Stíny nad Bitche

8

Usedli u ní na pohovku a Durand vytáhl ten papír, jež našel u Petita doma.
„Nevíte kdo by to mohl být? Podle těch iniciálů myslím že možná nějaká farářova známá.“  Začal Durand a promnul si oči.
Rousse se jen uchichtla a pořádně si prohlídla iniciály. „Fíha, M.L. něco mi to říká, ale za Boha si nemohu vzpomenout.“
„Boha do toho netahejte Carnotová, jeden, který ho tahal všude byl rozmáznut po místnosti.“
„No jo, no jo, mluvíte o Bohu stejně jako Michele Legrand. Taky v něm viděla jen zhoubu, ale s Petitem si rozuměla. Počkat! To je ono, to bude ona!“
Durand spozorněl.
„Netuším jak jste na to přišla ale mohla by to být ona. Naštěstí pro nás ona neví že my víme a tak to klidně necháme na zítra.“
Rousse se na něj podívala jako na uctívače ploché Země. „To myslíte vážně? Ale tak, je to váš případ že ano. Ovšem dnes spíte u sebe doma komisaři.“ Řekla s úsměvem a vyprovodila ho ze dveří, zamávala na něj a s myšlenkou jak on může být komisař si šla lehnout.
Durand se zas loudal ulicí a přemýšlel, proč by to ta žena dělala. Ta otázka ho žrala i v noci a tak se to na něm značně podepsalo.

Dalšího rána už stála skupina policistů před maličkým domkem na okraji Bitche. Durand měl obrovské kruhy pod očima. Nastoupil před dveře a zaklepal. „Slečno Legrandová, tady je policie. Otevřete dveře.“
Po chvíli se otevřely dveře. Durand na nic nečekal a nechal jí dát pouta, pak ji odvedli na stanici, kde ji přivedli přímo do Wilhelmovy kanceláře.
„Takže slečno Legrandová,” začal, ale ona ho ihned přerušila. „Ano, máte tu pravou, zabila jsem Petita i tu jeho novou.“
Komisař se jen naklonil přes stůl.
„To víme, ale pověste mi proč.“
„To nemůžete pochopit, Martin byl jen můj, můj! Chápete? Milovala jsem ho a milovali jsme se často, jenže pak mi řekl že na chvíli budeme muset přerušit náš kontakt, že má něco důležitého a bude pod drobnohledem.“ Stále zůstávala klidná. „No a pak sem ho viděla s tou flundrou německou. Trpěla jsem to snažila se to vyřešit, ale on že mezi nimi nic není a že si to moc beru. Zapíral a to jsem mu nehodlala odpustit. Chtěla jsem ho zabít nožem, nechtěla jsem to s tou kuchyní, ale stalo se. Nakonec……to byla zábava.“
Durand si zas promnul obličej.
„Fajn, ale co s tou Němkou? Co ty telefonáty?“
„To? To už byla jen hra drahý. Hra, kdy jsem z vás chtěla udělat neschopného troubu, který k tomu všemu mívá večerní rozpravy s německými teroristy. Bohužel jste se nechal trefit a ještě vám ke mě pomohla ta holka. Chtěla jsem vás potopit, zničit kariéru, bohužel jsem se nechala unést těmi telefonáty, ze kterých čišila vaše beznaděj.“
Na tváři se jí vyloudil maniakální úsměv
Komisař zaklapl složku.
„Michele Legrandová, víte co vás čeká, gilotina.“
Pronesl a policista stojící opodál ji odvedl.

Durand sepsal protokol a vydal se do jednoho nejmenovaného krámku.
„Tak jak jste dopadl komisaři?“ Zeptala se s úsměvem, který mu dnes přišel nepřirozeně krásný.
„Měla jste pravdu Rousse”, začal líčit závěry z vyšetřování.