Nové dny

1

V byla rána nejhezčí částí celého dne. Bylo úžasné sledovat východ slunce, při kterém se obloha zbarvila do těch nejhezčích odstínů oranžové a červené. Alexa se na východ slunce koukala na tomto místě poprvé. Včera dorazila.

Najednou se ozval hlas ,,Alexo, na stole je snídaně. Pojď dovnitř.,, ,,Ano Wendy, už jdu.,, zavolala Alexa nazpátek. Wendy byla její adoptivní matka, se kterou včera opustila dětský domov. Dostala se tam poměrně v nízkém věku, byly jí necelé tři roky. Její matka umřela pár dní po tom, co ji porodila. Její táta se se smrtí své ženy nedokázal vyrovnat, a tak podlehl nemocím a depresi. Alespoň takhle jí to povídaly sestry v domově. Za nový domov byla sice nesmírně vděčná, ale Wendy jako svou matku zatím ještě nebrala. Možná časem. Vždyť se přece poznali teprve před pár týdny, kdy Wendy přijela do domova na schůzku.

Když přišla do jídelny, na stole zahlédla čerstvě upečené vafle se šlehačkou. Vafle nikdy neměla. V domově dostávali buď chléb, anebo jogurt. ,,Líbil se ti východ slunce?,, zeptala se Wendy. Alexa jen pokývala hlavou. Wendy si odkašlala. ,,Alexo, vím, že je pro tebe těžké se přestěhovat k nové rodině do nového domu. Nikoho tu neznáš, ani mě moc ne. Bojíš se, chápu to. Ráda bych, abychom teď pár dní byly spolu a vybudovaly si nejaké pouto. Ne rodinné, ale jen kamarádské.,, Alexa stále zpracovávala Wendin proslov. Po chvíli zvedla hlavu od talíře a zadívala se do očí osobě, která naproti ní seděla. Tohle je ona. Moje nová máma. Nová rodina.