Vězni Minecraftu 2: Tajemství Hole

Prolog - Pošťák

Paprsky slunce, které se schovávaly za místní horou vylezly na obzor a osvětlily domy, které se zde nacházely. Obyvatelé městečka po dlouhých týdnech konečně spatřili světlo a vyšli ze svých příbytků. Po ulici byla převrhlá auta a spadlé lampy. Sem tam se povaloval na silnici nějaký ten strom. Obydlí zůstala téměř nedotčená, až na pár výjimek. Nejčastější poškození byla rozbitá okna a sem tam i dveře byly mimo pant. Nic hrozného to ovšem nebylo. Tedy až na jeden dům, který se nacházel skoro uprostřed celé osady. Jediné, co zde zůstalo tak byly základy. Ostatní zmizelo, ale nikde se nenacházely žádné trosky. Byla tu ale ještě jedna divná věc. Na betonových základech ležely dva počítače, který z dálky mohly připomínat krabice. Vyřazovaly ale jakousi temnou elektrickou auru, proto se k nim nikdo neodvažoval přijít a zjistit, o co se doopravdy jedná. To se ovšem mělo každou chvílí změnit.
David, jenž brigádně pracoval jako pošťák bral svoji práci dost vážně. Za celou tu dobu, co řádila strašlivá bouře nasedl na kolo, objel pár bloků a rozházel pár novin. Takhle třeba třikrát za den. Nebyl takový magor, aby to objížděl na jednou. Když roznášel poštu první den po bouřce zklamalo ho, že se jeho noviny stále povalovaly na zahradě před domem. Všiml si toho až teď, jelikož tehdá nebylo skoro vůbec nic vidět a jemu hrálo jediný do karet to, že nikdo se neodvážil výlez za práh svých dveří.
Proto, když projížděl okolo zbořeného domu, tak ho to zarazilo a když si uvědomil, kde se nachází, tak ho to zároveň vyděsilo. Tady bydlel jeho nejlepší kamarád Mirek.
David sesedl z kola a šel se podívat blíže. Cestou šlápl na cosi hodně promáčeného. Když se podíval na podrážky svých bot, všiml si hromady novin. Zřejmě ani Mirek nevylezl z obydlí. Což ho právě překvapilo, jelikož po jeho kamarádovi nezůstaly žádné stopy. Jakoby prostě neexistoval. Setřásl vlhký rozmočený papír z podrážky a pokračoval. Když došel přímo k domu všiml si, že stojí jen betonový základ a sloupy, které podepíraly neexistující druhé patro. Uprostřed stavby se povalovaly dvě poměrně otlučené krabice a z nich šlehaly slaboučké fialové blesky. Věděl, že by se k tomu neměl přibližovat, přesto to udělal. Když už skoro u těch počítačů byl, ozvala se rána, jakoby něco explodovalo. S výbuchem ovšem přestaly i existovat paprsky. Přiblížil se k tomu ještě blíž. Myslel si, že se to rozbilo. Jenže se šeredně mýlil. Když k tomu došel ozvala se ještě větší exploze a David se rozplynul v prach.