A world full of green blood

1.kapitola

Maria je každý den zavřená v pokoji a kouká do telefonu, svět kolem ji vůbec nezajímá, její rodiče to štve
,,Mario, dělej pojď dolu, alespoň se najes nebudeš furt na telefonu !" To byl táta. ,,Jo však už jdu!" odpověděla Maria.
Když sešla po schodech dolů uviděla tam svého o rok mladšího bratra Juana, který se jí vysmál do obličeje Maria že začatku nechápala ale rodiče pak spustili ,,takže, odevzdej telefon!" to byla mamka. ,,To jako proč, já jsem nic neudělala !?" odpověděla Maria.
,,Neodmlouvej a dělej!" to byl táta.

Marii by nevadilo se s nimi hádat třeba celý den ale věděla že by to nic nezměnilo prostě jim telefon odevzdala, chtěla jít ke vchodovým dveřím ale za zády se ozval táta ,,a máš zaracha!" Maria se jen otočila měla nechápavě vytáhlé obočí a řekla
,,Víte vůbec co chcete ?!, právě teď jste mi vzaly telefon, myslela jsem..."
Ani to nedořekla a táta ji řekl ,,ty radši nepřemýšlej, vypadni do pokoje, udělej si úkoly nebo něco podobného, a pak si vymysly zábavu sama, prostě to jeden den vydržíš bez telefonu"
Maria odpověděla ,,a co mám dělat celou dobu doma, myslíš si že se budu válet na gauči a popíjet pivo jako ty !?"

Za tento poznatek dostala facku, jen se na ně dívala zavrtěla hlavou otočila se, vyběhla schody a zuřivě zabouchala dveře.
Z očí jí vytekla jedna slza pak druhá  řekla si ,,ti mi za to nestojí" otřela si slzy a podívala se na okno.

Doběhla ve dveřím zamkla dveře, otevřela okno a potichu se snažila vylést z okna, když už stála na rovné zemi, rozešla se po pěšince vedle baráku, vedla až k moři kam se vydala.
Okolo moře jsou právě trhy, tady ve Florencii je spousta dobrého jídla, koření a různých voňavých věcí ale havně tu jsou hodní lidé, kteří vám dají jídlo klidně zadarmo a nebo za drobný úsměv.

Tentokrát se Maria vykašlala na trhy a šla k moři sedla si na molo a namočila si nohy do vody, najednou za sebou slyšela kroky, tak se otočila a uviděla za svého nejstaršího bráchu Jeana ten jen řekl ,,veděl jsem že budeš tady" ,,Hmm" odpoveděla
,,Vím že jsi naštvaná" přisedl si k ní, dál jí ruku kolem krku a pokračoval
,,víš že rodiče někdy přehání, nechceš se jít projít?" Maria neodpovídala jen si opřela hlavu a jeho rameno.
,,Beru to jako ano" postavil se a podal jí ruku ,,ne já nechci" řekla Maria
,,To už je pozdě, stávej chci ti něco ukázat"

Nic jiného jí nezbylo tak vztala chytila ho za ruku, vedl ji uličkami až došli k místnímu divadlu. ,,Podívej se" prstem ukázal na plakát na kterém stálo

Buďte svědky nového objevu, léků na HIV, Budapešť vás zve na odhalení vědce, který učinil obrovský objev.

Maria jen otevřela pusu a řekla ,,myslíš že tam mamka bude chtít jet?" Jean řekl ,,vím že na to kývne víš že je do těchto věcí blázen, jak vidím tak ty taky" pousmál se ,,já ne mě nějací větci vůbec nezajímají, ale Budapešť tu miluju, víš jak dlouho čekám na příležitost se tam dostat"
,,Mario vím, říkáš mi to každý den" teď už se smějí oba.

Jean poprosil našeho souseda Lina aby mu vypůjčil motorku, poté mě odvezl domů ,,děkuju Jeane ale ty nejdeš domů?" zeptala se Maria.
,,Ne já jedu zpět k Linovi, stejně jsem mu chtěl s něčím pomoct, držím palce s mamkou"

Maria ho obejmula a rozešla se k domu, samozřejmě nesmí jít vchodovými dveřmi půjde stejnou cestou ale než se dostane pod svoje okno mamka na ni zavolá ,,Jean mě říkal že mi tě dovede mám tebe ale Jeana ne kde je ?" Usmívá se
,,Mami, ahoj teď jel pomoct s něčím Linovi, a promiň.., jen jsem se na něco ještě chtěla zeptat"
,,To je dobrý, ptej se" řekne mamka

Maria jí řekla o Budapešti a byla nadšená, hned se musela jít podívat k divadlu, aby zjistila podrobnější informace.