AVATAR: Neteyam x Aonung (PŘEKLAD)

Kapitola 1

<Snažil/a jsem se, co jsem mohl/a>

Zazněla lastura a její hluboké jemné tóny se rozléhaly po celém ostrově. Aonung se otočil a zvedl hlavu z vody, když mu zvuk naplnil uši. Přemýšlel nad tím, co by toto volání mohlo znamenat, a plaval zpět na pevninu. Kapky diamantové vody mu sklouzávaly po těle, když se zvedl, aby se setkal s hejnem lidí shromažďující se na pláži. Když se přiblížil, rozlehl se kolem něj mělký šepot.

"Na ostrově jsou cizinci"
"Proč přišli"

Protlačil se davem a uprostřed se setkal se svým otcem. Toruk Makto (Jake sully) byl tady a s ním i jeho rodina. Každý znal příběhy Toruka Makta, jak vedl les k vítězství proti nebešťanům. Bojový oheň a krev, kde pršelo peklo na ty bílé démony. Ale co tady dělali?

Jake Sully slezl ze svého banshee a jeho rodina ho následovala po jeho boku. Aonung počítal, bylo jich 6. Jakeova družka stála vedle něj s vyceněnými zuby.
Byly tam 4 děti, dvě dívky. Jedna z dívek, která vypadala jako nejmladší, se krčila za matkou a další vypadala vyšší a starší. Jeho pohled zabloudil a přistál na dvou chlapcích, když se pohyboval kolem, oni pokynuli „Zřím tě.". Aonung si odfrkl a zíral na ty dva, ale nemohl si pomoct a zůstal u toho nejstaršího. Jeho oči se pohybovaly nahoru a dolů po štíhlém těle, modrá kůže byla bohatá a kapali z ní kapky potu z převládajícího slunce a zdánlivě dlouhého letu. Kousl se do rtu a zamračil se, zasraní polokrevní démoni. Kdo si mysleli, že jsou, že mají nárok na jeho domov. Ale přesto si Aonung nemohl pomoct a ještě jednou se na chlapce nenápadně podíval, jen aby si všiml, že zírá přímo na něj.

"Vítáme tě v našem domě Toruk Makto"

Zavolal mocně Aonungův otec a odtrhl Aonungovu pozornost od modrého chlapce.

"Máme se s nimi přátelit a učit je našim způsobům..."

Zavrčel Aonung otcova slova, přátelit se s polokrevními démony, rozhodně ne. Ale přesto to byla šance jak získat otcovo uznání. Mohl by to udělat.

------ Následující den ------
Slunce pražilo nad hlavou a svítilo na čistou křišťálovou vodu, byl to další perfektní den. Neteyam vylezl z chýše, ve které bydlel s mladším bratrem Lo'akem, a jeho oči se naučily sledovat každý bratrův pohyb. Tělo ho stále bolelo a měl napjaté svaly od příletu. Stýskalo se mu po domově a po svěžím stínu stromů; zvuky ptáků a vítr proti jeho tvářím.

"Kam půjdeme?"

Zašeptal Lo'ak a rozhlédl se po pláži. Neteyam zasténal a jeho oči si stále zvykaly na ranní sluneční světlo, které se mu opíralo o kůži.

"Otec říkal, že ostatní děti nás naučí jejich způsobům nebo tak něco, máme se s nimi setkat na pláži."

Jako odpovědi se mu dostalo zabručení. Když to řekl, za ním zakřičel vrčící hlas.

"Podívejte se na ty zrůdy"

Neteyam se otočil a pohlédl na Aonunga a skupinu chichotajících se chlapců kolem něj. Jejich oči se setkaly, oba zlé a zamračené, ale ani jeden se neodvážil uhnout pohledem. Neteyam si prohlížel Aonungovo tělo, když se přibližoval. Světle modrá kůže zářila zářivě a silně, tónovaná mušlí. Zdálo se, že nedokázal odtrhnout oči od tónovaných linií a vyvýšenin Aonungova břicha.

"Na co kurva koukáš, zrůdě."

Aonung si teď odplivl jen pár centimetrů od Neteyama, dominantně narovnal ramena a jako by Neteyam ustoupil.
Neteyam však přesto nic neřekl, rozhodl se řídit se slovy svého otce a pokusit se být zdvořilý. Místo toho zíral na Aonunga a kypěl nenávistí, kterou předtím necítil.