Flowers / Meanie

~ 1 ~

„Vylekal jsi mě. Co tady takhle večer hledáš?" řekl zmateně Won-Woo, stále ještě trochu vylekaně, neboť kdo by čekal, že se tu takhle nečekaně zjeví právě on. „Promiň, to jsem nechtěl," pohlédl na něj omluvně Min-Gyu. „Je snad něco špatně s tvojí květinou nebo co-"„Ne to ne je krásná... vlastně ještě nevím zdá mu jí vůbec dám," vyhrkl, aniž by Woo stihl doříct to, co měl na jazyku. „Aha," zamručel tak trochu nechápavě neboť mu to nebylo úplně jasné. „Nejsem si úplně jistý, jestli bych mu ji měl dát víš..." dodal na vysvětlenou Min-Gyu a s povzdechem sklopil pohled ke svým nohám. „Chápu," odvětil už o něco víc chápajíc, i když i tak byl zmatený, co mu tím chce jeho mladší kamarád přesně naznačit. „Myslím, že bys ale neměl moc dlouho otálet... pak by mohlo být už pozdě," řekl Won-Woo ve snaze mu poradit.

Sám až příliš moc dobře věděl, jaké je zmeškat příležitost a následně toho litovat. „To máš asi pravdu..." přitakal souhlasně a zamyšleně se zakoukal do dálky kamsi za svého kamaráda. „Naštěstí mám ještě nějakou tu chvilku na rozmyšlenou," zachichotal se, když svůj pohled vrátil zpět k němu. Valentýn byl až nadcházející den, a tak měl mladší opravdu nějaký ten čas na rozmyšlenou. Won-Woo netušil, co víc říct, a tak se jen nuceně pousmál a chápavě přikývl. Sám to ale úplně tak moc nechápal. To, o co vlastně ve skutečnosti jde a proč má jeho kamarád přesně pochybnosti. A i přestože to jedna jeho část chtěla vědět, ta druhá si byla jistá, že by se v tom vrtat neměl. Je totiž mnohem lepší nevědět! Hlavně když bylo jasné, že jde o někoho na kom mladšímu zřejmě záleží...

„Kdy jsi vůbec přiletěl?" nedalo mu to, se nezeptat. „Na konci ledna," odvětil stroze aniž by se snažil, jakkoliv to rozvést, a tak starší jen přikývl. Sice ho podrobnější detaily zajímaly, ale ani na tohle se neptal. „Jeong-Han, potřeboval letět už koncem ledna, aby si ještě něco zařídil v Seolu," dodal přeci jen nakonec. „Přiletěl jsi s ním?" vydechl překvapeně, aniž by se snažil zakrýt svůj údiv, jakoby to snad z jeho slov nebylo víc než jasné. „Jo," pousmál se a staršímu pomalu začalo docházet o koho jde. Sice mu to chvilku trvalo, ale pak si vzpomněl, že jméno patří jednomu z mladších studentů z jejich vysoké, který se také jako Min-Gyu rozhodl odletět na druhou stranu zeměkoule. Bylo to vše už tak dávno, že Woo vypustil většinu věcí z té dob. Hlavně tváře a jména lidí.

Nemusel nad tím vším ani dlouho přemýšlet, aby mu došlo, že Jeong-Han, bude ten šťastlivec, komu zakoupil onu kytici. Když mu Min-Gyu potvrdil, že opravdu přiletěl s ním, Woo náhle posmutněl. Ani netušil, kde se v něm tenhle pocit vzal, ale z nějakého důvodu ho jeho srdce nutilo cítit jakési zklamání... Tento pocit se však snažil ihned zahnat. Domníval se, že to není správné něco takového cítit obzvlášť teď v téhle situaci. Už tak byl z toho všeho rozrušený a nemálo zmatený. Stále se totiž snažil pobrat náhlé zjevení mladšího kamaráda... Těkavě skenoval jeho postavu a obličej, který měl stále stejné rysy jakoby se vůbec za tu dobu nezměnil. Kromě jeho delších a upravenější vlasů a mužnější postavy, které si nešlo nevšimnout, vypadal pořád stejně...

„Hele, není tohle reklama na Křupavé stehýnko?" vyhrkl náhle do ticha Min-Gyu a Woo se tak opět polekal. Zamyšleně totiž hleděl na kámen, do kterého nohou šťouchal, teď však svůj pohled věnoval billboardu s reklamou. „Vypadá to tak," odvětil, když si to i on zkoumavě prohlédl. „Nezajdeme na něj jako kdysi?" hodil na něj tázavý pohled. „Už ani nevím, kdy jsem tam byl naposledy," zkonstatoval, když znovu pohlédl na onu reklamu a vzpomněl si tak na staré časy. Woo si byl jistý, že to muselo být někdy před jeho odletem do Ameriky, neboť ty dva tam chodili docela dost často. Bylo to něco jako jejich tradice, jednou za čas si zajít na smažené pikantní kuře do Křupavého stehýnka. Občas tam dokonce byli schopni strávit i několik hodin.