Normální konverzace [Shingeki no Kyojin]

Normální konverzace

„Heichou?"

„Hm?"

„To jste vy?"

„Mhm."

„Co tu děláte?"

„To si už nemůžu dopřát odpočinek?"

„Ne, takhle jsem to nemyslel, jen jste si sem tak nečekaně lehl a k tomu do trávy."

„Odpočívat na přírodě je taky dobré, čas od času."

„A vám nevadí, že je tráva špinavá?"

„Tch, vadí mi to, ale jsem příliš unavený na to, abych se o to teď staral. Pak se prostě pořádně vykoupu."

„Nevšiml jsem si, že byste tu dřív odpočíval."

„Protože mi stačilo sedět u sebe v pokoji."

„A co vás donutilo vyjít teď?"

„Tch, můžeš aspoň chvíli mlčet?"

„Omlouvám se, jen... mě to prostě zajímá. Málo o vás vím, heichou, a chtěl bych vědět víc."

„...Už jsem ti říkal, že čas od času je dobré odpočinout si na přírodě."

„A to je jediný důvod?"

„U všech titánů, Erene, sklapneš někdy?"

„Tak, nemám často takovou možnost si s vámi popovídat..."

„Tch, jen jsem uviděl, jak se jeden malý spratek šťastně povaluje na slunku a řekl jsem si, že to není zas tak špatný nápad. A teď už mlč."

„Myslíte, že po tom, co jste teď řekl, budu prostě jen mlčet?"

„Sakra, chováš se jak malý fracek, na mou duši."

„Je mi pouze patnáct, tak co jiného očekáváte."

„Na patnáctiletého spratka si příliš dovoluješ."

„Mám to v krvi, když jsem na půl Němec a na půl Turek."

„To bylo tak neuvěřitelně dávno, kdy takové země existovaly..."

„A kde vy máte své předky, heichou?"

„Hm, myslím, že ve Francii a někde v Asii."

„A znal jste svojí matku?"

„Moc si ji nepamatuju. Zemřela, když jsem byl ještě malý."

„A to jste rostl sám nebo si vás někdo vzal na starost?"

„Vychoval mě můj strýc... Oi, co je to tu vůbec za výslech?"

„Tak stejně mi tu sám všechno sdělujete. Vadí vám to?"

„N-ne že by mi to přímo vadilo, ale mohl by jsi aspoň chvilku mlčet."

„Když já o vás jen chci vědět víc..."

„... Tch, fajn, ptej se."

„Kdy máte narozeniny?"

„25. prosince."

„Wow! Hned den po Vánocích?"

„Tak ne asi, což mi vlastně připomíná, ty máš narozeniny 30. března, že?"

„Ano, mám... Počkat, vy si pamatujete, kdy mám narozeniny?"

„Nedělej ze mě idiota, samozřejmě. Pamatuju si narozeniny každého ve svém týmu."

„Takže i slečny Petry?"

„Logicky, spratku, logicky."

...

„A najednou mlčíš."

„Jen jsem přemýšlel, jestli slečna Petra a heichou..."

„Hm?"

„Jestli nejste spolu."

„Měl by jsi přemýšlet, jak se naučit kontrolovat svojí sílu titána a ne nad takovýma prkotinama. Nic spolu nemáme."

„Někdy vás totiž vidím spolu, tak jsem si to myslel."

„S Erwinem nás často taky vidíš spolu, ale to neznamená, že spolu šukáme."

„Popravdě jsem si to myslel."

„To fakt nemáš co dělat, než přemýšlet nad takovýma kokotinama?"

„Já jen... To je jedno, neřešme to."

„Já to budu řešit. Nelíbí se mi, že u takovýho štěněte jako ty, poletují v hlavně takovýhle blbosti."

„Ne, vážně, heichou, nechci vám přidělávat starosti."

„Starosti mi přiděláváš tak i tak, takže to vyklop."

„... Heichou to vyznělo tak, že mě nesnášíte."

„Tch a to se ti teď mám omlouvat za to, že tobě to vyznělo takhle?"

„N-ne, to ne, ale nechci, aby mě heichou nenáviděl."

„To jsem nikdy neřekl, takže takovou myšlenku vyhoď z hlavy, je to kravina."

„A co ke mně cítíte, heichou?"

„Proč ti to mám říkat?"

„Možná protože, že bych se to mohl dozvědět a něco změnit?"

„Na tomhle už nic nezměníš."

„Takže jsem nejspíš v koncích."

„Od konce jsi daleko, věř mi."

„Vy mě jen víc matete."

„Tak si nedovoluj se nechat zmást."

„Když... vy jste jiný případ."

„Při tom jsem ale pořád člověk."

„Ale vy jste stejně jiný případ..."

„Přestaň si kousat hubu, proměníš se do titána."

...

„Prostě to řekni."

„Miluju vás, heichou."

„Já tebe."