*Flashback*
Každá dívka na střední se těší na poslední ples před ukončením školy.
Florence nebyla výjimkou. Ona i její kamarádky vypadaly jako princezny, každá z nich měla po boku svého prince.
Školní tělocvična se změnila v ten večer na krásný sál, s dechberoucí výzdobou a živou hudbou.
Ona, v krásných šatech v barvě královské modré, on po jejím boku v perfektním černém obleku. Všem bylo jasné, že zrovna oni dva budou dnes zvolení královnou a králem plesu, jak se to vždy dělalo. Byli oblíbeným párem celé školy.
,,Flo, zlato. Za chvíli se vrátím, příroda volá a potřebuju si zavolat." oznámil ji Pierre, stojící po jejím pravém boku. Na tváři mu hrál úsměv, bylo na něm vidět, že má trochu upito, což měli v tuto hodinu už skoro všichni a ona nebyla výjimkou.
,,Jasně, budu tady s Cha." přikývla Florence, oplácejíc mu malý polibek, než se vydal k velkým dveřím, za kterými se skrývala chodba a několik učeben včetně záchodů.
S Charlotte se skvěle bavily, dokonce spolu i tancovaly, k tomu přece nepotřebovaly kluky, ne?
,,Ty, Florence. Neříkal Pierre, že se hned vrátí? Je to celkem doba, co odešel." ozvala se drobná brunetka, když stály u stolku a před sebou měli pití.
,,No ano. Asi se půjdu po něm podívat, třeba se mu udělalo špatně." pokrčila rameny a s omluvným úsměvem se vydala k velkým dveřím, za kterými před nějakou dobou zmizel její přítel.
Za dveřmi ji však čekalo překvapení, které rozhodně nebylo hezké a příjemné.
Vždycky měla za to, že Pierre je jiný. Sám ji říkal, že tohle nenávidí.
A přesto se dívala na obraz před ní, nevěřícně, překvapeně, smutně a zlomeně.
Viděla svého přítele, tisknoucí k sobě dívku ze druhého ročníku, jak si vzájemně vyměňují polibky.
,,Já myslela, že si jiný." vydechla do ticha chodby, čímž na sebe upozornila. Cítila v očích slzy, které chtěli ven.
Pierre i s onou dívkou od sebe odskočili, jak se oba lekli.
,, Florence. Ne, takhle to není. Prosím." ozval se hned její přítel, snažící se jí to vysvětlit. Chtěl se rozejít k ní, jenže její zvednutá ruka ho zastavila.
,, Mlč. Prosím." zakroutila hlavou, cítila jak se jí hlas třásl, vzlyky se pomalu drali ven.
,,Užij si to, čeká na tebe. A my dva jsme skončili." dostala ještě ze sebe, než se otočila a rozešla se zpět do tělocvičny. Přes slzy skoro neviděla na cestu ale nějakým způsobem se dostala k jejich stolu. Chtěla odtud pryč, chtěla domů.
,,Florence! Proboha, co se stalo?" vyjekla vyděšeně Charlotte, jakmile spatřila svou kamarádku v slzách.
,,M-mohly by jsme jet domů, prosím?" nechtěla to řešit tady, když tu byli všichni.
,,Jasně, pojď, jdeme." oboum vzala kabelky a cestou ven napsala svému příteli Charlesovi, že jedou domů, aby se o ní nebál.
Venku se Florence nadechla čerstvého vzduchu a sedla si na schody. Bylo jí jedno, že sedí na zemi v tak krásných šatech a celý její makeup má rozmazaný.
Charlotte si sedla vedle ní, jednou rukou objímajíc její tělo.
,,Pierre.. On .. " chtěla to říct, jenže přes vzlyky to nešlo, nedokázala se uklidnit.
,,Co udělal? Ublížil ti?" ptala se Cha. Flo záporně zakroutila hlavou, věděla, že by na ni ruku nikdy nevztáhl.
,,Našla jsem ho .. On.. líbal nějakou dívku ze druhého ročníku." dostala ze sebe rychle, než se její tělo opět začlo třást pod náporem vzlyků.
