl u dveří...koukal přímo na mě... Měl jsem husí kůži a srdce mi opět bilo jako o život...jako už mockrát tady. Pořád se klepu. Felix se musí soustředit na kamery, ale už se nemusí bát o ty dveře. Až tahle noční můra skončí... Nechci aby tady felix pracoval, je to nebezpečné. A po tom co jsem dnes viděl, chci aby tahle společnost co vytváří tyhle restaurace skrachovala. Doufejme ,že se okolí probudí....

Sedím na židli vedle felixe a celou dobu otáčím hlavu z leva do prava a pořád dokola.
"Dlouho se nic neděje. To je podezřelí...
Tohle se mi ani trochu nelíbí.„
"Proč, co dělají?„
"Všichni jsou zpátky na Jevišti. Kromě foxyho...„
"Není to dobře?...„
"Řekl bych ,že jo ale...jsou mazaný... Něco mají v plánu...„
"Vždyť to jsou roboti.„
"To si zrovna nemyslím...„
"Co? Jak to myslíš?„
"Oni...se chovají jako lidi. Před zmizením děti tady v téhle restauraci se chovali normálně. Co jsem slyšel tak jenom chodili po budově a dělali bordel jinak nic jiného. A tady u kanceláře se objevovali málokdy. Už od tý doby co tu pracuju pořád chodí ke dveřím nebo koukají přímo do kamer.„
"Ty si myslíš že ti roboti...
Mají v sobě duši nejakeho člověka?„
"Cože?„
"No ano...to by dávalo smysl...„
"Počkej, počkej...„
"Ty počkej...jenom se zamysli, zmizeli tu nějaký děti. V restauraci s animatroniky alias obleky. V cele budově je jediná místnost kde nikdo není a to je myslím ta zadní pro zaměstnance že?„
"No, ano...„
"Když jsou ti roboti i oblek a v den zmizení těch lidí byli v té místnosti...kdyby si byl vrah,kam je nejlepší úkryt tělo? Do obleku robota. Což by znamenalo že...„
"Ne...to by znamenalo ,že v těch robotech jsou lidský těla!?„
"Dává to smysl?...„
"Jo dává...Jestli je to pravda tak se z tohohle už zblázním.„
"Jde to nějak zjistit?„
"Samozřejmě že ano, ale to bychom je museli otevřít.„
"Musíme to udělat. Musíme zjistit co za tím je.„
"Nevím jestli je to nejlepší nápad...„
"Já taky ne...ale když už jsem tady tak něco udělám.„
Felix na mě chvíli koukal. Asi přemýšlel.
Pak se usmál.
"Ty budeš vždycky dělat cokoliv aby sis dosáhl svého, že?„
"Heh, proto jsem novinář.„
Dal mi pusu do vlasů.
"Jak myslíš, jdeme zjistit pravdu. Ale uděláme to ve dne. Ano, v noci by to bylo lepší ,ale nebezpečnější.„
"V noci ho otevírat nebudu.„
Felix se zasmál. Najednou jsme uslyšeli kroky. Věděli jsme ,že někdo- spíše něco... jde. Šel jsem ke dveřím a opatrně se kouknul z obou z nich. Nikde nikdo... Felix se podíval na kamery ,ale nikde nebyl nikdo. Kam zmizeli? nebyli na jevišti, v kuchnyni zřejmě také ne.
"Mate kamery i u vchodu?„
"Ne bohužel tam nedosáhnou. Proč?„
"Jestli nešli hlídat vchod...„
"To by snad...nebo možná i jo...„
"Jestli tam jsou tak jak se dostaneme ven?„
Neboj je tu zadni výhod.„
"A když budou i tam?„
"Tak ...to bychom byli mrtví...„
Začal jsem se bát ,ale doufal jsem, že je i jiná možnost.
"Jdu se podívat k tomu vchodu„
"Cože!? Ne nikam nejdeš!„
"Felixi já vím je to nebezpečný, ale musime si být jistí a ty musíš hlídat kamery.„
"Půjdu s tebou ,když je budu mít na očích tak kamery nebudu potře-.„
Dal jsem mu ruku na tvář.
"Felixi... zůstaň tady já budu v pořádku... Slibuju.„
Díval se na mě nerozhodným pohledem. Potom bylo vidět, že to vzdal.
"Fajn...ale jestli se něco pokazí hned běžím za tebou... dávej tam pozor... prosím...„
"Neboj budu...„
Políbil jsem ho na tvář a s baterkou jsem vyšel z kanceláře. Možná to je riskantní, ale novinář zažívá všelijaká dobrodružství ve své kariéře. Ale na tohle nikdo nemá... Šel jsem chodbou do kuchyně kde nikdo nebyl a pak jsem se vydal do party room kde je vchod. Opatrně jsem se okem podíval a...nejsou tu...tak kde jsou?... možná v té zadní místnosti? Tam nepůjdu... Nevím kde je ten nouzoví východ tak půjdu zpátky. Otočil jsem se a předemnou stáli všichni čtyři. Ne přímo předemnou, ale o podal stáli v kolečku. Nehýbali se. Šel jsem druhou cestou zpět do kanceláře. Když jsem byl dál od nich rozběhl jsem se. Vběhl jsem do kanceláře, ale felix tam nebyl... Kde je?...ne že nešel...
"Thomi!"
Zakřičel jsem.
"Felixi!„
"Promiň, promiň si v pořádku!?„.
"Ano jsem neboj.Jak se tam sakra vzali.„
"To nevím z ničeho nic se tam objevili. V tý chvíli se mi sekli kamery a už tam byli„
"To je znepokojující...„
"To je.„
Na chvíli zavřu oboje dveře mám ještě 50% baterie a je skoro 5 tak to vystačí.„
"To už je 5?„
Podíval jsem se na hodiny a opravdu bylo skoro 5. Díky bohu... ať už tohle skončí...