Maybe someday... /Jack Hughes ff/

III.

   ,,Víš... já nevím. Hodně mě to ranilo. Nebyla jsem schopná fungovat, protože se mě ty tvoje slova dotkly. Dej tomu čas." smutně kývl.
   ,,Můžu ti alespoň teď pomoct? Když jsi zraněná?" usmál se. ,,Budu ráda." pokusila jsem se vstát. Během chvíle jsem skončila v jeho náručí. Na nohu jsem nemohla vůbec vstát. Do auta mě musel odnést. ,,Odvez mě prosím domů." a už jsem hledala mobil abych mu ukázala, kde bydlím. ,,No to určitě. Jedeš do nemocnice. Tohle není sranda. Vždyť jsi nemohla ani stoupnout." když jsem to slyšela, lekla jsem se. Nemám tu pojištění. To bude drahé. ,,Jacku?" ozvala jsem se. ,,Hmm?"

...

   ,,Je zvláštní, že jsem nic neplatila. Vždyť už se na mě nemůže vztahovat cestovní pojištění." přemýšlela jsem nahlas. Pak mi to docvaklo. ,,Jacku co jsi to s tím doktorem řešil." ignoroval mě a dál se věnoval řízení. ,,Jacku tys zaplatil můj poplatek v nemocnici?!" naštvaně jsem zvedla hlas. ,,Ber to prosím jako omluvu." To bylo to jediné co řekl.
   Když jsme přijeli na místo kde bydlím, opřela jsem se o berle s tím že vyjdu. Měla bych ho aspoň pozvat na kafe nebo čaj. Účet určitě nebyl malý. ,,Nechceš jít ke mě na čaj?" otočila jsem se na něj s otázkou. On se jen usmál a kývl. Vzal mi kabelku a pomohl mi do bytu dojít. Celou cestu jsme šli mlčky.
   ,,Máš to tu pěkné... ale nějaké smutně prázdné." pověděl, když vešel do mého bytu. Pokynula jsem mu na sedačku a šla vařit kafe. ,,Jak už víš, nastěhovala jsem se nedávno."
   Vypili jsme čaj a chvíli si povídali. Bylo to ale prázdné. Neměla jsem už moc náladu a byla jsem moc unavená. Seděla jsem vedle Jacka a začala jsem usínat. Opřela jsem si hlavu o Jackovo rameno a usnula na tvrdo.
   Probudila jsem se v noci. Byla jsem zmatená. Hlavně porotože kolem mě byly omotané mohutné ruce. Trhla jsem sebou a zjistila, že to je Jack. Ten se mým pohybem probudil taky.
,,Já se omouvám. J-já.." umlčela jsem ho. ,,Však se nic nestalo. Jen jsme usli při čaji. Já jdu dál spát." byla jsem tak rozespalá, že jsem znovu lehla a stáhla i Jacka. A tak jsme spali dál.
   Ráno jsem se probudila a Jack vedle mě neležel. Vzala jsem si berle a pomalu jsem kulhala ke koupelně. Když jsem procházela kolem kuchyně, všimla jsem si, že na lince jsou nachystané potraviny, jakoby někdo chtěl vařit. Když jsem došla ke koupelně, slyšela jsem téct vodu. Zaťukala jsem na dveře a čekala na odpověd. ,,Promiň jestli jsem tě vzbudil. Chtěl jsem si jen trochu opláchnout obličej než začnu vařit." otevřel Jack dveře. Stál tu předemnou bez trička. ,,Promiň za tu noc.." ,,Spíš já bych se měl omlouvat. Takto zůstat v tvém bytě když jsme se viděli dvakrát za život a ještě k tomu jsi na mě našvaná." ,,To je minulost. Včera jsi se několikrát omluvil. Myslím, že kamarádi být můžeme." usmála jsem se. ,,Dobře. To mám radost. Tak já jdu uvařit snídani. Skočil jsem nakoupit základní ingredience." prošel kolem mě. Tohle je zvláštní. Něco mi v hlavě říká, že bych neměla být taková kamarádka s klukem, který se mi tolik líbí. A celkově. Po dnešní noci... takhle dobře jsem se dlouho nevyspala.

...

   Po snídani jsme se rozloučili. Bylo to divné. Měla bych dát vědět Caroline o mé noze. Měla bych se přestat vídat s Jackem. Mám ho plnou hlavu. Na stole mi leží ta růže. Ne. Liv. Nemysli na něj. Raději jsem vzala mobil a zavolala Caroline. Po asi půlhodinovém hovoru mi sdělila, že se za mnou staví. Prý je u mě do půl hodiny.

...

   ,,Kluci odlétají do Washingtonu. Na zápas. Nechtěla by ses na těch pár dnů nastěhovat ke mě? Prázdnej dům a určitě by se ti s tou nohou pomoc hodila." ,,Vždyť to jsou jen dva dny." Ale Nicovi bys nevadila. Nemáš ani auto jak by ses jinak dostala do práce. Jen dokud ta noha bude tak špatná. Za týden už třeba zvládneš jít do práce." doslova mě prosila abych k nim šla bydlet. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit. Caroline se ihned pustila do balení tašek a zanesla je do auta. Tak na pár dní ahoj byte můj. Alespoň uteču před Jackem. Teď když ví kde bydlím...

...

   ,, Víš Caroline, musím ti něco říct." otočila jsem se na ni při vaření večeře. ,, Copak?" ,,Dnes u mě spal Jack. Ale ne tak jak si myslíš. Pozvala jsem ho na čaj a oba jsme usnuli. V noci jsem se probudila a on mě objímal. Nechala jsem ho. Vždy jsem ho měla strašně ráda a měla na něj crush. A teď.... Nesmím se s ním vidět. Prostě ne." hlas se mi třepal. ,,Ach Liv, to mě mrzí že to cítíš takhle. Víš já s Jackem dnes mluvila. Neřekl mi o tom že u tebe spal. Říkal mi že jsi omluvu přijala a že se mu líbíš čím dál víc. Že netuší co to k tobe cítí, ale něco to znamená." Nadechovala jsem se, že něco řeknu ale Nico mě přerušil. ,,Caroline, jsem doma. A někoho vedu!" Slyšela jsem ten smích. Jack. Snažila jsem se co nejrychleji odejít do pokoje který mi Car přichystala ale nestihla jsem to. ,,Liv." Slyšela jsem za sebou ten jeho hlas. Nejistě jsem se otočila a viděla Nicuv zmatený výraz který hodil na Caroline. Ta jen mávla rukou. ,,Ještě jsme nestihly dovařit hoši. Musíte počkat.
   Po jídle jsme si ještě povídali. Až jsme najednou zjistili že je půlnoc. Nebylo vhodné aby teď Jack jel domů. Proto mu Caroline navrhla nocleh. ,,Mám tu malý problém." přišla. ,,Jediný volný pokoj má Liv ale tak vám asi nebude vadit spát v jedné posteli ne?" zasmála se. Děkuju ti Caroline. Fakt že jo.