,,To je kretén. Já ho zabiju a budeš mít klid. Ať se k tobě jen zkusí přiblížit, moc ráda mu to vysvětlím." tyhle slova Flo trochu uklidnili a zároveň i pobavili. Věděla, jaká její kamarádka je. A že by toho určitě byla schopná.
Zkontrolovala telefon, kvůli času a viděla několik zmeškaných hovorů a zpráv od Pierra. Všechno rovnou odstranila a telefon vypnula. Neměla na tohle náladu.
*Přítomnost*
Florence seděla v obýváku, ve svém malém pronajatém bytě v centru Paříže. Milovala tohle město, proto se sem před pár lety přestěhovala. A dalším důvodem byla škola, která ji tady nabízela perfektní studium, které před dvěma měsíci dokončila. Teď jen najít tu správnou práci. Jako fotografka měla dost nabídek, proto fotila bokem něco málo. Měla i pár stálých klientů.
Upíjela horký čaj ze svého oblíbeného hrnečku a procházela si emaily. Některé byli jen nabídky na slevy v různých obchodech nebo spamy ale přece jen se našel jeden, po jehož přečtení se málem udusila čajem.
,,Dobrý den, slečno Cassini, velmi nás zaujal Váš životopis i Vaše ukázka práce. Rádi bychom vám nabídli spolupráci s naším týmem na pozici fotografky.
Pokud by jste stále měla zájem, stačí odepsat na tento email a na všem se domluvíme. Popřípadě se můžeme sejít osobně.
S přáním krásného dne, Franz Tost, výkonný ředitel týmu F1 Scuderia AlphaTauri."
Několikrát si těch pár řádků přečetla, jestli se jí to nezdá. A nezdálo.
Neváhala dlouho a na email odepsala, kladně samozřejmě. Taková nabídka se neodmítá.
Notebook odložila stranou a radostně vypískla. S touhle nabídkou práce měla možnost cestovat různě po světě. Kromě Francie a Itálie nikde nikdy nebyla, tohle byla její šance, které se hodlala chopit.
Po zbytek dne byla jako na trní, každou chvíli kontrolovala email. Odpověď zatím žádná. Nakonec si uvědomila, že přece někdo nebude sedět u počítače a čekat až ona odepíše. Proto to na chvíli vypustila z hlavy a vrhla se do úpravy fotek, které fotila před pár dny. Téhle krásné rodince fotky slíbila co nejdříve, proto se do toho ponořila a ani nevnímala čas, dokud se nepodívala ven z okna a zjistila, že je tma a také čas večeře.
Odložila notebook stranou a došla do malé kuchyně, kde si zapnula na svém telefonu písničky a pustila se do vaření večeře.
Krátce po půlnoci už dávno spala ale přece se našel někdo kdo nespal, byl to její nový šéf, který ji odpověděl na email.
To však Florence zjistila až následující den dopoledne, kdy si po snídani opět sedla k práci, zbývalo ji posledních pár fotek a mohla je odeslat.
Po přečtení emailu se nemohla přestat usmívat, přesto že byla dnes Paříž zahalená mraky a padajícími kapkami deště. Ona měla však skvělou náladu, kterou jí nezkazilo ani tak nepříjemné počasí.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahojte❤️
Vítám vás u mojí první vícedílovky, jejíž hlavní postavou bude Pierre (protože to je prostě moje zlatíčko🥹).
Doufám, že se vám díly budou líbit a dáte tomuto příběhu šanci. Předem moc děkuji za každé přečtení, hlasování i komentář. Moc si toho vážím❤️
První díl máme trochu kratší, další kapitoly se budu snažit o víc slov, protože čím delší, tím lepší, že? 😁
ČTEŠ
Jedině tvá /Pierre Gasly/
Fanfiction,,Jsi má." vydechl tiše, čelem se opírajíc o to mé. Mé tváře držel ve svých dlaních, oči zavřené. ,,Jedině tvá." odvětila jsem stejně tiše, než spojil naše rty do malého polibku plného lásky.
