Záhadné Sestry

1

"Prosím nech toho tati, přestaň nám rozkazovat, je nám osmnáct a máme právo na svůj život"
I(zy): Tez vzbuď se haloo, notak ségra!!
Najednou popadla dech a vzbudila se
Te(z): no tyvole
I: co se ti prosím tě zdálo??
Te: to teď neřeš a pojď, prosím pro rodině album do obýváku!
Tez se sebrala, seběhla schody dolů a běžela do obýváku, následovala jsem, než jsem došla do obýváku už měla vytěžené všechny rodinne alba které jsme v životě za tich patnáct let neviděly
Te: ségra teď musíme najít dvě osoby, které jsou si podobné jako dvojčata, a jsou tam s někým z naší rodiny
I: no dobře a proč?
Te: zdál se mi jedno sen, že máme starší sestry a že jsou taky dvojčata, jedna z nich říkala "prosím nech toho tati, přestaň nám rozkazovat, je nám osmnáct a máme právo na svůj život!"
I: ale to nic nedokazuje
Te: to je jedno prostě hledej  
Když jsme hledali už hodně dlouho, tak jsem našla jednu obálku, bylo tam napsáno od mamky písmem
"Vik a Týn", když jsem obálku otevřela, byl tam ultrazvuk, a plno fotek, dopisu a vzkazů
I: Tez asi jsem našla to co hledáme..
Te: ukaž
Když si to Tez prohlédla ukápla jsi slza, naše rozhodnutí bylo následujici, že obálku vezmeme a pojedeme za mamkou na psychiatrii, asi se ptate proč zrovna tam, když nám bylo 10 let tak se naši moc hádali, dokonce až tak že mamka se z toho psychicky zhroutila, a táta ten jenom furt pracuje, možná mámu pusti domu ale podle nás by to nedopadlo dobře, když ještě k tomu táta začal pít..
No dorazili jsme na ubytovnu kde byla mamka.
Když jsem stáli před dveřmi jejího pokoje tak nám hrozně bušila srdce
I: myslíš že je to dobrý nápad?
Te: ano, mamka nás určitě pochopí, znáš ji ;)
Vešli jsme do pokoje s obálkou v ruce za zády
Te: ahoj mami
M: ahoj zlatíčka moje
Objaly jsme se, až došlo na tu otázku.
I: no víš mami, jsme tu i kvůli této obálce
Vytáhla jsem a dala mamce do ruky
M: čekala jsem kdy to přijde
I: takže máme sestry??
M: ano Vik a Týn, je jim osmnáct, a jsou to dvojčata
Říkala to se slzama v očích
Te: a kde jsou, proč nejsou s námi??
M: holky moje to je až moc složité, holky jsou úžasné, a určitě krásné, ale už jsem je přes 10 let neviděla
To už jse mamka rozbrečela
I: ale proč vždyť jsi je musela vychovat!
M: jak jsem zjistila že jsem těhotná znova, tak váš otec nechtěl další děti, a tak se rozhodl že až holkám bude 8 let že je odvede, a že bude lepší že vychovám vás, a od té doby jsem je neviděla, potom jste přišli vy na svět když vám bylo pět tak jsem se s holkama rozloučila..
Te: ale jak si stihla nás vychovat, když jsme jen o tři roky mladší než oni??
M: starala se o ně babička a já za nima chodila, a u toho se starala o vás!
Mamka se rozbrečela, Tez měla na krajíčků a mě tekla slza po tváři.
Po emotivne rodinné záležitosti jsme vzali obálku a šli domu. A začali jsme prohledávat celý barák jestli je táta někde nedrží, protože on je schopný všeho.
Dny plynuly jako voda a už je měsíc v haji, my je stale nenašli, nikde není ani jedna zmínka, přitom na tich fotka bylo jisté že dělali mažoretky, ale když jsem zkusily internet tak vyhledalo "žádne takové jméno v našem klubu nebylo nalezeno", přitom jsme tam našli mamku i dokonce babičku a nás ale ségry ne, přitom s fotek je jasné že to byl ve stejným klubu, a i mamka potrvdila že dělali mažoretky ve stejném klubu, nezbývalo než se zeptat trenerek.
Ale tich divných snů přibývalo, víc a víc..
...

Nevím jak pravidelně tato povídka bude vycházet, ještě se vzpamtovavam z odchodu z Instagramu..
A mám i svůj život, tak snad se líbí<3