Now, It's Right (Minsung One Shot)

1.

Osoba v černém dlouhém kabátě se procházela noční ulicí. Cesty byly osvětleny jen pouličními lampy a studený vzduch se opíral o tvář cizince.
Ulice byla zcela prázdná a ticho se roznášelo všude dookola.
Sem tam jen psí štěkot,  nebo zvuk motoru.

Hnědé oči skenovaly každé zákoutí a sledovaly cestu před sebou.
Už bylo celkem chladno. Teploty se nezvratně blížily k mínusu a černovlasý si zahříval třením své studené, skoro až promrzlé ruce.
Konečky prstů měl červené a nehty lehce modro fialové.
Pára mu šla od úst, jak se jimi snažil dýchat. Nos měl červený úplně stejně, jako své tváře a pomalu nic necítil.
Černé vlasy vlály díky větru, který je nepříjemně čechral. Oči vypadaly skleněné, protože do nich narážel velice studený vzduch a nohy pomalu promrzaly.

Osoba neudělala velice moudré rozhodnutí. Právě naopak.
Procházka v tomhle chladném období je naprosto nesmyslná, hlavně večer.
Možná kdyby ho nezahříval pouze kabát, ale měl by aspoň šálu a rukavice, tak by udělal lépe.
Celé to ovšem byl jen impulz, který ho donutil, aby se šel projít a zapomněl všechno, co se vůbec stalo. Lépe řečeno, aby utekl.

Proč?
Všichni občas potřebujeme vypnout, nebo nad něčím přemýšlet a Jisung nebyl výjimka.
Hádka s jeho nynějším přítele, později už možná ex přítelem, byla horší, než obvykle je. Vždycky to spolu nějak vyřešili, dneska to tak nebylo.
Jisung byl rozhořčen, byl překvapen a rozhodně ne mile. Dostal ránu pod pás. Myslel si, že bude mít krásný život. Že si konečně našel někoho, kdo k němu patří.
Možná se mýlil.
Ne jen možná, ale určitě.
To, co viděl.
To, co slyšel.

Vždycky přijde věta ,,ale ono to není tak, jak to vypadá.“
Jistě, že je to tak, jak to vypadalo.
Kdo by se mohl plést, když vidí, jak jeho přítel přiráží do těla nějaké ženy, která slastně vzdychá a zarývá mu nehty do zad.
Jak by se mohl Jisung plést, když slyšel i jeho.
Jak to teda je, když ne tak, jak to vypadá?
Jaký byl důvod k tomu, aby černovláska podvedl?

Jisung nebrečel. Dusil v sobě veškeré emoce a snažil se je rozchodit. Možná i umrzne k smrti, to těžko říct.
Cítil se na dně.
Nečekal ani vteřinu a utekl z domu tak, jak tam přišel.
Nečekal ani na vysvětlení, protože věděl, že to bude jen nesmysl, který není myšlený vážně. Co je něco, co není vůbec pravda. Nějaká výmluva, aby se Jisung cítil ještě hůř.
Nechtěl nic slyšet a to nejlepší co mohl udělat, udělal.
Vyhnul se veškeré komunikaci.

Jeho oči se jen střetly s těma jeho. Slyšel tu onu hloupou větu a utekl.
Bylo mu zle.
Neměl ani tušení, jestli to bylo poprvé, nebo ho podvedl už víckrát.
Raději nad tím nechtěl přemýšlet.
Snažil se nějak zamrazit tok svých myšlenek. Bylo dost chladno na to, aby přemýšlel. Rád by se teď někde ohřál.

Jeho celé tělo se třepalo. Kroky začínají být menší a dech těžší.
Mlha, která padá, pomalu přimrzá na zemi a vytváří kluzký povrch.

Jisung neměl pomalu ani tušení, kde se nachází. Někam několikrát zahnul a přestával mít pojem o tom, kde je.
Bylo to pro něj neznáme, tedy teď. Byla tma, je možné, že tudy jezdí za světla.

Když se na to podíváme z druhé strany, tak udělal jedno moudré rozhodnutí.
Nesedl za volant a neodjel.
Hlava plná negativních myšlenek a smíšené pocity.
Kdyby tak udělal, mohl by havarovat. Procházka jenom přeci pročistí hlavu a kdykoliv se můžete zastavit bez úrazu.

Jisung pomalu už nemohl. Byl unavený a promrzlý. Je to ta nejhorší kombinace, se kterou se mohl setkat.
Černovlásek se zastavil a rozhlédl se. Z úst vypustil povzdechl a ruce strčil do kapes.