The story of Killian and Kieran Jones, or a pirate's life

kapitola druhá

Na klidné a sluncem osvětlené lesní mýtině se objevil magický vír, ze kterého vyletěli dva chlapci. Jakmile dopadli na zem mezi spadané listy, vír se začal pomalu zmenšovat, až nakonec zmizel úplně.

Draco, který se vzpamatoval po přesunu jako první, otevřel oči, do kterých se mu okamžitě opřelo sluneční světlo. Aby unikl ostrému svitu, přetočil se na stranu, takže jeho pohled padl na černovlasého chlapce, který byl stále v bezvědomí.

„Pottere?" vyhrkl ze sebe Draco, zatímco se po čtyřech snažil dostat blíž k Harrymu. „Pottere?!" blonďák několikrát s Harrym opatrně zatřásl, s ohledem na jeho zlomená žebra. Přestože Pottera nesnášel, dělal si trochu starosti, nechtěl tu skejsnout úplně sám.

„Pottere!" vykřikl znepokojeným hlasem Draco. Další zatřepání Harryho konečně probudilo z bezvědomí. S Malfoyovou pomocí se oba dva vyhoupli na nohy, což v Harrym vyvolalo lehkou vlnu nevolnosti, zlomená žebra o sobě totiž hlasitě dávala vědět.

„Jak je to zlé, Pottere? Dokážeš jít?" zeptal se Draco a pohlédl na poněkud bledého Harryho. „ Jo, snad jo. Nemůžeme tady zůstat. Měli bychom zjistit, kde to u Merlina jsme," řekl Harry a obrátil se na Malfoye. „Nerad, ale souhlasím. Nejspíš budeme muset spolupracovat, pokud se odsud chceme dostat. To byl vždy můj splněný sen, Pottere," řekl s pěknou dávkou ironie Draco a rozešel se z mýtiny pryč.

Harry ihned následoval jeho příkladu a po chvilce s ním srovnal krok. Dlouho dobu vedle sebe šli mlčky, až nakonec Harry sebral odvahu a promluvil.

„Malfoyi... mrzí mě, že tě sem Voldemort poslal taky. Chápu, že to pro tebe není snadné, být bez rodiny," Draco nedal najevo vůbec žádné emoce, uvnitř něho to ale vřelo. „Pottere, opravdu tě nemám rád. Nesnášeli jsme se šest let, takže mi bude trvat, než si zvyknu na to, že na sebe navzájem neštěkáme! Pochop, že s tebou nebudu hned probírat mou rodinu..." odpověděl Malfoy a ani jednou se na chlapce vedle sebe nepodíval. „... ale děkuju, za pochopení."

Po tomto osobním rozhovoru, již po zbytek cesty oba dva chlapci mlčeli. Jakmile se začalo smrákat, dorazili na okraj lesa a shlédli dolů z kopce na malou starobylou vesničku.

„Tak jdeme, a hlavně se pokusme nevzbudit pozornost," řekl Draco a bez dalších okolků začal scházet kopec. Harry ho následoval, zatímco se rozhlížel po dřevěných chatách a lidech, kteří procházeli přes vesnici. Přestože by to nikdy nepřiznal, zatoužil v kousku své duše po tom, aby se už do svého světa nevrátil. Tady není žádný Vyvolený, žádný spasitel kouzelnického světa, tady může být tím, kým skutečně je – normálním klukem.

Jakmile se dostali na okraj vesničky, proběhla kolem nich skupina malých dětí. „Gallaghere! Poběž domů, už se smráká!" křikla žena, která vylezla z nejbližšího domku. Chlapeček bez řečí přiběhl k matce a obejmul ji kolem krku.

Draco s Harrym na sebe mírně pokývali hlavou a přistoupili k ženě. „Dobrý den, mohla byste nám prosím pomoct?" zeptal se mile Malfoy a pousmál se na chlapce, který se schovával za matčinou sukní. „Jak vám mohu pomoci?"

