Zpověď

I-Dárce

Každou vteřinou po celém světě dochází k situacím, které mohou vést k úmrtí člověka. Jednou z nejčastějších příčin smrti, kterým se však dá předejít je ztráta krve, drahocenné tekutiny, která nám koluje v žilách. Ztráta dvou tisíc mililitrů krve je ve většině případů těžko slučitelná se životem. A ačkoliv se krev jako taková z pravidla na sanitkách nevozí, tito lidé jí možná budou potřebovat po převezení do nemocnice.

Činnost v IZS, zejména vyprošťování u dopravních nehod mi ukázala jak křehký lidský život je. Když jsem viděl některé pacienty, které po dopravní nehodě dopravoval do nemocnice vrtulník, došlo mi, že chci dělat víc. Přemýšlel jsem jak můžu pomáhat, jak může úplně kdokoliv skoro bez námahy poskytnout pomoc někomu v tísni, kdo ji zrovna potřebuje. Zcela upřímně, byla to reklama na YouTube, která mě nakonec přivedla na nejbližší transfuzní oddělení. I když se musím přiznat, že se bojím jehel a předem jsem věděl že takové darování krve se bez jehličky neobejde. Stejně mi to přišlo jako jasný směr jakým se chci vydat. Moje přesvědčení setrvat u této činnosti ještě prohloubilo střetnutí s úplně novou osobou. Jmenuje se Abigail a potýkala se s dost vážnou autoimunitní chorobou. Právě dárci krve, kterou potřebovala neustále obměňovat, jí zachránili život. Tyto střetnutí a momenty, kdy člověk vidí, že jeho snaha má smysl nejsou časté,ba dokonce ani neobvyklé, řekl bych přímo vzácné, ale vyplatí se to pro ně dělat.

Možná jsem teď některé z vás navnadil k darování. Nejsem sponzorovaný žádným transfuzním oddělením ani ničím takovým, ale pokud si myslíte, že jste ten pravý člověk, prosím jen do toho! Já osobně budu nadšen pokud díky mně třeba svět získá dalšího dárce. Prvodárcům se pokusím celý proces trochu přiblížit. Nejedná se o stoprocentní, nezávadný návod, jsem jen člověk z internetu, informace si raději ověřte před aplikací.

Absolutně nemusíte hladovět před odběrem. 24 hodin předem byste se jen měli vyhýbat extrémně tučnému jídlu, ale normální jídelníček průměrného středoškoláka závadný prý nebyl. Hydratujte se, myslím to vážně. Poděkovat mi můžete později. Po odběru se posaďte ještě na kávu, nebo pokud pospícháte tak jako já, přibalte si s sebou energiťák libovolné značky.

Pro mě celý proces prvního odběru začal v šest hodin ráno vytažením lístku s pořadím číslo 10 z automatu. V čekárně na mě čekalo příjemné křesílko a společnost mi dělal dotazník. V dotazníku jsem zakroužkoval, popřípadě vypsal všechny potřebné informace. Moje čílo bylo vyvoláno a já přesdtoupil před několik sestřiček a jednu paní doktorku. Sestřičky si ode mě převzali potřebné papíry a otázali se mě zda jsem prvodárce. Vylíčil jsem tedy že ano. Sympatické slečny a paní mě provedli papírováním a následovalo drobné píchnutí do prstu. Já mám půlku pravého prostředníku ochrnutou, takže jsem nic necítil, ale doktorka si stěžovala že z mého špatně prokrveného prstu nic neteče a že se mi omlouvá za diskomfort. Následovalo krátké čekání. Poté mě posali za paní doktorkou, která mi zkušeně pouhou rukou změřila tep, s dokonalou přesností se shodovala s mými hodinkami, a tlak, a poslala mě na odběr. Tam mě čekala moc milá hlavní sestra transfuzního oddělení a jakmile zjistila, že jsem prvodárce a ještě k tomu u hasičů, tak už konverzace jela sama. Překvapilo mě s jakou přesností a bezbolestně jsou tamější sestřičky schopny vysloveně nastřelit žílu. Po několika minutách bylo dokonáno a já mohl pokračovat ve svém dni. Cestou autobusem jsem si musel otevřít energiťák, protože jsem měl pocit, že usnu a probudím se na konečné, ale to je hádám normální, když si dobrovolně necháte odebrat 450ml krve.

Bohužel, v naší společnosti lze očividně napadat jakékoliv téma. Jakoukoliv věc, kterou jste považovali za ctnost lze bagatelizovat a vy můžete být označeni za osoby, které pouze vyhledávají možnost se zviditelnit. To je důvodem proč jsem se rozhodl vůbec začít psát svoji Zpověď, protože mi společnost občas přijde nespravedlivá a chci správným lidem ukázat, že nejsou sami. Nikomu nepřeji aby byla tímto způsobem podlamována jeho víra v dobrý skutek, ale pokud se to přecijen někomu stane, tady může vidět že není sám. Sdílením svých příběhů chci společnosti vrátit dobrem, to co mi ona dala jako zlo.

Abych toto téma uzavřel, ačkoliv byla moje snaha bagatelizována a dělali si ze mě srandu. Přes to vše je ten pocit že jste někomu pomohli milionkrát víc. A pokud budete tak šťastni, že se k vám někdy dostane důkaz toho, že vaše snaha má smysl, získáte energii v tom pokračovat na celý život, to vám slibuji.