Výjimečná

Kapitola 1

,,Co si dáš k snídani Sáro?" Zeptala se mě máma jako každé ráno. ,,Ještě nevím," zakřičela jsem z pokoje a snažila jsem se odradit Kubu od ničení mého domácího úkolu, který čekal až si ho vezmu do školy. ,,Hlavně dej najíst tomuto žroutovi, já si něco zvládnu udělat sama." Dovedla jsem brášku do kuchyně ,,V kolik jdeš dnes do práce?" ,, Docela pozdě, takže Kubíka zavedu do školky sama a ty budeš mít víc prostoru nachystat se do školy." odpověděla mi mamka. ,,Ale nevypadáš moc nadšeně," řekla po tom, co jsem se zahleděla do mobilu. ,,Co se stalo?" Zeptala se starostlivě. ,,Ale nic, jenom mi Ella napsala že dneska nedojde do školy, je nemocná!" ,,Ale to není konec světa ne?"
,,Ne, bude to v pohodě"pokusila jsem se zalhat.
,,Copak?" Zeptala se máma, ,,moc dobře víš, že vždycky poznám když lžeš." ,,Ale jo," pokusila jsem se ukončit toto téma, ,,vím." ,,Mojí otázce se nevyhneš," upozornila mě máma, a ukončila tak v mém mozku debatu na téma jestli se mámě svěřit nebo ne. ,,No, v naší třídě nejsem moc oblíbený člověk," začala jsem, ,,výstižnější je: nikdo mě tam nemá rád, a Ella je ten jediný člověk co mě hned neodsuzuje. Proto jsem vždycky hrozně zklamaná když Ella nedojde do školy. Děcka si ze mě utahují že jsem šprt a tak. A jenom kvůli debilnímu talentu, někdy bych se ho nejradši vzdala." mamka se pousmála ,,a to ses mi celou tu dobu bála
říct" ,, No jo no, před tebou se nikdy nic neutají. Prostě mám někdy pocit že sem nepatřím." ,,Ale prosimtě Sári" máma nasadila vážný výraz ,,nikdy o sobě nepochybuj. Prostě si řekni, že ti nejspíš jenom závidí" ,, to se lehko řekne" zamumlala jsem. ,, Co jsi říkala?" Zeptala se mě máma. ,,Ale nic, jenom že už musím do školy. Ahoj," zabouchla jsem dveře dřív než stihla máma zareagovat a něco říct.
,,Zapomněla jsem si tady batoh "nakoukla jsem dovnitř

                      *               *                  *             

,,Ahoj, já jsem Marta" představila se nám hned při příchodu do třídy nová holka. ,,Přistěhovali jsme se teprve včera"
,,Ahoj Marto" ozývalo se ze všech stran.
,,pojď si sednout za mnou" nabízela Julie ,,uvidíš tady je sranda."     ,,Ne díky" pronesla Marta a prošla řadou až do poslední lavice kde jsem seděla já ,,Můžu si sem sednout?" Zeptala se    ,,Promiň Marto, ale tady sedí Ella, dnes jenom není ve škole" odpověděla jsem.  ,,Ale být tebou, sedla bych si s Julií a tou její dokonalou partičkou.
  ,,Jo taky bych to trdlo poslechla" upozornila na sebe Julie a s kamennou tváří dovedla Martu k sobě do lavice.
  ,,Au" zaúpěla, jakmile ji její krásný nový svetr, který měla přehozený přez opěradlo židle, praštil vší silou rukávem do obličeje. ,,To jsi byla ty" ukázala na mě.    ,,A jak by to asi udělala?" Zeptala se Marta ,, vždyť sedí tak daleko"    odpovědět jí ale už nikdo nestihl, protože do třídy přišla naše nová učitelka.    ,,Dobrý den, žáci, jsem vaše nová učitelka češtiny.    Ahoj Marto, já jsem myslela že budeš ve vedlejší třídě."
,,Počkej ty ji znáš?" Zeptala se Julie dřív než stihla Marta něco říct.   ,,Taky jsem si to myslela" odpověděla učitelce a zamračila se na Julii ,,a ano znám jí je to moje máma."
V tu chvíli se změnil Juliin výraz překvapení na znechucení. Ale jen na chvíli, Julie se dokázala skvěle přetvařovat. Bylo mi jasné že příště už nedovolí Martě aby si k ní sedla a myslím že Marta to tušila taky. ,, Učitelé mi řekli že tu máte jedno výjimečné dítě" přerušila napjatou situaci učitelka a pak dodala ,,už s projeveným talentem." Stoupla jsem si ,,Ano to jsem já" řekla jsem ,,mým talentem je telekineze*." V tu chvíli se moje aktovka zvedla, vyletěly z ní mé učebnice češtiny a poskládaly se na stůl.
,, Působivé" podotkla učitelka. Někdo ve třídě se uchechtl (myslím že to byla Julie).
,,Kdo to byl?" Zeptala se učitelka. Pochopitelně se nikdo neozval. ,, Fajn, doufám že mu potom všichni poděkujete. Teď si kvůli němu napíšeme průzkumný diktát, abych věděla jak na tom jste s Češtinou. No šup, vemte si papíry a já diktuji."

                      *                *                 *   

,,Ahoj, jak bylo ve škole?" Zeptala se máma hned při příchodu domů ,,Mami, ptáš se mě na to každý den. Já ti odpovím tak jako tak." Nevrle jsem zavrčela  na máminu otázku. ,,Ve škole bylo dobře, stačí?". ,,Proč jsi taková nepříjemná?" Zeptala se máma ,,někdo ti něco udělal?"  ,,Ale ne, jenom bych chtěla jít zanést úkoly Elle, můžu?" ,, Někdo se k tobě choval ve škole hnusně? Jenom mi řekni kdo, a já mu to půjdu vysvětlit." ,,Ne, jen to ne, tak můžu?" ,,No tak běž no. Ale ne že dojdeš domů až za tmy." ,,Ale jo mami," rychle jsem se oblékla a vyrazila z domu. ,,Vrátím se na večeři" ,, počkej..." chtěla mě ještě o něčem poučit, ale z kuchyně doletěla utěrka a omotala jí hlavu. ,,Už žádné poučování mami. Já opravdu nejsem malé dítě" dodala jsem a zabouchla dveře.