V pokoji bylo šero, kvůli neustávajícímu dešti za oknem a za taženým mrakům. Ne každý si byl ale bouře vědom.
V posteli pod oknem ležela malá holčička, házela sebou ze strany na stranu a plakala. Peřina ležela zmuchlaná v nohou postele a prostěradlo leželo zamotané pod dívčiným drobným tělem.
,, Mami!" Vykřikla vzlykajíc dívenka a zprudka se posadila na posteli. Chvíli se zběsile rozhlížela po pokoji a pak vzlykla.
,, Mami?" Zopakovala po chvilce a utřela si slzy do rukávu noční košile, jež jí byla až moc velká a sahala jí až hluboko pod kotníky.
Potichu spustila nohy na zem a slezla z postele. Pak si potichu klekla a zpod postele vytáhla dřevěnou malovanou truhličku.
Spolu s truhličkou si vlezla zpátky do postele a otevřela ji.
Na dně byl krásně zdobený klíč, přívěsek a ještě pár dalších drobností. Ale úplně na dně ležel zaprášený deník.
Ten dala dívence matka spolu s truhličkou k jejím pátým narozeninám, ale to dívka ještě neuměla číst a navíc se ho trochu bála.
,, Bello!" Štíhlá žena chytila malou dívenku prudce za zápěstí. Svůj šílený pohled upírala přímo do jejích modrých, nevinných očí.
,, Maminko, to bolí.." vzlykla malá Bella a snažila se své útlé zápěstí vytrhnout z matčina sevření.
,, Mě to taky bolí, Bells. Berou mi můj svět! Ale oni mě potřebují! Potřebují svou královnu! Teď, když mě tu tak bídně uvěznili, jsi jejich jediná naděje!" Žena mluvila rychle a naléhavě, vypadala jako na pokraji histerie ,,Naděje. ..to je to jediné, co nám zbylo, Bells. Naděje je důležitá. Musíš...věřit. Rozumíš mi, Bells? Teprve pak se začnou dít zázraky. Teprve pak bude vše tak, jak má být. Naděje. "
,, Ale mami, já ti nerozumím.." Zašeptala vyděšeně dívenka, oči vykulené strachy.
,, To je dobrý, Bells...časem to pochopíš....musíš. Si jejich jediná naděje. Potřebují tě."
,, Ale kdo?" Špitla dívka tiše.
,, Celá má říše. Tvá říše. "
,, Jaká říše?"
,, Dreamland. Je to-" matčino zapálení přerušil hlas jednoho z psychiatrů.
,, Poslední minutka! "
,, Bells.."
,, Mami co-"
,, BELLS!" zaječela matka ,, poslouchej mě! Pamatuješ si na naší jeskyni?"
Dívka přikývla.
,, Tak tam ho najdeš. Bude v jedné skulince ve zdi. V té, která je ohraničena modře. "
,, Kdo tam bude?"
,, Kronika."
,, Ale-"
Do pokoje vtrhl jeden z doktorů.
,, Tak pojď, Issabello. Tatínek už čeká venku. Rozluč se."
,, Ale-"
,, Ale no tak. S maminkou si popovídáš zase příště. Rozluč se." Usmál se konejšivě, pohladil dívku po vlasech a ta kývla.
,, Ahoj mami." Zamávala matce dívka a ona k ní natáhla ruce.
,, Nechte mi ji tu!" Zaječela žena a chtěla vstát, ale kožený pás jí v tom zabránil.
,, Ale no tak, Alice. Vaše dcera přijde zase příště."
,, Nepřijde. Už nikdy. Vím to!"
,, Ale no tak, Alice." Mlasknul doktor a zavrtěl hlavou.
,, Přijde. Už příští týden. ..to uteče jako voda. A teď si odpočiňte. "
Doktor se otočil a popostrčil dívenku ke dveřím.
,, Bells! Nezapomeň na truhlu a jeskyni! A s někým o tom nemluv!"
Dívka sebou trhla ale neotočila se.
,, Bells! Prosim! Nenech je tam samotné! Potřebují tě! SI JEJICH NADĚJE! OSUDU NEUNIKNEŠ!
BĚŽ ZA NIMI A NIKOMU O TOM NEŘÍKEJ! JINAK JE ZABIJEŠ! ZNIČÍŠ VEŠKEROU NADĚJI! BELLS! BELLS-" Doktor za dívkou zavřel dveře a pohladil ji po vlasech.
,, Co je to mamince?" Vzlykla dívka.
,, Maminka je jen moc a moc nemocná. Ale neboj. Vyléčí se."
Dívenka vzlykla nad poslední vzpomínkou na matku a zahleděla se na deník. Na ošoupaných deskách se v rohu krčil nápis Alice Daviesová.
Dívka otevřela knihu.
Na zažloutlích stránkách se kroutila nádherná písmena a on zatajila dech.
,, 19.5. 1995
Už zase jsem chtěla vzít Lottie k nám na oběd, ale matka mi jen řekla, ať si nevymýšlím hlouposti. Ošklivě jsme se pohádali a ona se chovala, jakoby Lottie vůbec neviděla. A přitom přehlédnout vílu asi nebude zrovna snadné. Nerozumím tomu.
,, Isso, jsi v pořádku? " ozvalo se za dveřmi a ona jen tak tak stihla hodit knihu pod postel, než se dveře otevřely úplně. Stál v nich její otec, vysoký, svalnatý muž.
,, Eh..ano." zamumlala.
,, Skutečně? " Zeptal se otec skepticky a naklonil hlavu na stranu. Dívka přikývla.
,, Dobře. Tak běž ještě spát. "
Dívka přikývla a přikryla se.
,,Dobrou noc."
,, Dobrou." Špitla Issa a otec zavřel dveře.
Dívenka ještě chvíli počkala a pak vyskočila z postele a vytáhla matčin deník.
