Ráno jsem vstal brzo, protože si chci zabalit všechny věci a nesmím zapomenout na notebook, bez něj, nebo bez nějakého technického přístroje, se dnes prostě neobejdete.
Když už jsem měl všechny věci zabalené, šel jsem se dolů nasnídat.
,, Dobré ráno." Pozdravil jsem rodiče.
,, Dobré." Opáčili skoro zborově.
Po snídani jsem šel do pokoje, abych si ještě něco zahrál na počítači, než bude oběd a ano mám počítač i notebook.
,,Do 14 ( do dvou )hodin mám ještě času." Řekl jsem si pro sebe a začal hrád.
Hrál jsem několik hodin, než na mě máma nezavolala.
,, Joshuo oběd."
Seběhl jsem schody a šel se najíst.
Měli jsme nudle, protože máma chce, abych si zvykl na Japonskou kuchyň, jakoby ten jeden oběd něco ovlivnil.
Po obědě jsem si uvědomil, že mám ještě dvě hodiny a tak jsem šel do obýváku a koukal na nějaký film.
Po dvou hodinách jsem uslyšel zvonek. Otevřel jsem dveře a byl tam pan Fumico a Hachiro.
Běžel jsem si pro kufry a rozloučil se s mámou a tátou.
,, Tak ahoj....budu vám psát." Řekl jsem jim a objal je.
Vyšel jsem ven z domu a tam na mě čekalo auto, kterým máme odjet na letiště.
,, Jen taková otázka pane Fumiko, jak dlouho poletíme?" Zajímalo mě.
,, Asi tak jeden a půl dne." Odpověděl mi a pak celou cestu až na letiště, bylo ticho.
Jakmile jsem spatřil naše letadlo a těšil jsem se ještě víc na let, než před tím.
Než jsme nastoupili, byl jsem nervózní a ještě víc když jsme vzlétli.
V letadle jsem si vzal mobil, sluchátka a poslouchal muziku, abych zabil čas. Po hodině jsem se nudil a usnul jsem.
Probidil mě až výkřik nějaké paní, která vykřikla ze spaní.
,, Pane nevíte kolik je hodin?" Zeptal jsem se jednoho pána, který seděl v letadle vedle mě.
,, 18:00 přesně." Odpověděl mi pán.
,, Skvělí, to mám ještě v letadle strávit 32 hodin =|." Řekl jsem si pro sebe a viděl jak se ten muž, který sedí vedle mě lehce pousmál a začal si číst nějakou knihu. Pak jsem se ještě pokusil usnout.
Tak už jsem strávil v letadle dalších 30 hodin, už jenom asi dvě a budu to mít za sebou.
Po nějaké době jsem uslyšel hlas jedné z letušek, který vycházel z reproduktorů, které byli v letadle umístěny.
,, Zapněte si prosím pási a udělejte si pohodlí, právě přistáváme."
Potom co jsme dosedli na zem, začala zase mluvit.
,, Děkujeme že jste letěli s námi a přejeme příjemný zbytek dne."
Jen jak jsem vystoupil z letadla a vyzvedl si svá zavazadla, uviděl jak na mě Fumiko a Hachiro, který právě vystoupili z letadla, čekají.
,, A kde vůbec je ta škola pro upíry?" Zeptal jsem se, protože jsem netušil kde přesně je.
,, Kousek od Tokia, a ta škola není jenom pro upíry, ale i pro vlkodlaky a nedaleko od ní je škola pouze pro čarodějky. No a my jsme přiletěli zrovna den, kdy čarodějky nebo my navštíví jednu nebo druhou školu a dneska jsou to zrovna čarodějky, které nás poctí svou návštěvou." Odpověděl mi a mávl na taxíka, který zastavil jen 2 metry od nás.
Fumiko mu zaplatil a řekl mu kam má jet.
Jeli jsme asi půl hodiny, než jsme najednou zastavili. Vystoupili jsme z taxíku, otočil se a já uviděl moji novou školu.
