Mafia: The city of Lost Mists [CZ]

Fair play

Závodní okruh na severozápadním cípu Lost Heaven, se pyšnil statutem nejnavštěvovanějšího místa v celém přímořském městě. Nebylo člověka v Lost Heaven, který by alespoň jeden závod formulí na okruhu za svůj život neviděl. Závodiště a závody byly dobrou záminkou pro oslavy, a k oslavám samozřejmě patřila kořalka. A byť se Lost Heavenská policie snažila sebevíc dodržovat zákony zakazující konzumaci alkoholu, samozřejmě že jim pár lahví a opilců uniklo. Vždyť i oni byli pouze lidmi.

Každý v Lost Heaven za svůj život alespoň jeden závod formulí na slavném okruhu viděl. A Tom nebyl žádnou výjimkou. Už jako malého chlapce ho jeho otec brával na okruh. Vyzvedával si ho na ramena, aby přes zábradlí a dav lidí viděl na různobarevná auta, která v rychlosti na okruhu svištěla po rozpáleném asfaltu a měnila se na rychlé barevné šmouhy. Tom si to užíval, fandil otcovým favoritům nebo prostě tomu, jehož auto se Tomovi zrovna líbilo. Dnes už byl dospělý a na okruh zavítal jen málokdy, přesto pocítil nával nostalgie, když procházel branou na závodiště a stanul opřený o zábradlí na tribuně s pohledem na poloprázdnou závodní dráhu.

Na okruh se pomalu dostavovali závodníci a mechanici dolaďovali jejich rychlé stroje; formule různých barev stály jedna za druhou na svých bíle vyznačených startovních polích, mechanici kontrolovali poslední drobnosti na strojích závodníků a předávali jezdcům důležité informace o stavu jejich vozidel. Diváci se teprve začínali scházet. Tom by už v dnešní době na okruh sám sotva zavítal, sice v něm závody probouzely mnoho vzpomínek, ale bez přátel, se kterými by mohl sdílet radost z výhry či zlost z porážky, ho vyhlídka víkendu stráveného na závodním okruhu nelákala.

Dnešek byl jiný; v sobotu dopoledne několik hodin před závodem, se na dráze kromě účastníků, mechaniků, manažerů a organizátorů nikdo jiný nevyskytoval, až na Toma, který se zde měl se setkat s Frankem. Colleti ve svém dlouhém kabátě kráčel kolem spodní řady sedadel směrem k němu. Požádal Toma, aby se s ním dnes ráno na okruhu sešel. Mladý držitel nevěděl kvůli čemu a proč zrovna tady, ale když pozoroval Frankovu neměnící se kamennou tvář, pochopil, že se to brzy dozví. Starší muž se opřel o zábradlí vedle něj. Nasál nosem vůni brzkého jarního rána a vydechl. Nepozdravil Toma, ani mu nevěnoval pohled. Tom vyčkával.

"Dlouho jsem na okruhu nebyl," promluvil Frank s pohledem na mechaniky, kteří se hrabali ve vnitřnostech svěřených formulí. "Ta rychlost a adrenalin, to už není nic pro mě. Občas si vsadím, ale to je všechno." Frank věnoval Tomovi letmý pohled. "Sázíš Tome?"

Tom sledoval jeho pohled směrem ke strojům na startovacích polích. "Dřív, když jsem byl mladší. Sázeli jsme na favorita ... ehm." Tom se snažil vzpomenout na jméno závodníka.

"Mikey Dunne," odtušil Frank a Tom přikývl, "dobrý kluk, těžko k poražení."

Držitel pohlédl na mechanika běžícího podél tribuny. Tom tiše vyčkával ve snaze pochopit, co se mu starší muž snažil sdělit.

"I naše komunita sází na vybrané akce," vydechl Frank.

"Závodí?" Povytáhl obočí Tom.

"Zápasí," opravil ho Frank a pohlédl Tomovi do očí. "Jedinci, které zastupujeme, Tome, dávají přednost jednodušším tradičním způsobům zábavy."

Frank se odmlčel a upřel svůj zrak zpátky na závodní okruh. "Dnes večer se Salieriho šampion utká s vyzyvatelem z jednoho z upířích klanů z North Parku."

"Myslel jsem, že North Park mají pod palcem lovci," podotkl Tom.

"Ne celý, na severu se ukrývá jeden z klanů, který nemá Salieriho zrovna v lásce. Chci, Tome, abys dnes večer přišel do klubu Palermo a dohlédl na hladký průběh zápasu."