Život je krásný, i když stojí za hovno

Kapitola první - Co je to život?

Ponaučení ze života zní takto: ,,Ať už cokoliv stojí za hovno, vždycky se to dá nějak utřít."
Všichni si říkáme, co je to vlastně život? Nadhled nad myšlenkou hlavní je ten, že každý na něj máme jiný náhled. A to je to hlavní, kdybychom viděli svůj život všichni stejně, tak se nedostaneme do života dalších a všichni bysme jeli jasný plán, narození, škola, práce, smrt. A proto nám život dal šanci abychom se mohli chovat všichni jinak a žít si svůj život podle toho, jak ho chytneme za pačesy. Vemte si, že by každý byl stejný, jak bychom pak mohli uvažovat o existenci? To by muselo být všechno jasně dáno. To bychom už věděli, na koho narazíme, koho potkáme, do koho se zamilujeme atd. Čím by to z lidí dělalo unikáty? To by nikdo nedával životu smysl.
My vlastně jakožto lidstvo, každým dnem čekáme na zázrak. A to je právě ono, každý život je unikátní zázrak, protože nikdo neví dne a ani hodiny. Už si stavíte hlavu na tom, co vlastně prožíváme? No, ono vlastně život je tak trochu chemické složení v hlavě, ale také elektřiny, kde mozek pomocí všeho toho vysílá signály a impulzy, nakonec nás taky učí jak žít život díky emocí. Nejvíc na hovno emoce je asi smutek, či snad deprese. To pak s Vámi začnou házet různý stavy, kde ani nevíte na čem stojíte. A koho vyhledáváme? Chemické pilulky, lentilky s různými barvami, které náš mozek učí opět pracovat, tak jak chemicky má. Ovšem jakmile ztrácíme chuť nad emocemi díky těmto lentilkám, zdá se být skoro vše býti jednoduché, nic nedává smysl, protože otupený mozek neznaje reality snadno ztrácí kontrolu a rozvahou každého z nás tkví v tom, jak budeme hledět na arbitráž a zásoby chemických zásob v našem mozku. Nicméně být stále ,,Comfortably Numb" též nenese nic hezkého, jste díky tomu v podstatě chodící mrtvola, která se občas zasměje, ale nic nevytvoří pro své dobro. To dobro, co neseme v nás je v podstatě jen jedno přikázání, které jsem si upravil dle svého a tím jest ,,Miluj bližního svého, tak jak miluješ sám sebe." A není člověk, který by jen tak pro nic za nic nenáviděl sám sebe, v tom je ta otázka... Dokážeme vlastně ještě milovat, či mít rád? Asi spíš jen nerozumíme svým emocím v daný čas. Ovšem v pochopení sama sebe, bych radši pokračoval v dalších kapitolách.
Co je ještě důležité o životě? To, jak ho žijeme a prožíváme, co se naučíme a co ztratíme. Někdo umí to a druhý zase tohle, někdo má rád umění, někdo zase sport. Ale u všeho slouží náš mozek na sto procent. Každý žije svůj život po svém, někdo za svoje poruchy nemůže a někdo si je stvoří podle svého uvážení. Vezme si, že život někomu nadělí psychické onemocnění a někdo se léčí jen díky tomu, že mu do ruky spadla flaška a rum. To by pak mohl i Bůh uvažovat nad svojí spravedlností, ale i tak, Bůh nám napomáhá k tomu, abychom zvládli naše problémy. No doufejme, že ten náš život jednou celkem přežijeme ve zdraví, jak se říká, narozeniny jsou zdravá věc, čím víc jich máš, tím lépe na tom jsi. Ono vlastně i každý zažitý rok je vděčností za to, že žijeme správně. A kdo pořád jenom o životě váhá, ten se činů zdráhá. A to je tak asi všechno o životě.