Lost in dream (BVB cz)

Část 5

 Sedím tady. Sedím v mém dočasném pokoji, nejsem schopen přemýšlet absolutně nad ničím normálním. Hrozně mě už bolí hlava, opravdu nevím co mám dělat. Bylo mi tak hodně na nic až jsme z toho usnul. Zdálo se mi o mé rodině a o tom jak jsme umřel. 

,,CC neruším?" probudil mě tichý roztřesený hlásek. 

,,Eh.. co? Né vůbec né" zmateně jsme odpověděl Sharon, která stála ve dveřích mého pokoje. 

,,CC, já nechci umřít" 

,,Neboj se, zlato, já to nedovolím" zasmál jsme se na ní.

,, Ale ty to nechápeš" rozbrečela se.

  

,,Neplakej, já tě ochráním" Tohle jsme nalhával jak jí tak sobě. Objal jsem jí a položil na postel.  

,,CC a ty se nebojíš?"

,,Jasně, že se bojím" S těmito slovy jsem jí políbil 

*****

Ráno jsem se vzbudil ještě před úsvitem, chtěl jsem vylézt z postele ale v mém úmyslu mě zastavil pohled na Sharon, která spala zřejmě semnou. Byla hrozně smutná, ale vypadala sladce takže jsem si zase lehl a hladil ji po vlasech.  Tiše zavrněla a přitiskla se na mou hruď. Byl to zvláštní pocit. Srdce mi zrychlilo z nuly na sto.  Předtím jsem měl už pár holek ale s žádnou jsem nespal jen tak, jakože fakt spaní ne ten druhý smysl. Byl to zvláštní pocit i když příjemný. Ještě jsme na chvílí usnul.

,,Vstávat holoubci, je snídaně." ozval se z ničeho nic odněkud nám u dobře známý hlas Cetkie. Doploužili jsme se na snídani, na stole leželo o5 asi všechno jídlo světa a dokonce Nutella, na které stalo ,,Pro Christiana Comu". Což mě nehorázně potěšilo. Ovšem v myšlenkách mi zase zbloudila smrt. Hned mě přešla chuť k jídlu a jen jsme sklopil hlavu. 

,,Promiňte, nemám chuť"  Zamumlal jsem a odešel.

,,Ve dvě bude tréning" Zaslechl jsem přísný hlas Katnis.

O půl hodiny později....

,,Hele, seber se! Jsi chlap ne padavka" Vtrhl ke mě Peeta. Chtěl jsem na něho začít řvát, že snad mám právo na soukromí. Ale... Vlastně měl pravdu. Mlčel jsem a jen přikývl.

,,Pojď se mnou do tělocvičny, musím se na tebe podívat"

,,Ještě nejsou dvě" Zamračil jsem se

,,Právě proto" Peeta se nekompromisně otočil ke dveřím a vyšel ven. Nezbylo mi nic jiného než jít za ním.

,,Takže Christiáne.... Ty hraješ na bicí.....tímhle sice nikoho nezabiješ ale...." Ani nedořekl větu a prudce po mě hodil dvě kudly.