1.část...My dream

68 4 0
                                    

Cítila jsem podivný tlak v mé hlavě, zároveň ale pocit štěstí a úlevy. Všechny starosti jako kdyby se aspoň pro teď vypařily, stála jsem před mojí, teď už bývalou střední školou a dívala jsem se na tu velkou oprýskanou budovu, která v sobě držela už po dlouhou dobu všechna tajemství, plno smíchu,také byla místem poznání první, a pro někoho možná i poslední lásky ve svém životě, ale hlavně uvnitř "vychovávala"množství studentů, kteří se těšili až tenhle ústav, jak někteří říkají opustí a půjdou vstříc novému dobrodružství, které neslo název vysoká škola.


Právě to se ode mě právě teď očekávalo, jít na nejlepší vysokou školu v Anglií a poté žít spokojený život až do smrti s bohatým manželem a nejlíp s dvěma dětmi, ale se mnou to tak jednoduché mít nebudou, já chci cestovat, projet celý svět křížem, krážem a poznat všechny státy, kultury a spoustu nových lidí.

A.........klep, klep


Pomalu jsem otevřela jedno oko, jestli se mi to jen nezdálo, ale klepání se ozvalo znovu, ale tentokrát s větší intenzitou. Otevřela jsem i druhé oko, posadila se a obě ruce jsem spojila za zády, abych se mohla protáhnout po dlouhém spánku. Poté jsem odkryla krásně vyhřátou peřinu a obě nohy jsem spustila na načechraný bílý kobereček vedle mé postele a postavila se. Netrvalo dlouho a klepání se ozvalo znovu, tentokrát doprovázené hlasem z chodby.


,, Taro, zlato jsi doma?" Ozvalo se z chodby. Věděla jsem, že hlas ode dveří patří taťkovi, ale nechápala jsem, proč je doma, protože se měl vrátit až za dva dny ze služební cesty.


Vydala jsem se rychle bosíma nohama ke dveřím a rychle je otevřela, a když jsem za nimy uviděla taťku, hned jsem mu padla do náruče a pořádně okolo něj obmotala ruce. Byl jediný člověk, kterého jsem měla v životě od mých deseti let, když zemřela i babička.


,, Taro, taky jsem tak rád, že tě vidím, celý měsíc jsem na tebe myslel, jak pak se ti tady dařilo s Bethy?" Zeptal se poté, co jsem se od něj odtáhla a přeměřila si ho očima, jestli se mi to jen nezdá, ale ne, on vážně zhubl.


,, Já tebe taky tati, s Bethy jsme to zvládaly dobře, vždycky mi pomohla uklidit, celý měsíc mi dělala výbornou společnost, dokonce jsme zkoušeli i nějaké nové recepty, které donesla od svojí dcery z hotelu, ale jak se tak dívám, já nejsem ta, co trpěla hladem." Zasmála jsem se a podívala jsem se na něj s přimhouřenýma očima a celého jsem si ho obešla a pak se zase vrátila na původní místo před ním a povytáhla jedno obočí nahoru.


,, Že by ti italské jídlo nechutnalo? Nebo snad to má jiný důvod?" Mrkla jsem na něj spiklenecky jedním okem. Taťka se celý ošil a to už jsem nevydržela a propukla jsem v hlasitý smích.


,, Taro, jak pak dopadla maturita?" Změnil nečekaně téma, nad čímž jsem jen nevěřícně pokroutila hlavou a úsměv se mi ještě zvětšil, nad pomyšlěním, že i ředitel velké firmy, která se zabývá chráněním skoro poloviny všech peněz v různých bankách po celém světě se stydí.


,, Tati, dobře víš, že jsem ji udělala se třemi jedničkami a jednou dvojkou, ale neodbíhej od tématu, je snad nějaká italská žena, pro kterou ti tak srdce bije, že se o ní stydíš říct a dokonce zhubl tak o deset kilo?" Zasmála jsem se a založila si ruce v bok, ale přitom jsem z něj nespustila ani pohled.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 29, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

AnotherKde žijí příběhy. Začni objevovat