První dojem

<3

Nevypadal na to. Rozhodně na to nevypadal.

Když se setkali poprvé, kalendář hlásal prosinec. Obsadili houpačky na starém dětském hřišti a botami šoupali do vydrolených kamínků.
Prve si myslel, že to bude na dlouhou chvíli jediný postřehnutelný zvuk. S někým takovým si očividně neměl co říci. Přišlo mu to setkání tolik otravné a tolik zbytečné.

Ten člověk nevypadal dominantně. Nepůsobil chladně ani autoritativně, spíše naopak. Přes rameno měl přehozenou plátěnku s potiskem jakéhosi dětského pořadu, na tváři milý úsměv a oči mu jiskřily až dětinským nadšením. Suma sumárum, vypadal jako moula.

A Mike v duchu přemýšlel nad tím, o kolik byla jeho původní obava neotesaného čtyřicátníka vlastně horší.

Že já sem vůbec chodil.

„Máš už nějaké zkušenosti?“ zeptal se, když se s vrznutím posadil na vedlejší houpačku a podal mu kelímek s teplým punčem. Prsty obepnul okolo svého vlastního a trochu si usrkl.

Ale má hezké ruce. Dlouhé kloubovité prsty a precizně zastřižené nehty. Ty ruce by mi nevadily.

„Jenom jednu,“ odpověděl a také se napil. „Ale netrvalo to příliš dlouho. Měl o tom trochu jiné představy než já.“

„V čem jste se rozcházeli?“ zajímalo ho.

Mike chvíli přemýšlel jaké volit slova, než jednoduše prohodil:
„Byl až moc velká vanilka.“

A v tu chvíli se Liam od srdce rozesmál.

A Mike se zamračil. „Víš ty co? Možná to byla chyba.“ Zvedl se na nohy s úmyslem jednoduše odejít. Tohle nemělo smysl.

„Stůj,“ ozvalo se pevně a za rukáv jej chytila cizí ruka.

„Proč?“ se skeptickým pohledem se na něj otočil. „Nepřišel jsem proto, aby sis tu ze mě dělal dobrý den. Nejsem blbej, vidím, že ses nejspíš jenom nudil a lidi, co jsou jiný, jsou obecně oblíbený terč, hm? Teď mě laskavě pusť.“

„Co tě přimělo si něco podobného myslet?“ nadzvedl obočí.

A přesně v ten moment se černovláskovi udělal knedlík v krku. Už vůbec nevypadal tak moulovitě. Hlas měl o něco hrubší a výraz pevnější.

„Já-“

„Ty co? Vážně jsi tak povrchní, abys soudil dle prvního dojmu? Čekal bych, že budeš mít o něco zdravější přístup. Zvlášť, když o něm sám tak hezky poučuješ.“ S tím ho pustil a opět si v klidu upil svého punče.

„Omlouvám se.“ Najednou si přišel tak moc hloupě. Jasně, že ne každý to měl pomalu napsané na čele. On sám přeci jen taky nebyl učebnicový příklad stereotypního submisiva.

„Příště zkus trochu víc používat tohle.“ Poklepal mu na čelo, vyhodil prázdný kelímek a s rukama v kapsách se vydal pryč. „Tak jdeš? Myslím, že by bylo vhodnější zalézt někam do tepla. Začínáš se třást.“

A v tu chvíli se Mike poprvé pousmál „Měl jsem si vzít teplejší bundu.“

„Milé, že potřebuješ vedení i v takových maličkostech.“

______________

Helou.

Tak jo, byla to doba, co jsem něco vydala naposled. Tak tady máte takovou menší jednohubku. Trochu si hraju s myšlenkou, že z toho udělám delší příběh, ale nejsem si jistá, jestli se mi do toho chce. Možná někdy, až se budu nudit. Uvidíme.