League of Legends: The Lost Ones [CZ]

Skrz čas a prostor

Vzadu na krku pocítil dotek chladu. Magie pulsovala v jeho žilách posílená energií ze zářivého jádra, které tiše odpočívalo v baterii na jeho zádech. Srdce mu divoce bušilo, po těle mu běhalo vzrušující šimrání. Ten pocit byl k nezaplacení, i když to vždycky bylo stejné. Modrá karta v jeho ruce se rozzářila jasným modrým světlem, zapulsovala a problikla.

Vzduch se pohnul, prostor před ním se zkroutil a zavlnil. Několik modrých karet protančilo vzduchem v záblesku jasné časové energie a otevřely trhlinu mezi světy. Skočil dovnitř, rukou si přidržoval buřinku na hlavě. Ohlédl se, aby viděl, jak se trhlina zavírá, jenomže se tak nestalo. Díra mezi světy zůstala otevřená, dokud jeho pronásledovatel také neprošel skrz.

Do háje s kultisty, odfrkl si, modrou kartu připravenou k dalšímu skoku časem a prostorem. Jeho poslední práce se nevydařila podle plánu, přesto se nejednalo o úplný propadák. Ne zatím. Ta stará dáma s chryzantémami, obraz, který měl v plánu odcizit z umělecké galerie v Londýně, stejně neměla takovou cenu. Rozhodně nestála za Fateův vlastní život a jeho klient, sběratel historického umění z 22. století, tuto skutečnost bude muset pochopit.
Když se totiž během uměleckého banketu, na který se Fate sám pozval, zjevila v sálu plném nabubřelých snobů a rádoby znalců umění i žena s obrovským mečem v ruce, Fate musel svou zakázku hodit za hlavu i se slíbenou odměnou a vzít nohy na ramena. Samozřejmě na sebe žena upoutala veškerou pozornost, což hrálo švindlíři do karet. Chtěl využít vzniklý zmatek k tichému útěku, jenomže nepočítal s tím, že si ho žena v davu přece jen najde. A tak započal jeho útěk o holý život skrz dimenze a čas.

Utíkal před kultistkou už dobré hodiny. Ještě ho nedostihla, ale Fate si byl vědom toho, že mu docházely možnosti, kam by se mohl bezpečně přemístit. Když se na střeše budovy, na kterou ho modrá karta přenesla, ohlédl, spatřil, že je Riven blíž, než by mu bylo milé. Rozhodně neměl čas na rozhlížení se a kochání se v novém světě. Bez váhání se rozběhl k okraji vysoké budovy, přeskočil vystouplou římsu a po požárním schodišti pospíchal dolů. Neměl jinou možnost. Jeho triky potřebovaly čas a hlavně energetické jádro jeho zbroje se potřebovalo dobít po používání modrých karet na dostatečnou úroveň, aby je mohl znovu použít.

Srdce mu divoče bušilo. Na rukavici na pravém předloktí mu rudě blikalo nepříjemné hlášení: „nedostatek energie“.

Nemohl zmizet z tohoto světa a žena s mečem klusala po schodišti za ním. Zloděj se rozhlížel na všechny strany a hledal lepší východisko ze své situace. Hledal cestu ven… Konečně. Přímo pod ním na rušné večerní silnici projížděla auta, jeho cíl byl na druhé straně cesty. Vyhlídl si nižší balkón obytného domu pod jeho úrovní. Zastavil se na odpočívadle. Železné schodiště se pod kroky Riven otřásalo, naštěstí netrpěl na závratě. Opřel se dlaněmi o zábradlí a sbírajíce veškerou odvahu se vyhoupl na železnou tyč. Rukou se přidržoval podpěrného sloupu schodiště. Vidina smrti pod koly motorových vozidel se mu dvakrát nezamlouvala, ale meč v zádech nebo časové vězení, do kterého by ho určitě zavřeli, také ne.

Fate mimoděk zatajil dech, jako při skoku do hluboké vody. Nesnášel vodu. Nesnášel nekonečné hloubky skrývající se pod vodní hladinou. Tady to bylo podobné. Možná viděl na dno rychlostní silnice, ale rozhodně na ní neviděl svůj konec. Sebral veškerou odvahu a se zatajeným dechem se odrazil od železného zábradlí. Čas se na pár sekund zastavil, když padal vzduchem nad propastí mihotajících se světelných čar. Za chvíli tvrdě dopadl na povrch balkónu, kolena se mu podlomila a taškář se svalil do kotoulu. Okamžitě se zvedal na nohy. Věděl, že na jeho pronásledovatele jeho triky dojem neudělají a skok ho nezastaví. Rozběhl se proti oknu, skryl si hlavu a prorazil skleněné tabule.