Beta

Prolog

☙ 🄰🄻🄵🄰 ❧⁤⁤⁤⁤⁤⁤⁤⁤⁤

Za devatero horami a devatero řekami se v jedné zemi, zvané Fortissia, nacházelo několik království.

První z nich se jmenovalo Tanbarun.

V něm, ve skromném domku, žila omega dívka, která obzvláště vynikala svou neobvyklou barvou vlasů.

Jednalo se o červenovlasou bylinkářku Shirayuki.

K její smůle se ale v království nacházely i další, známější bylinkářské rodiny, kvůli kterým nebyla pro své znalosti nijak uznávaná.

Jednoho dne se její život dostal na rozcestí, kde se mohl vybarvit všemi možnými barvami; korunní princ Raji Shenazard si ji chtěl vzít kvůli jejím červeným vlasům za manželku. Pro Shirayuki se však nejednalo o veselé barvy. Spíš o rozlitou plechovku černé. Princ Raji, přestože byl alfa, byl znám pro svou naivitu a ne zrovna rozumný způsob myšlení.

Když se přes královského posla k Shirayuki zpráva dostala, věděla, že musí utéct. Nechtěla strávit zbytek svého života po boku budoucího krále své rodné země.

Rozhodla se tedy zabalit si vše potřebné k útěku z království. Především musela zabalit své bylinky a masti, nezapomenout si čutoru na vodu, nějaké jídlo a v neposlední řadě své peníze, přestože se nešplhaly zrovna do vysokých částek.

Než opustila svůj skromný domeček, podívala se v zrcadle na své dlouhé vlasy svázané stužkou. Vzala si nůžky a za stužkou je ustřihla a položila na parapet. Nechala u nich jen vzkaz, ve kterém stálo:

Princi Raji, vážím si vaší nabídky, ale nechci strávit život s osobou, která se mnou chce být jen kvůli barvě mých vlasů.

Když se za ní domovní dveře zavřely, ani se neohlédla.

☙ 🄱🄴🅃🄰 ❧⁤⁤⁤⁤⁤⁤⁤⁤⁤

Ve druhém království, pod názvem Clarines, vládla po smutné smrti krále královna Haruto Wistaria. Nebyla však na všechno sama. Měla dva syny; staršího Izanu a mladšího Zena.

Protože byl Izana korunním princem a chystal se brzy sejmout břemeno vládnutí z beder své matky, byl věčně zavřený v paláci, zahrabán v hromadách papírů.

Zen oproti tomu nevydržel dlouho na jednom místě. Volala jej touha po dobrodružství. Chtěl prozkoumávat i svět mimo hradby.

Jeho dva sluhové a zároveň nejlepší kamarádi, Mitsuhide a Kiki, tuto jeho touhu respektovali a nejednou jeho útěky kryli a dokonce šli ven s ním.

Dnes však Zenovi pokus o útěk nevyšel. Chytili ho hned u hlavní brány.

Doufal, že z toho nebude stejné divadlo jako minule. Své princovské povinnosti měl jako vždy hotové. Nešlo mu do hlavy, proč kvůli tomu jeho bratr musel pokaždé ztropit takový povyk.

Povzdechl si a usadil se na okenním parapetu. Díval se na les za hradbami, který se začínal pomalu probouzet, a mohl jen toužebně sledovat, jak se v mírném větříku občas pohnuly koruny stromů.

Položil pravou nohu na parapet a o její koleno si podepřel ruku. Do dlaně oné ruky následně usadil svou bradu a čekal, až do jeho pokoje přijde bratr nebo mu někdo dojde oznámit, že se za ním má dostavit.

~~~

Korunní princ s těžkým výdechem mávl na služebníka a stálo ho veškerou jeho sílu, aby vyčerpaně nenahrbil ramena. Sluha se uklonil a neslyšně vycouval z místnosti, aby splnil princův rozkaz.