Jungkookie a tajemná komnata /VKook/

16. 💜/dědic/💜

A je to tady!
V jedenácté kapitole jste mohli rozhodnout následky toho, co se stalo v třinácté kapitole.
Takže...
a) = Uršula nebyla na záchodech, protože špehovala Jimina
b) = Uršula znovu umřela a už jí nikdy nikdo neuvidí.

Takže jste zabili Uršulu! Vrazi!🤣

...

Od toho dopisu uběhl asi týden. Vše se táhne tak nějak stejně. Se Sae-ronem jsem se dost zkamarádil. Taky už Jina pustili z nemocnice. Nejvíce času trávím s Hoonem. Každý večer spolu hrajeme kouzelné šachy ve společenské místnosti. Tae ze mě nemůže spustit oči a čeká, kdy budu sám, ale Namjoon, Jin, Yoongi, Hobi a Hoon ví, že mě nesmí nechat samotného kvůli Taemu.

Měli jsme hodinu obrany proti černé magii. Já spal a zdál se mi sen. Byla tam Uršula a něco chtěla, jenže pak zmizela. Hoon se mnou začal zběsile třást: „Kookie! Už skončila hodina." Svoji hlavu jsem zvednul z lavice a prudce se narovnal: „Já nespím!" Hoon, Yoongi a Namjoon se nad mojí reakcí začali smát.

„Jdeme na oběd?" zeptá se Namjoon. „Já se radši půjdu prospat," zívne si Yoongi. „Co kdybychom se proletěli na košťatech? Do oběda zbývá hodina," navrhne Hoon. Možná bych se měl podívat, jestli je Uršula na záchodech, od té doby co jsem zjistil, že tam není, jsem tam nesel. Měl jsem totiž všude u sebe kluky a já se jí chtěl zeptat na tajemnou komnatu. Vstal jsem a chtěl odejít, ale Hoon mě chytil za zápěstí a zastavil: „Kookie? Děje se něco?" Cítil jsem na sobě dost nepříjemný pohled Taeho. „N-ne. Jen mi není moc dobře, půjdu se projít na vzduch," falešně se usměju. „Radši půjdu s tebou," řekne ustaraně. „To je dobrý, já chci být chvíli sám," odmítnu ho. „Ale co Tae?" vloží se do toho Namjoon. „Kdyžtak mám tajnou zbraň," mrknu na něj a odejdu. Všichni dobře věděli, že jsem zvěromág.

Přišel jsem na záchody a začal hledat Uršulu. Podíval jsem se do všech kabinek a prohlédl umyvadla. Nikde nebyla. Zaslechl jsem otevření a zavření dveří. Prudce jsem se otočil a naskytl se mi pohled na překrásného Taehyunga. „Hledáš něco? Pokud se nepletu, tohle jsou dámské záchody," řekne svým hlubokým hlasem bez emocí.

„H-hledám Uršulu," sklopím pohled. Zasměje se: „Uršulu?! Ta tu dávno není. Dědic Salazara Zmijozela dorazil do školy a potkal se s Uršulou." Jeho pronikavý smích mi zněl v hlavě ještě dlouho po té co se přestal smát.

„Takže ty taky víš, že je tajemná komnata skutečná?" udivím se. „Jasně že to vím. Teď hledám mezi prvákama dědice. Jenže spousta z nich ani o Uršule neví a už vůbec neumí hadím jazykem," povzdechne si. „A co když jsi dědic ty?" začnu uvažovat. Najednou ze mě strach opadl a já se v jeho přítomnosti cítil dobře. Přitom nechápu proč. „Já hodněkrát zkoušel před umyvady říct něco hadí řečí, ale neotevřely se," jde k umývadlům a dotkne se jednoho.

Přišel jsem k němu, stál jsem těsně vedle něj. To bylo poprvé co jsme si spolu povídali a nebylo to o něčem úchylném. „Promiň," najednou z něj vypadne a já překvapeně vykulím oči a podívám se ne něj, hlavu měl sklopenou a očima propaloval umyvadlo. „Nechtěl jsem si tě přivlastnit, nevím co to do ne vělo. Prosím odpusť mi," podívá se mi svýma pronikavýma očima do těch mých.

Okamžitě jsem přerušil oční kontakt. Otočil se na patě a bez jakéhokoliv slova odešel. Byl jsem zmatený. Tohle je opravdu Taehyung?! Kluci vyprávěli, jak je děsivý a úchylný a já se o tom mnohokrát přesvědčil. Tak proč ne teď normální? No... Až na hrubý hlas ze kterého mi naskáče husina, nebo jeho pronikavý pohled díky kterému mě vždy dovede do rozpaků a to ani nemluvě o jeho chladném nic neříkajícím výrazu nebo bílé pleti a havraních vlasů...