"Thiarooo" zavolala moje matka když jsem zrovna psala e-mail kvůli práci kterou potřebuju
"Jdu dolů" křiknu a zavřu počítač. Přišla jsem dolů a mamka mě obejmula
"Máš práci!!!" Vykřikla nadšeně a já jen nechápavě koukala
"Cože?" Řeknu a koukám na ni
"Já vím že jsi mě neprosila o pomoc ale viděla jsem na internetu že nějaký fotbalista hledá chůvu pro jeho syna" řekla nadšeně a já jen naštvaně koukala
"Mami!" Okřiknu ji
"Opravdu se omlouvám" pověděla a obejmula mě, ano byla jsem šťastná ale to neomlouvá mou matku!
"No a kde to je ? Kdy tam jedu?" Řeknu
"No ještě dělají výběrové řízení ale musíš letět už zítra ráno v pět a letíš do Brazílie!!" Vykřikla nadšeně
"Mami to je daleko to nemůžu" posmutnim
"Zlatíčko už jsi dost veliká, musíš se osamostatnit ne na vždy tu budu" já ji obejmu
"Dobře" řeknu
"Tady máš číslo zavolej že zítra tam letíš" řekne mamka já ji dám pusu na líčko a jdu do pokoje. Vzala jsem telefon a vytočila číslo
"bom dia,maciopara a babá"vůbec jsem nerozuměla
"Eee dobrý den umíte anglicky?" Zeptala jsem se
"A ano omlouvám se myslela jsem že jste z Brazílie, říkala jsem dobrý den výběrové řízení pro chůvu, co si přejete?" Poví milá paní
"Četla jsem inzerát o tom že hledáte chůvu moc bych o to místo stála" řeknu
"Dobře kdy by jste mohla přijet ? My osobně by jsme to potřebovali co nejdříve"
"Klidně dnes nasednu na letadlo, let mi trvá totiž deset hodin" řeknu
"Dobře, bude na vás čekat před letištěm auto a odveze vás do kanceláře kde mi řeknete vaše zkušenosti z dětma a tak dále" odvětí a já se zaraduju
"Dobře děkuji naschledanou" řeknu
"Naschledanou" řekne paní a ukončí hovor
Zapištěla jsem radostí! Nejspíš budu mít práci jooo!!! Začala jsem si balit. Po hodince jsem to měla hotové a byla jsem i oblečená v teplácích a oversize mikině šla jsem dolů a mamka na mě nechápavě koukala
"Mami řekla jsem že nasednu na letadlo už dnes" usměju se a trošku posmutnim
"To je super zlato" řekne a jde mě obejmout
"Budu muset jet ať stihnu letadlo" usměju se
"Tak se měj broučku a užij si to" obejmeme se a já odcházím.
Právě jsem na letišti a koupila jsem si kafe, jsem unavená je jedenáct večer Udělala jsem si fotku a postla ji na Instagram
@thiara_sánchez
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V Brazílii Vzala jsem si kufr a šla před letiště, všechno tu bylo v portugalštině cejtila jsem se hrozně. Viděla jsem chlápka s mým jménem v ruce, šla jsem k němu
"Dobrý den to jsem já" usměju se
"Dobře pojedeme do kanceláře" řekne a otevře mi dveře, Sednu si a jedeme. Cestou jsem koukala jak je to tady krásné. Dojeli jsme a já uviděla opravdu luxusní budovu, vystoupila jsem z auta
"Dobrý den vy budete..." A jo nepředstavila jsem se, šla jsem k ní a podala ji ruku
"Já jsem Thiara Sánchez " usměju se
"Já jsem Rafaella Santos" usměje se a jdeme do budovy, šli jsme do nějaký kanceláře.
"Tak povězte mi cokoliv od kud jste, proč chcete tuto práci a tak dále" usměje se
"Tak přiletěla jsem z Londýna ale jako malá jsem bydlela v Argentině ale rodiče se rozvedli, tuto práci bych chtěla jelikož už si čtyři měsíce nemůžu sehnat práci a už jsem byla zoufalá, a když jsem četla že je to práce s dítětem tak jsem byla ráda, děti mám ráda" povím a usměju se, Raf se na mě usmála
"Super kdy můžete nastoupit?" Zeptala jsem a já se zaradovala
"Klidně dnes ?"
"Dobře, odvezu vás k bratrovi domů dám vám klíče, pokoj a vybalte si k večeru přijede bratr z malým Davim jsou mu tři a půl a Anglicky vám bude trošku rozumět" usměje se
*Super!* Řeknu nadšeně
"Jinak mého bratra asi neznáte Neymar Da Silva Santos Júnior" zeptá se
"Ne neznám vadí to v něčem já jen že op-" Raf mi skočí do řeči
"Ne nevadí, jen je to slavný fotbalista a opravdu nechceme mít doma nějakýho špeha nebo tak něco chápete snad"řekne
"Ano chápu" usměju se
"A jinak můžeme si tykat uvidíme se totiž docela hodně"
"Jasný klidně" podáme si ruce
Dojeli jsme k vile, tak tohle jsem nečekala, jsem ohromena, vylezla jsem z auta a otevřela pusu do O, Rafaella se mi smála
*Tohle si nečekala že ?* Usmála se
"Opravdu ne" řeknu a usměju se. Jdeme dovnitř a já se šťastně podívám na RAF
"Tohle není možný řekni mi že je to sen"
"Není je to real" podá mi klíče
"Ukážu ti pokoj" šli jsme po schodech nahoru a otevřela dveře od pokoje, bylo to hrozně hezké a luxusní opravdu jsem to nečekala, jelikož jsem zvyklá že moje rodina nebyla bohatá spíše jsme byly bez peněz ale teď už je to lepší.
Raf mě tu nechala já si vybalila a vysprchovala, lehla jsem si a usla po tom letu jsme vyčerpaná.
Ahoj tohle je můj první příběh. Omlouvám se za pravopisné chyby. Snad se vám příběh bude líbit a byla bych ráda kdyby jste mi napsali do komentářů co si o tom myslíte<3
