*Po 3 dnech*
Ne! Nechci aby to skončilo! Kubko mi odjíždí.. Ty 4 dny co jsme byli spolu, byli nejlepší! Opravdu jsem se zamilovala. Ale asi mezi náma nic není.. Jen párkrát jsme se políbili. Nevím jestli Kubko chce něco víc.. Jsme na cestě na nádraží a pomalu se loučíme. S Pavlem, Vláďou a Peterem jsem se už obejmula a rozloučila. Teď je na řadě Kubko. Obejmuli jsme se a Kubko mi dal pusu do vlasů. Kluci odešli dál a dali nám prostor si popovídat.
"Co mezi námi vůbec je? Nevím jak to mám cítit.." řekla jsem smutně.
"Si moje dievča nie?" řekl a usmál se. Opravdu?! On mě má rád?
"A ty si moj chlapec" řekla jsem a zasmála se.
"Už som ti hovoril ako je zlaté keď hovoríš slovenský ?"
"Nejmíň 100x" odpověděla jsem a dala mu pusu na líčko.
"Takú slabú pusu si zaslúžim ?" řekl smutně. Dala jsem mu zase malou pusu na pusu.
"Ccc..." řekl a hrál se na uraženého.
"Tak mi ukaž jakou by sis přál". Kubko se na mě šibalsky usmál a ihned mě políbil.
"Milujem ťa" řekl mi Kubko jak jsem se odtrhli.
"Já tebe" odpověděla jsem a Kubko vytahoval z kabátu krabičku.
"Pre teba" řekl a podal mi krabičku. Pomalu jsem jí otevřela. Byl v tom náramek forever(media). Koukala jsem na to s otevřenou pusou a ihned obejmula Kubka.
"Děkuju moc" řekla jsem.
"Neďakuj, ale pamätaj"
Prosíme cestující aby nastoupili do vlaku 189. Prosím opakujeme aby cestující nastoupili do vlaku 189.(nevěděla jsem co tu napsat za, takže jsem si něco vymyslela:D)
Tohle znamenalo jedno. Kubko mi odjíždí. Proč? Kdy se znovu uvidíme? Nenajde si jinou? Takové myšlenky se mi pořád honí hlavou. Naposledy se obejmeme a dáme si pusu. Kluci nastoupili do vlaku a já mával jak jsem mohla. Nahrnuly se mi slzy do očí. Nechci aby mi odjeli. Ale pozdě. Vlak se oddaloval, oddaloval a oddaloval až jsem ho neviděla.
Došla jsem domů a šla napsat Barči, potřebuju to s ní probrat.
××××××××××××
Já : Barů?:( Kdy přijedeš?:(
Barča : Tak zrovna jedeme od babičky tak za hodinku by jsme mohli být doma:) Co se stalo?:O
Já : Mohli by jsme se sejít? Potřebuju ti toho tolik říct..!
Barča : Tak dobře:)) Na Václaváku pod koněm jako vždycky?;D
Já : Jojo:) Tak za hoďku a půl?:p
Barča : Klidně za hodinu, rodiče mě tam hodí:)
Já : Ještě lepší :) Těším se! Pa:*
Barča : Papa, zlato :*
××××××××××××
Šla jsem se ještě trošku poupravit a zkontrolovat sociální sítě. Když už mi zbývala půl hodina před srazem s Barčou vyrazila jsem.
Z dálky jsem už viděla blonďatou hlavu jak smiřovala ke mě. Říká me si vždycky Každá brunetka potřebuje svou blonďatou nejlepší kamarádku.
"Barčo!" zařvala jsem a šla jí obejmout.
"Karol, strašně si mi chyběla" řekla mi v objetí.
"Ty mi taky" odpověděla jsem.
"Tak sedneme si někam na kávu?" zeptala se Barča. Já souhlasila.
Sedli jsem si teda do kavárny, objednali si.
"Tak povídej" řekla Barča a čekala co řeknu. Začala jsem o tom jak jsem vešla do backstage jak mi Kubko napsal jeho číslo na ruku, řekla jsem jí prostě o všem. Barča hltala každé mé slovo. Když jsem skočila tím jak mi Fajtiikk odjel koukla jsem se na náramek co mi dal.
"Ten náramek je od něho?" zeptala se.
"Jo, je" odpověděla a hrála si s náramkem. Asi po 2 hodinnovém povídání si jsme se rozhodli, že už půjdeme domů.
"Nechceš u nás přespat?" zeptala se Barča.
"Jestli nebudu vadit" odpověděla jsem se smíchem.
"Mému bráchovi určitě né" a zasmála se. Její brácha má mě prý rád. Barča si ze mě vždycky dělá srandu.
Moc vám děkuju za vaší podporu!♥ Snad vám nevadí, že jsem to takhle přeskočila, ale nic zajímavého by se tam nedělo..:/ Jsem ráda za každý komentář a ★ :)
