Škola čar a kouzel v Bradavicích

Konec školního roku

Jsem Kamisan Kira. Říkejte mi Kira. Mimochodem tohle nebyla prosba, ale rozkaz.

Zbývají pouhé dva dny do konce školního roku a já právě sedím přímo před katedrou našeho třídního učitele, jménem Akatsu Mehya. Tohoto vysokého agresivního plešouna, přestože je na škole nejoblíbenějším učitelem, nemám vůbec v oblibě. Ostatně on mě taky zrovna dvakrát nemusí. Právě píšu závěrečný test z ájiny, na který jsem úmyslně nepřišel do školy, a úplně na něj kašlu. Píšu, co mě napadne, dělám na Akatsua všelijaký obličeje a pohrávám si se svým huňatým černým kočičím ocáskem.

Když jsem se drbal za svým kočičím ouškem, plešoun mě oslovil: "Kiro, můžeš mi vysvětlit, jak je možné, že nepíšeš test?!"

Já jsem ho, jako správný problémový žák, ignoroval a dále jsem si pohrával s ocáskem. I když mě oslovil podruhé, nevnímal jsem. Když mě však oslovil potřetí, už hodně přísným hlasem, odpověděl jsem mu. Samozřejmě jsem odpověděl tak, abych ho co nejvíce naštval: "Mňau." Pobaveně jsem se usmál. Bavilo mě se dívat, jak zlostí rudne v obličeji. Vypadal, jako by chtěl něco říct, ale nemohl. A já jsem se neovládnul. Když jsem měl příležitost ho naštvat ještě víc, musel jsem říct vtipnou poznámku: "Mňau. Co se děje, plešounku? Ukousla ti snad kočka jazyk?"

"To, že jsi kočka a člověk dohromady, neznamená, že se tak musíš chovat!!!" zařval na mě.

Konečně nějaká zábava, pomyslel jsem si. "Co tě žere?" zeptal jsem se pobaveným hlasem. Po téhle vtipné poznámce mi plešoun okamžitě vzal test. Nevadilo mi to. Navíc právě v tu chvíli zazvonilo a já ihned pelášil z prokleté budovy, zvané škola.

Když jsem přišel domů, což byl malý, neobydlený byteček se zahrádkou, popadl jsem krabici vajec a pelášil jsem do města k jedné určité budově. Tou budovou byl dům jistého učitele, kterého nesnáším. Ano, mluvím o plešounovi.

Když jsem byl na místě, otevřel jsem krabici a začal jsem házet vejce na učitelův dům. Po chvíli jsem ale musel vzít nohy na ramena, neboť se objevili poldové. I když to tak nevypadá, o TAKOVÉHLE problémy nestojím.

Když jsem dorazil domů, vyšplhal jsem si na jabloň a sežral asi pět jablek. Pomyslel jsem si, jak se mi letošní narozky vydařily. Celý den jsem štval učitele, házel jsem vejce na dům učitele... No prostě super narozky!

Po chvilce luxusu jsem se chtěl jít podívat na svého mazlíčka Ashiho, což byl černý panther, když v tom mi cosi zarylo pařáty do ocasu, až jsem sykl bolestí. Otočil jsem se a na ocase mi seděl výr, jenž držel v zobáku nažloutlou obálku a kožený váček. Oba předměty jsem výrovi vzal, načež odletěl. Otevřel jsem obálku a začal jsem si číst dopis:

 ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

 Ředitel: Albus Brumbál

  (nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar.,

Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun,

Mezinárodní sdružení kouzelníků)

 Vážený pane Kiro,

s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích

počítáme se studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.