„Jdeme už několik dní... kdepak to jsme?" zeptal se Harry. „Přišlo mi, že jste cizinci," řekla žena a pokračovala s úsměvem dál. „Tohle je Začarovaný les, vládne mu král Leopold se svou ženou, královnou Evou. Před několika dny se jim narodila dcera Sněhurka. Po dlouhé době v naší zemi nastal krásný věk."

Tato slova Harryho zarazila. Protože vyrůstal v mudlovském světě, znal hodně dětských pohádek a samozřejmě jako každý slyšel o příběhu krásné Sněhurky.

Byl tak zahloubaný ve svých myšlenkách, že nevnímal konverzaci mezi Dracem a tou milou ženou. „... mockrát vám děkujeme za pomoc!" řekl Malfoy a rozloučil se s ní i malým chlapcem.

„Pottere, o co jde?" zeptal se Draco, jakmile odstoupili od domu. „Nevím, jaké pohádky říkáte dětem v kouzelnických rodinách, ale v mudlovském světě zná každé dítě příběh o Sněhurce, otráveném jablku, Zlé královně a princi Krasoňovi, který ji probudil z kletby," říkal naléhavě Harry, Draco na něj nechápavě zíral. „Co tím jako myslíš, Pottere?!"

„Nechápeš?! Voldemort nás poslat do jiného světa. Světa, který je u nás pouze legendou, lidé ho znají pouze z pohádek pro děti... Sněhurka je snad jedna z nejznámějších pohádkových postav v mudlovském světě... Když nad tím tak přemýšlím, Voldemortův plán byl vlastně opravdu geniální. Neposlal nás jen do jiné země, tak by se mě nikdy nezbavil, lepším řešením bylo poslat nás do úplně jiného světa. V našem případě – říše pohádek."

„Co budeme dělat?!" zeptal se Draco, kterému se teď poprvé od jejich příchodu zračil ve tváři strach. „Nevím... asi bychom se tu měli zkusit zorientovat a pak najít podobný portál jako Oblouk smrti."

„Myslíš, že by to tvůj kmotr neudělal?! Co když tu žádný magický portál není? Co když není žádná cesta domů?!" vyhrkl zoufale Draco. „Sirius se tady nikdy nedostal, když propadl skrz Oblouk, byl už mrtvý, Malfoyi! Vždycky je naděje. Společně se pokusíme najít portál, který nás dostane zpátky!" řekl Harry a rozešel se pryč od vesničky.

„Pottere?" zastavil Draco druhého mladíka, který k němu stál zády. „Omlouvám se, ohledně toho, co jsem řekl o Blackovi. Nevěděl jsem to..." řekl Malfoy a přistoupil k Harrymu. „V pořádku, to teď není náš problém, je to minulost."

„Řekla ti ta žena ještě něco užitečného, Malfoyi?" zeptal se Potter a rozhlédl se po okolí. Začal se strachovat, kde přečkají noc a další dny. „Asi patnáct mil na sever je další vesnice, tam bychom snad něco mohli objevit. Noc tady je ale za chvilku, měli bychom si najít nějaký úkryt a přečkat noc tam," navrhl Malfoy a přikývl, jakmile se mu dostalo Potterova souhlasu.

„Kousek odtud v lese jsem zahlédl malou jeskyni, můžeme se schovat tam," řekl Harry a oba se tím směrem rychle vydali. Tma se rychle blížila a ani jeden neměl v plánu zůstat venku déle, než to je nutné. Po několika minutách k jeskyni nakonec došli – byla poměrně malá, ale usoudili, že je pro jejich potřeby dokonalá.

Zatímco Draco rozdělal oheň, Harry nasbíral suché dříví na podpal, které donesl do jeskyně. Oba dva byli docela nesví, kvůli toho, že nemohou používat magii. Bylo to tak zvláštní a nepřirozené.

„Měl by ses trochu prospat, Pottere! Pokud chceš hledat nějaký portál, měl by si nechat zregenerovat ta zlomená žebra. Já si vezmu první hlídku, ty se zatím prospi," řekl Draco a přisunul se blíže k ohni. „Děkuju, Malfoyi. Možná, že přece jen můžeme spolupracovat..."