Prosba smrti

Prolog

Běžím, co mi síly stačí. Mělce dýchám a mám pocit, že mi za chvíli zkolabují nohy. Soustředím se na rostoucí kořeny ze země, abych nespadla a přitom slyším, jak se parta lupičů přibližuje.  Jejich hlasy jsou každým krokem blíž. Ohlédla jsem se a mé tělo tvrdě dopadlo na zem. Na mé tváři cítím drobný potůček krve mezitím, co mě zvedají dvě silné ruce. ,,Mrštná jsi dost, to se bude hodit," uchechtl se jeden z mužů. Hodil mě přes rameno a v tu chvíli jsem usnula.

Probudila jsem se v dřevěné chalupě plné pavučin a prachu. Z okna, které se nacházelo vedle postele, na které jsem se probudila, jsem poznala, že se nachází v lese. Z vedlejší místnosti se ozval pronikavý mužský smích. V tu chvíli mi to došlo. Prodali mě.