Bylo mi teprve devìt kdy jsem vydìlá jak mi rodièe umírají, bìela jsem co nejrychleji k babièce ale ta byla stara take jsme mí rodièe nezachránili. Já jsem si to brala zavinu sobì... Furt si opakuju ,,kdybych bìela rychleji moná by jetì ili'' Ale ne ja musela bìet pomalu, k tomu mi onemocnìla má milovaná babièka.
Kdy ro zjistila má teta (sestra mí maminky) tak si mì adoptovala já jsem ani moc nejásala protoe má sestøenka mi opakovala mue za to ty e neijou a teta s tim nic neudelala. V mích 14 letech uz jsem mìla brigádu a praci u me tety. Abych mohla babièce zaplatit operaci. Chodila jsem do skoly která byla daleko takze jsem jela autobusem vzdyky, ve skole jsem mela malo kamosu na to ma sestøenka jich mela tucet me ale stacili te-hu a lo-komìla jsem i kluka ale unej jsem nevedela jestli me miluje nebo ne tak jsem e mu vyhýbala.
