Proč to dělám znova?

Co jsem to udělala

"Ale no tak pojď to aspoň zkusit,, Lando mě s tím už pěkně štval. Celý den mě přemlouval, abych šla s ním když už jsem v Monacu a aspoň mu třeba fandit ale já nějak nevím prostě z toho nemám moc dobrý pocit. "Rose, no tak bude to zábava prosiiiiiim,,. Úplně jsem ho viděla jak dělá ty jeho psí oči "Ne prostě promiň nejde to,, řekla jsem už trochu naštvaně "A proč ne?,, Hned mě jako důvod napadl můj pes Jessie "Protožeeeee ehh tady nemůžu nechat Jessie samotnou,, Až když jsem to řekla mi došlo že Jessie je u mých rodičů. "Rose oba víme že to je ta nejtupější výmluva, kterou jsi kdy vymyslela,, Tak nic neskočil na to. "Já nevím mně se prostě jít nechce,, Vzdychla jsem. Do Monaca jsem jela jen na dovolenou prostě si trochu vyčistit hlavu a tak nějak mi nedošlo že se zrovna závodí. Grand Prix se jezdí každý rok a Lando mě přemlouvá už asi po stý abych mu šla fandit ale upřímně po té nehodě už auta nechci ani vidět. "Roseeeeeeee prosiiiiim, když toho na tebe bude moc tak můžeš prostě odejít.,, Nevěděla jsem co na to říct vždyť má vlastně pravdu. "tak jo, ale jen že seš to ty,, odpověděla jsem mu, ani nevím proč něco ve mě si řeklo pojď to aspoň zkusit.

Hned jak jsem vešla na stadion, všechny vzpomínky se vracely zpátky. Ten řev lidí, to tůrování motorů před startem, ta obrovská vlna adrenalinu, všechno to bylo zase zpět. Chvíli jsem si říkala, jak jsem to vlastně mohla opustit a pak se vrátili vzpomínky na nehodu. Najednou toho adrenalinu bylo nějak moc. Začali se mi klepat nohy a ruce a málem jsem spadla na zem. Naštěstí mě Lando chytl. "dobrý?,, Zeptal se. "Jestli nechceš jít tak nemusíš.,, "Ne dobrý, zvládnu to,, Musela jsem jít nemůžu se přece před tím do konce života jen schovávat. Postavila jsem se zase na nohy a vyrazil jsem si koupit nějaké pití. "To to vždycky stálo tolik?,, Zeptala jsem se udiveně Landa. "Jojo, ale tak když seš jezdec máš určitý slevy. Na to si asi trochu zapomněla,, Smál se. "Hele neštvi mě a buď rád že jsem vůbec přišla.,, Smála jsem se taky i když uvnitř jsem se šíleně bála. Na zklidnění jsem si koupila colu aby mě kofein trochu pomohl to zvládnout. Najednou se Lando pozastavil. "Ehh už musím jít za chvíli jedu, na tady máš vstupenku.,, "Ok tak já si jdu sednout a pořádně fandit,, Pousmála jsem se. Objali jsme se a pak utíkal do stájí. Když jsem si tu vstupenku pořádně přečetla zjistila jsem se že je do VIP zóny. "No ty se nezdáš Lando,, řekla jsem si pro sebe a vyrazila jsem do hlediště.

Závod měl za chvíli začít a já jsem si připadla hrozně. Měla jsem úplně sevřený žaludek a bylo mi blbě jako kdybych v tom autě zase byla. Zároveň jsem se ale nesmírně těšila. "Tři... Dva... Jedna... Start!,, A už to začalo. Musím uznat, že když jsem v tom autě tehdy seděla nikdy jsem si neuvědomovala jak hlučný ty závody vlastně jsou. Na první pozici startoval Charlie Leclerc a chudák Lando byl až na 7. místě. No, co si budem nebylo to nejlepší, ale nebylo to ani nejhorší. Hned při prvním kole se to celkem promíchalo Leclerc si držel první místo zatím co Lando se vyškrábal na páté. Sice se mu na paty lepil Magnussen který jezdí za Haas, ale moc ho to nerozhodilo. Někde u dvacátého kola, jsem si říkala jak to že se ještě nikdo nevyboural. Většinou touhle dobou už minimálně dva jezdci vypadnou a v tom se to stalo. Oscar Landův team mate nezvládl jednu zatáčku a přetočil se na střechu. Auta za ním už to nestihla dobrzdit a nabouralo se do něj ještě dalších šest jezdců. Nedokázala jsem se na to dívat. Všechen ten řev kolem mě mě vrátil na trať kde se to tehdy stalo a zase jsem si připadala jak ta holka co se tehdy málem nedostala ven a byla pár vteřin od smrti. V tu chvíli jsem toho moc nevnímala. Cítila jsem jen žár slunce které na mě svítilo a řev lidí který mi zněl v uších. Najednou jsem se dostala zpátky do reality a viděla jsem na obrazovkách tu ohromnou nehodu která nakonec vznikla. Vyřadilo to celkem sedm aut včetně Oscara kterého okamžitě odvezli na nosítkách pryč. Ostatní vypadali celkem v pořádku na rozdíl od jejich aut. Z reproduktoru se ohlásilo že závod se ruší kvůli hromadné nehodě. Celkem se mi ulevilo že se aspoň nikomu jinému nic nestane, ale i tak jsem byla úplně v háji. Neskutečně se mi klepaly nohy a potily se mi dlaně a nemohla jsem se dočkat až budu zase zpátky v hotelu. 

Když jsem přišla na pokoj zavolala jsem rychle Landovi abych se ho zeptala jak je na tom. Říkal že dobrý ale znám ho až moc dobře na to abych poznala když lže. Povídali jsme si ještě asi hodinu než mi zavolalo neznámé číslo. Rychle jsem se s Landem rozloučila a hned jsem ten hovor zvedla. "Dobrý den, u telefonu Rosemary Leroy,, "Dobrý den, tady Andrea Stella,, Srdce se mi propadlo až do žaludku když jsem uslyšela to jméno. "Ehh s čím vám mohu pomoci?,, Zeptala jsem se. Můj hlas se třepal ale snažila jsem se to co nejvíc zamaskovat. "Určitě víte co se dnes stalo při Grand Prix,, Ne vůbec. Ani jsem si nevšimla. "Ano samozřejmě.,, "No nemohu vám zatím dát moc informací,, Jak jinak řekla jsem si pro sebe. "Ale odpadl nám řidič Oscar Piastri a hledáme za něj náhradu a vzhledem k vaší minulosti u Formule 1 jste byla první komu mě napadlo zavolat,, Chvíli jsem jen mlčela. Nevěděla jsem co říct. Já zpátky u F1? Vždyť to přece nejde. Ale proč ne? Ale ne to ne to nemůže být pravda.  "Dobře jdu do toho,, Řekla jsem bezmyšlenkovitě. "Vážně? Jsem si vědom toho jak těžké to pro vás muselo být po nehodě u Ferrari.,, "Ano těžké to bylo ale myslím si že jsem připravená na to se vrátit znovu za volant,, Vůbec nejsem připravená na to se vrátit, ale co už. "Dobře mohli bychom se sejít v pondělí v mé kanceláři a doladit detaily ohledně smlouvy. Bližší informace vám pošlu později.,, "Dobře dekuji, na shledanou.,, "Na shledanou.,, 

Co jsem to do prdele udělala?