Jak vycvičit draka

Škyťák Zpět Na Blpu Po Druhé

Po tom co duchové zmizeli, vyletěli jsme na cestu kolem světa, kde to bylo možné. Procestovali jsme spousty míst o kterých jsme neměli ani ponětí, když jsme jen tak létali uviděli jsme Blp. Přišlo mi to divné, protože ještě před chvílí jsme létali nad novým objeveným ostrovem a tak jsem se pro jistotu zeptal,, Sindy jak dlouho už létame".,, Asi dva dny, už to nepočítám".,, Cože Sindy vždyť tě to může zabít, proč jsi nic neřekla".,, Omlouvám se, ale byl jsi mimo, pokoušela jsem se o to docela dlouho, ale nic".,, To je mi líto, ale teď musíme někde přistát, musíme se najíst".,, Já mám pocit, že to není dobrý nápad, mám pocit, že pod námi panuje velký nelítostný boj".,, Co prosím, Sindy nedělej si ze mě srandu, to není možné, vždyť do doby než jsem já a můj otec zemřeli, tam byl tak krásný klid".,, Je mi líto, ale zjevně se vaší smrtí vše změnilo". Urychleně jsem se podíval dolů a opravdu panoval tam naprostý chaos, teď mu bylo úplně všechno jedno a společně se Sindy vyrazil střemhlav do boje.
,, Sindy vystřel varovný signál, až ti řeknu, tři, dva, jedna.... teď". Jen co to dořekl Sindy vyslala největší plazmokouli kterou dokázala.
Všichni se podívali na nebe, ale to co zahlédli, všem srdce vynechalo úder.
,, Lidi já nevím jestli se mi to nezdálo, ale právě nám všem nad hlavami proletěl Škyťák".,, Ne Rybinoho to se ti nezdálo opravdu jsem to byl já". Když to všichni zaslechli zatajil se jim dech, před nimi totiž stal Škyťák v celé své kráse.,, Škyťáku jsi to opravdu ty". ,,Ano mámu jsem to já, ale teď bych rád věděl co se to tu stalo".,, No to je na dlouhé povídání".,, Já mám času dost, no prosím já čekám".,, A tak se s odpudivostí dala Astrid do vyprávění".,, Jako každé ráno jsme se všichni probudili, ale když jsem vyšla ven panoval tam chaos, všichni se tam prali o vodu, o chleba, ale třeba i o oblečení, snažila jsem se je oddělit, ale nepovedlo se a potom jsi se tu objevil ty". To co mi pověděla bylo neskutečné, měl jsem co dělat, abych nevybuchl vzteky, ale co si budeme povídat moc mi to nešlo.,, To jako vážně, my máme obydlí přímo u vody, kde si je můžeme ulovit ryby, vím, že tady v blízké době byly přívalové deště a vy my chcete říct, že se tu pereme o vodu, já se stydím za to co se tu stalo, stydím se za to, že bych měl vládnout tady tomu, sakra lidi vzchopte se, jsme vikingové, kteří bojovali v bitvách, bojovali jsme proti ohni a teď se tady budete prát o chleba, styďte se a to hodně".,, Počkej jak si myslel, že budeme, ty tu nezůstaneš".,, Ne Astrid, já jsem si našel jiný koníček, který chci dělat a navíc já se za to co se tu stalo stydím, nedokážu se vám podívat do očí, aniž bych se nestyděl, možná se jednou vrátím, ale teď ne, ale jestli se vrátím, chci vidět vesnici, která bude zkvétat a ne uvadat, Astrid já jsem ti náčelnictví předal, protože jsem doufal, že to dokážeš a doufám, že mě nezklameš".Nasedl jsem na Sindy, ale ještě před tím, než jsem odletěl jsem řekl,, Nezapomeňte na to, že jste vikingové, tak se tak chovejte a ještě jedna věc, jestli někdo poletí už se nevrátí a myslím to vážně" a s touto větou jsem odletěl.,, Slyšeli jste ho, všichni do práce a ať to svyští".

Trošku kratší kapitola, ale toto je předposlední kapitola tohoto příběhu, já doufám, že se líbil, ale jestli k němu má někdo nějaké připomínky, klidně pište.
      S omluvami za pravopisné chyby vaše ViolettSisi