Nahoru a dolů, rychle a pomalu, do všech stran a někdy tak různorodě, že se člověku dělá nevolno. Život je jak horská dráha, plný zábavy co nepustí a monotónního pomalého stoupání a nepříjemných nikdy i strašidelných části. Když si člověk užívá jízdu, je vžit cesty s plně prožívá co se děje, jeho mysl je zaneprázdněna, rozptýlená, rozběhnutá. Někdy se ale může stát, že člověk pomalu stoupá, sekne se nebo vykolejí, všechna zábava přestane, mysl je na jednom místě s spolupracuje, analyzuje, přehodnocuje a vyhodnocuje. Všimnete si jak funguje mechanizmus co vás vytahuje do nejvyššího bodu dráhy, že je drahá červená a že by vozík ve kterém sedíte potřebovat vyčistit. Ono člověk nemůže v té chvíli dělat moc co jiného, nemá totiž ani moc na výběr a ono je to dobře. Ve chvílích jako jsou tyto se člověk ptá na velké otázky, hodnotí svoje postavení, rozhodnutí, status, situaci. Pravděpodobně bude vzpomínat, litovat, vyčítat si věci co udělat a přesto nemůže vzít zpátky. Ovšem pouze pokud v sobě najde člověk tu kuráž a přijme vše co se stalo, smíří se s tím, že se choval jako idiot, jak se snažil získat holku která o něj nestála, jak se zapomněl naučit na test s zničil si průměr, či jak udělal triviální chybu která ho stala víc než by chtěl, zpevní ho to. I přesto vás dosavadní život kůže být plný bláta, ve kterém se člověk po krk topí, může ho vůli a snahou vysušit, vytvarovat. Poučit se ze svých chyb, postavit se na ně. Z bláta udělat jíl a z jílu cihly, cihly z kterých si pod nohama můžete postavit silnou základnu, bez ohledu na to odkud materiál pocházel. Není to jednoduché, hodit všechny své negativní pocity za sebe, odprostit se od nich, rozhodně to nebude hned, je pomalý a postupný proces. Ale konec konců to není zas tak složité, řekněme si, radši by jste se do nekonečna ovlivňovali z něčeho co nevrátíte, nebo se obvinili jednou, zvedli hlavu a hleděli do budoucnosti ? Když vám spadne kopeček zmrzliny na zem, brečíte u něho několik hodin nebo si jdete koupit nový ? Člověk se musí poučit a jít dál, stejně jako si dát pozor ať kopeček nespadne znovu potom co si koupíte druhý. Často to není jednoduché, protože vzpomínky jsou jediné co vám zbylo, to poslední čeho se nechcete vzdát, často vsak když se jich člověk vzdá vrátí se a to v nové podobě, v podobě která bude působit jako objímání měkkého polštáře, ne krvežíznivého kaktusu.
Zpátky k věci, jste ve vláčku, v sedačce, jste plně zažití do svého zážitku, to už buď do negativního či pozitivního, nevnimate okolí, vaše mysl je jinde. Je potřeba se zastavit, udělat si pár minut pro sebe a i přes to že má člověk život nasměrovány správným směrem, vždy se dá kurz poupravit, vyladit, poupravit cestu, přidat víc zastávek. Pokud se člověk topí v negativních myšlenkách, je to o to těžší, ale vždy je cesty ven, vždy se člověk může nadechnout nad hladinou, potopit se a odvázat si nohu a okovů, které vás obdrží u dna. Ono hodně lidí ani nemá motivaci se snažit protože nemá v životě směr, připadají si jako existenční zklamání, odpad, něco bez čeho by bylo líp, často ale pomůže najít si koníčky, věnovat se něčemu, vyplnit si volný čas tak aby člověk neměl čas přemýšlet, když se mu podaří vyčistit si hlavu, přijde čas na opravdové otázky. Existence je sama o sobě prázdná depresivní pustina, proto je nihilismus někdy logická volba, ale život má přesně takový účel jaký mu člověk bude chtít dát a i na prázdném plechu se dá upéct vánočka. Stejně se dá říct, že můžu o prázdné lahvi tvrdit, že je uvnitř suchá. Vskutku, pokud si je člověk neschopný napustit svoji láhev nemá se pak divit. Někdy je na tom ale člověk tak špatně že musí dané části svého života odříznout úplně, protože s nimi nejde dělat nic jiného než je nechat za sebou. Často lidé co do prošli nejvíce bolesti jsou ti nejmoudřejší ( za předpokladu že se nezhroutili ) ti totiž času na přemýšlení měli nejvíc, nedobrovolně, bez výběru, často byli sami, sami pouze s vlastními myšlenkami.
Člověk si vždycky musí udělat čas, zastavit, polemizovat, zhodnotit a poupravit si svoji cestu, je fajn nechat se vést větrem a užívat si života, ale musíte dávat pozor aby vás vítr nedoval někam kde nefouká. I když dovane, budete muset pádlovat.
