Taška plná hulení, ale je to Lovecraft příběh

Taška plná hulení

Bylo to včerejšího dne, když jsem odcházel ze školního zařízení a na ulici jsem se setkal s prazvláštním mužem oděném v černém dlouhém kabátu. Položil mi zvláštní otázku, jestli nejsem vlastníkem tašky, která přetéká marihuanou nebo-li v jeho slangu "hulením". Samozřejmě jsem odpověděl negativně, jelikož nevlastním tašku, která by byla plna marihuany. Celá tato situace byla velice podivná. Ten muž byl jistě pod vlivem omamných látek, jak indikovaly jeho krví podlité oči. Pohlédl na mě vyčítavě a mé srdce se sevřelo strachem. Snad si myslel, že jsem lhář a opravdu jsem vlastníkem tašky, která je naplněna marihuanou. Já ovšem vlastníkem takovéto tašky nejsem. Považoval mě snad za jednoho z uživatelů těchto látek? Překonal jsem svůj strach a zeptal jsem se jej z jakého důvodu na mě neustále upírá zrak. Vyptával se, zdali jsem uživatelem omamných látek. Pouze jsem zakroutil hlavou. On dál trval na svém a opakoval mi otázku ohledně té tašky. Neustál jsem trval na opaku, jelikož to bylo pravdou, ale ten záhadný muž mi ne a ne uvěřit. V tom se v rychlosti větru přihnalo mobilní vozidlo, z něhož vystoupili další dva muži podobného vzezření. I oni se začali vyptávat na onu záhadnou tašku, která měla být plná marihuany. Stál jsem jim vehementně tvrdil, že žádnou takovouto tašku nevlastním a ať se propadnu do země, jestli ano. Jejich oči zalité krví se upřely na mě a má srdce se rozbušilo strachem. Zeptali se, zda-li jsem uživatelem omamných látek a já jim odpověděl, že jím rozhodně nejsem. Dostalo se mi od nich pochvaly, jelikož nejspíše považovali za správnou věc nebýt uživatelem těchto látek, které si pohrávají s vaším mozkem. Po chvilce mlčení se mě první muž tázal znovu na onu záhadnou tašku. Zachvátila mě panika a s rozechvělým hlasem jsem na ně zakřičel, že nemám tu tašku, na kterou se neustále ptají. Vzal jsem nohy na ramena a utekl do svého obydlí. Celý tento zážitek jsem pověděl své matce, která tomu taktéž nemohla přijít na rozum. V tom se ve dveřích objevil strýc a položil mi tu stejnou otázku, kterou mi položili ti tři muži ohledně tašky plné marihuany. Šílenství mě zachvátilo a vedlo mé nohy v běhu na střechu našeho domu. Zběsile jsem pěl přiznání, že nemá onu tašku. S mojí myslí si pohrával strach a paranoia. Po tomto výstupu jsem byl převezen do psychiatrické léčebny a do dnešního dne se probouzím s křikem ze snů o tašce plné hulení.