Erik Destler & I

V podzemí

Probudila jsem se v posteli která vipadala jak z jiné doby.Prostor byl uzavřený ale velmi útulný. Bylo tam horko a vydejcháno. "Haló?" zakřičela jsem. Ale byla tam jen ozvěna. Tu přišel fantom, měl na sobě kalhoty a v ruce držel svícen. Já jsem si všimla že na sobě nemám své modré ledové šaty ale mám na soběě bílou košilku bez ramínek. "Jmenuji se Erik. Jsem fantom opery." řekl mi a sedl si na postel. "Já jsem královna Elsa z Arendelle." řekla jsem. "Tak ty umíš kouzlit?" řekl udiveně Erik. "Ano." řekla jsem a udělala jsem jen tak malou vločku. Erik se ke mě naklonil a políbil mě. Já ho ale odstrčila. "Kdo si myslíš že jsi?!" křikla jsem na něj. On si sundal masku a já jsem zakřičela. Jeho tvář byla znetvořená. Byla jsem vyděšená k smrti. Snažila jsem se nepanikařit. Nesmí vycítit můj strach. Zmrazit srdce jsem mu nechtěla. Bylo mi ho líto. "Můj ubohý nešťastný Eriku." řekla jsem. Nechtěla jsem ale rozplakala jsem se. Erik vytáhl bílí šátek a utíral mi slzy.