unexpected love<3

~49~

ráno mě probudil doktor že bych měla odejít domů se pořádně vyspat ale já odmítla, budu tu sním do té doby dokud se neprobudí prostě, payton pořád spal a já doufala že se co nejdříc probudí, "achjo s tebou je to složitý paytone víš to?" zeptala jsem se ho i když jsem věděla že neodpoví, "chybíš mi..." řekla jsem a začala mu hladit ruku, řekla jsem si že si dojdu pro něco k jídlu do automatu, vzala jsem si peníze a mobil kdyby něco, došla jsem k automatu s nějakýma různýma bagetama a sendvičema, pak tam byl i automat na kafe tak to jsem věděla hned že potřebuju kafe, vzala jsem si nějakou cesar bagetu a k tomu kafe a upalovala zpátky za paytonem, když jsem přišla do pokoje nic se nezměnilo, pořád bez hybně ležel...,co jsem mohla taky čekat, má se probudit nejmíň za týden, sedla jsem si k němu a začala jíst svoji bagetu s kafem, to kafe nic moc ale aspoň něco, "dala bych ti kousnout ale spíš" řekla jsem, nevím proč mu to říkám ale je to vlastně jedno protože mě neslyší,většinu času jsem buď strávila na tiktoku a nebo si sním povídala, já vím že mě neslyší ale uklidňuje mě to, "to takže tak.....doufám že se už brzo vzbudíš paypale" řekla jsem a usmála se nad tou přezdívkou protože ji payton nesnáší, "náhodou paypal neni tak špatná přezdívka, co ti na ní tak vadí?" zeptala jsem se ho, "ou no jasně nemůžeš mi odpovědět, já jsem fakt už mimo.." řekla jsem sklesle, už byl večer tak jsem se rozhodla jít spát, spí se tady fakt na hovno ale pro paypálka cokoliv😉

...

celou noc jsem se probouzela jak píča protože se tady spí fakt na hovno, v 7 ráno jsem to už vzdala a šla si povídat s paypálkem, "dobré ráno paytíku, jak ses vyspal?" zeptala jsem se ho, vždycky zapomenu že mi vlastně nemůže odpovědět, "no asi pořád stejně..." odhadla jsem, "nechceš se už probudit? chtěla bych se normálně vyspat😅" zeptala jsem se ho a u toho se pousmála, "asi ne.." odpověděla jsem si,jsem fakt úplně švihnutá přes palici, já si sním povídám úplně k hovnu když mi stejně nemůže odpovědět..., řekla jsem si že si půjdu dát sprchu, koupelnu tu normálně mají takže to není problém, svlíkla jsem se a šla do vany, zapla jsem vodu a nechala ty horké kapky padat po mém těle, po tom co jsem se vysprchovala jsem se cítila o něco líp, zase jsem se oblíkla a šla za paytonem, pořád spal, jen jsem si oddychla a zase si sedla na židli a scrollovala tiktok, sem tam jsem něco řekla paypalovi ale už mě to pomalu přestává bavit

trochu přeskočíme o 3 týdny..

payton už je 3 týdny v kómatu, pochybuju už že se probudí pro brečela jsem celý ty 3 týdny až do teď, doktor řekl že je minimální šance na to aby to přežil..., "paní williams, myslím že pan moormeier se už neprobere, dáme mu ještě dva dny na to se probrat potom už ho odpojíme od všech přístrojů.." řekl doktor a mně se začali plnit oči slzami, to nemůžou, já to bez něj nezvládnu, musí se probudit...
"d-dobře.." odpověděla jsem mu a šla za paytonem, "paytone pokud mě teď slyšíš tak se prosím prober, nechci o tebe přijít máš na to 2 dny..." řekla jsem a v polovině věty se mi prolomil hlas a začala jsem brečet ještě víc.., "prosím.." řekla jsem mu a začala totálně brečet, bojím se že se už fakt neprobudí, že mě tu nechá na dobro...to nesmí, nesmí mě tu nechat protože jestli jo tak se zabiju, a to doslova, celej den jsem pro brečela u paytona v pokoji, za tu dobu se ani jednou nepohnul, pochybuju že se za den probudí...., už tady asi týden nespím, nedalo se to takže vždycky večer jezdim domu..., bylo okolo deváté večer a já se rozhodla jít domů.., "dobrou noc payi" řekla jsem a dala mu pusu na čelo, když jsem to řekla tak se mi hned začali plnit oči slzami, hned jsem je utřela a rychle vyšla z pokoje, šla jsem do auta a nastartovala jsem ho a jela směr domov, dojela jsem domu a zaparkovala jsem před "našim" barákem a šla dovnitř, když jsem odemkla tak mě pohltila tichota..., prostě ticho, vždycky když jsem přijela domu tak tu byl payton a vítal mě..,teď? tu je ticho a smutek, hned jsem se sesypala k zemi a začala mít totální Hysterák, zavřela jsem dveře sundala si bundu a boty a rychle běžela nahoru do pokoje, skočila jsem do postele a začala hystericky řvát do polštáře, "p-prosím p-pay-ytonee" říkala jsem pořád dokola, z toho breku jsem usnula, ráno jsem se probudila úplně opuchlá, umyla jsem si obličej a namalovala se i když to bylo asi zbytečný..., šla jsem se oblíknout nějaký basic fit jako vždycky:)) šla jsem dolů do kuchyně a udělala si jen kafe, od tý doby co payton je v kómatu tak jsem skoro nic nejedla, taky tak vypadám už jsem zhubla asi 6 kilo...,přestala jsem být úplně aktivní na sociálních sítích, samozřejmě se mě lidi ptají jestli jsem v pohodě, rozhodla jsem se že postnu story že jsem ok aby se tolik nebáli, nepsala jsem tam že teď mám problémy že se z toho budu asi dlouho dostávat...,poté jsem si šla zabalit potřebný věci do kabelky a mohla jet směr nemocnice, dojela jsem tam a šla rovnou do pokoje 14...

potrebuju to natahnout co na nejvic casti jo takze vas necham jeste trpet😜 jinak jsem strasne rada ze jsem #2 paytonmoormeier, moc dekuju!!<33