V téhle kapitole si společně trochu zavzpomínáme... jaké knihy jste četli, když jste byli mladší? A je nějaká konkrétní kniha, která Vás přivedla ke čtení?
Já to mám tak, že jsem ráda četla už od toho, co jsem se naučila číst. Prostě tak nějak odvždycky. :D
Už ve druhé třídě jsem hltala třeba 8 knížek za měsíc, a tak nějak mi to zůstalo dodnes.
Moje čtecí cesta
Co jsem tedy dříve četla? (Zhruba ve věku 7 - 10 let.)
Prohledala jsem svou historii výpůjček v knihovně a musím říct, že spoustu těch názvů knih, které jsem si půjčovala jako malá, mi vůbec nic neříká.
První kniha, o které si pamatuju, že jsem ji četla (v 7 letech), je Našlo se koťátko! od Sue Mongredien ze série Příběhy se šťastným koncem. Z této série jsem později četla ještě jednu knihu, a to Zachráněná sovička. Tato série má 10 dílů a pokud se nepletu, tak jsou všechny napsány podle skutečných událostí. Já si tedy pamatuju spíš na tu sovičku, a to opravdu jen matně, ale většina těch dílů je vlastně o tom, že hlavní hrdin(k)a najde zraněné zvířátko, a pak se o něj snaží postarat. Nicméně si pamatuju, že se mi to líbilo, jsou to příběhy, které zahřejí u srdíčka. A taky si myslím, že tyhle knížky nemusejí být jen pro děti, že by se mohly líbit i starším čtenářům. Jako oddechovka podle mě ideální. :D
Další knižní série (čtená v 8 letech) je řada knih, o které jsem si jistá, že by se mi líbila i teď, kdybych to brala trochu s rezervou. A to je Doktor Proktor od Jo Nesba. Jo Nesbø je norský autor detektivek a thrillerů, ale taky téhle za mě vtipné a geniální série doplněné skvělými ilustracemi xd. Má to čtyři díly, já si nejvíc pamatuju druhý - ten se mi taky i nejvíc líbil, jelikož tam hlavní hrdinové cestovali časem (takže je tam i něco z historie) a bylo to prostě boží.
Další knihou je Ema a kouzelná kniha od Petry Braunové (čtená v 8 letech). Jediné, co si z toho pamatuju je, že hlavní hrdinka Ema žila v sirotčinci, který nikdy neopustila. A chtěla tedy vidět svět za zdmi toho sirotčince a tuším se jí to pak i povedlo...? Co si pamatuju více, je to, že autorka této knihy byla tehdy, když jsem to četla, u nás ve škole a já jsem z toho byla úplně unešená a cítila jsem se jak její největší fanynka, protože jsem od ní četla celou jednu knihu xd. Dokonce mám i autogram na kousku papíru vytrženýho z random sešitu xdd.
A pak přišla další knižní série, která má dnes už x-náct dílů. A to Deník mimoňky od Rachel Renné Russell (čteno v 9 letech). Tehdy jsem na tom úplně ujížděla a i když teď už bych z toho asi tolik nadšená nebyla, tak myslím, že tohle byla série, která mě k tomu čtení přivedla tak nějak... více. Tím, že je to nenáročné čtení psané formou deníku s miliardou obrázků, čte se to úplně samo. Po těchhle knihách jsem myslím začala číst více a častěji než předtím.
Pak tu máme velmi podobnou sérii té předchozí, a to Deník malého poseroutky od Jeffa Kinneyho (čteno v 10 letech). Deník malého poseroutky mě asi nikdy nebavil tolik jako Deník mimoňky, ale bylo to fajn. Hlavní hrdina Greg mi vždycky připadal hrozně velkej (bylo mu totiž už jEdEnÁcT), ale zpětně mi připadá jako malý pako, jehož jednání si mnohdy nedokážu vysvětlit xd.
A teď přichází na řadu ty absolutně nejlepší knihy z celého tohoto seznamu. Taakže - psal se 24. prosinec roku, jež tu neuvedu :D, ale bylo mi 10 let. A dostala jsem knihu Čtyřlístek pro štěstí od Jacqueline Wilson. Já jsem si to zamilovala. A až o půl roku později jsem v knihovně objevila její další knížky. Četla jsem jednu knihu za druhou a během letních prázdnin jich přečetla 20. Já. Její. Knížky. Milovala. Miluju. A. Vždycky. Budu. Milovat. Pokud jste od této autorky nic nečetli, tak to prostě musíte napravit, protože přicházíte o hodně. Její knihy většinou pojednávají o dívce (věk je různý, četla jsem od ní knihu se sedmiletou hrdinkou nebo i s patnáctiletou), která často žije v neúplné rodině a během knihy se musí vypořádat s nějakými náročnými životními situacemi. Jacqueline Wilson píše knihy jak ze současnosti, tak z viktoriánské doby (ty jsou moje nejoblíbenější), z první či druhé světové války a podobně. Její knížky nikdy neomrzí, nikdy nezklamou a i dnes se k jejím knihám moc ráda vracím. ♡♡♡
A pak tu mám několik dalších knih, které nevím, kdy jsem četla, ale chtěla bych je tu zmínit. :D
Jako první jsou to knihy od Vojtěcha Steklače. Je to řada knih o partě kluků z doby socialismu, kteří pořád provádějí nějaké lumpárny a zažívají různá dobrodružství. Tyhle knížky jsem fakticky zbožňovala. ^^
Dále bych tu ráda zmínila ještě další knihy, které v dětství patřily k mým srdcovkám, ale už se o nich nebudu více rozkecávat. :D Například Charlie, kotě, které zachránilo život od Sheily Norton (něco jako Příběhy se šťastným koncem, akorát je to z pohledu kocoura, který zachránil život dívce), Jedenáct od Lauren Myracle & Ta holka od Katy Birchall (něco jako Deník mimoňky), Báječný trest od Bohumila Nohejla (něco jako knihy od Vojtěcha Steklače), a další a další. :D
Pokud jste to dočetli až sem, tak gratuluju a doufám, že jsem Vás neunudila k smrti a že příští kapitola pro Vás bude zajímavější. :D
Přišlo mi ale fajn se na začátek trochu ohlédnout do minulosti, než se přesuneme ke knihám, které čteme teď.
No, a co Vaše čtecí cesta? :D Jaké jsou Vaše srdcovky z dětství? Vracíte se k nim i teď, případně čtete další knihy od jejich autorů? A četli jste některé z knih, o kterých jsem tu mluvila? Líbily se Vám?
Klidně se v komentářích můžete rozepsat, budu jen ráda. UwU
Tak zase za týden,
Vaše Lola
<33
