Andrej si zrovna dával nějaké speciálně zapečetěné papíry do krabice a zavřel ji. „To by bolo všetko." Zamumlal si a ještě se rozhodl, že si skočí do kantýny na kávu, než se za ním naposled zavřou dveře v této kanceláři. Sáhnul na kliku. Dveře se otevřely dost zlehka, což ho na moment zarazilo. Pak se ale naproti němu, ve futrech objevil pan Fiala. „Pardon – já jsem nevěděl, že tady ještě teďka budete." Omlouval se. „To je dobré." Mávl rukou Babiš. Pak ještě pootevřel a zval: „Klidně pojďte dál, pán Premiér." Ten přijal. Andrej se hrnul za stůl a do vitrínky, pro láhev whisky a skleničky. „Dáte si so mnou?" Znělo to jako nabídka, která se neodmítá. A tak Fiala zavřel dveře a pokračoval ke stolu. V ruce měl kytici a dopis. Ty položil na stůl k těm dvěma krabicím.
Babiš rozlil pití a otočil se na něj: „A čo toto je?" „Dopis na rozloučenou s vámi jako s předsedou vlády. Ať se vám vede a tak... Víte, bylo mi hloupé sem posílat sekretářku, tak jsem vám to chtěl předat osobně. Jsem docela rád, že jsem vás ještě zastihnul tady, kolego." „Ano, ach tak... Tak když jsme ti kolegové, nechcel byste si tykat?" podával ruku, dosluhující premiér. Fiala ji stiskl: „Petr." „Andrej." Tykání si potvrdili panákem skotské.
„Víš, Petře, k téhle kanceláži, já mam samé vzpomínky jen na papírování a otravný vyrizovanie a tohle, i když je to asi poslední zážitek, tak je to ten nejpěknější." Přiznal Babiš. „Proč pak?" vyzvídal Fiala. „Víš, tobě jsem to přál. Ten post. Tys mal vždycky takú jiskru." „To je hezký slyšet. Já jsem se v tobě viděl, Andy." Pousmál se. „Opravdu? ...Péťo nechcel bys ten svůj prvý zážitek a můj posledný, udělat o něco peknější?" Pohladil ho Andrej po tváři. „Když říkáš..." zašeptal Petr a začal Andreje utápět v polibcích.
Tady měl slovo chtíč, ne Michaela Jílková.
„Svěřím se ti s něčím..." zasténal Fiala. „Povídej..." zajímal se Babiš. „Vzrušujou mě skratovačky... A ty tu jednu máš... Udělal bys to pro mě? Něco do ní hodil? To by mě rozpálilo." Andrej velice ochotně, sáhnul pro ty zapečetěné papíry, zpátky do krabice a jeden po druhém, je do skratovačky házel. Petr začal vzdychat a povoloval si košili. Pak už se začali dít věci...
Tohle byl Politický duel, plný vášně a tak se obešel i bez Terezie Tománkové.
V jednu chvíli, když byl Petr přivázán k židli, jejich kravatami, napadlo ho něco, více než vzrušujícího: „Zařídim, aby tě přestali trestně stíhat..." „A co pak bys rád ty?" šeptal mu Andrej do ucha. „Ví Miloš, že jsem good boy?" „Já mu to řeknu, neboj!" slíbil Andrej a utáhl kravatu.
Po tomto zážitku, který by měl zůstat jen tajemstvím té kanceláře, vzal Babiš své věci, rozloučil se s kolegou a zavřel za sebou definitivně dveře. Nejradši by se tam už nevrátil. Brousil si zuby na post prezidenta. A když si dával tu kávu a přemítal nad životem, napadla ho jedna, celkem nečekaná myšlenka: „Že bych přecejen podpořil manželství pro všechny?"
