Místy nemístné

1

  Kráčím po chodníku dobře známou cestou s taškou přes rameno. Nemůžu se dočkat další přespávačky s Marinou- mojí nejlepší kamarádkou od nepaměti. Docházím ke dveřím, zvoním a čekám až mi někdo otevře.

  U dveří stojí přímo Marine, tak vklouznu dovnitř se slovy: ,,Ahoj! Jak se těšíš?"                                     
,,Nemůžu se dočkat!" říká s úsměvem na rtech.                                                 
,,Co bude na večeři?"
,,Objednala jsem pizzu, před chvílí dorazila, takže je ještě teplá."
,,A není jediná" dodávám.              
,,Není jediná? To ti přijde, divný, to že jsem koupila dvě?"                            
,,No, není jediná teplá." odvětím se smyslným úšklebkem.                      
,,Jo tak." zareaguje pobaveně Marine. 

 Usedáme ke stolu a já se pouštím do svého kousku sýrové. Chvilkově mlčky jíme, dokud ze schodiště nesejde Marinin bratr i s jedním jeho kamarádem, načež se k mně Marine nahne a začne mluvit. Karl ani jeho kamarád nic neříkají, napustí si pití a předstírají, že tam nejsou.

,,Jo, taky jsem ti zapomněla říct, že má můj bratr přespávačku taky." sděluje mi v předklonu s ironickým úsměvem.                              
,,Nepokazí nám to snad plány, ne?"
,,Jasně, že ne."                       
,,Ale, jak se vám to povedlo? To se tvoji rodiče nebojí nás takhle nechat pohromadě v jednom domě, když ještě navíc k tomu jedou pryč?"                
,,Long story short, v podstatě šlo o to, že můj bratr se zeptal přibližně před stejnou dobou, takže v čistce o to, kdo má na přespávačku větší právo bysme se nedobrali výsledku, zeptal se totiž táty..."                                   
,,Počkej! Táty? Tvýho, táty? Ten si, ale nikdy nic nepamatuje, jako důchodce, není už jednou nohou v hrobě?"                                                         ,,To je právě ten problém, řekl jen něco ve stylu, že je fakt možný, že se ho Karl ptal, ale na nic si nevzpomíná. Klasickej otec!"                                                             ,,Ani u nás to není jinak."
,,Co se týče toho, že nás tu takhle hodlají nechat bez dozoru pohromadě, taky jsem se dost divila, ale ani jeden jsme nechtěli slevit a taky padla věta, že už jsme stejně dost staří a nechali jsme to být. Jediný postih na Karla byl, že musel před rodiči odpřísáhnout, že jeho kamarádi nejsou žádný sexuální delikventi ani teroristé amatéři, kteří by byli schopni lihovkou zapálit barák."
,,Pustíme si něco?" napadlo Marine.
,,Řekla jsi právě LOVE ISLAND?"
,,Přesně tak!"

 Love Island je největší kravina, kterou si můžete v televizi pustit, ale dobře se u toho nadavá a opovrhuje holkami, které své poprsí v mini bikinách ukazují polovině své rodné země, nebo sukničkáři, kteří byli vybráni pouze na základu "atraktivního" vzhledu. Nejvíc mě vždycky děsí, když už tam přijedou jejich rodiče a tváří se jakoby se za ně nestyděli. Dost dětinské, já vím, ale když tihle rodiče se nestydí za své potomky, my se nemusíme stydět za to, že to sledujeme a opovrhujeme tím zároveň.                                                                              Dojedli jsme zbytky pizzy, Marine nasypala krekry do misky a usedly jsme k televizi. Díváme se ani ne čtvrt hodiny, když zaregistruji cizí ruku v misce.

Otočím se a začnu dotyčného konfrontovat: ,,Děláš si prdel?"    
,,Díky." řekne a nabere si ještě druhou hrst.                                                
,,Běžte si koupit vlastní, není to tak těžké i takový omezenci by to mohli pochopit." pustí se do nich Marine.
,,No, tak uklidni se sestřičko, pokud sám dobře vím, sebrala jsi to z naší špajzky, tak si tu nehraj na papaláše, který rozdává chudým" odvětil Karl, načež se ten druhý kluk zasmál.                         
,,A teď vystřelte, televizi si zabíráme my!" přidal se ten holomek do dizkuze.
,,Tak na to zapomeňte!" přešla jsem do obranné pozice. 
Třetí kluk schází ze schodů a volá:,, Pustíme si Hřbitov zvířátek, ne?"
,,Klidně, ozve se Karl." 
,,Tak to se můžeme dívat s vámi." prohodila jsem s klidem a s Marinou jsme si sedli přímo doprostřed sedačky.
,,To se teda dívat nebudete!" ozval se opět Karl.
,,Víte o čem to vůbec je?" ozval se ten ze schodiště.
,,No, vím, že je to fakt děsivý horor a vzhledem k tomu, že Hřbitov zvířátek, tak asi o zvířátkách?"
,,Jen ať se dívají, budou tak posraný, že si nedojdou ani na záchod."

Ozve se zvonek a chlapec ze schodiště jde otevřít. Ve dveřích stojí další kluk z jejich party.

,,No to si snad děláš prdel Karle, kolik těch kluků ještě má přijít?" ozve se Marine
,,Nebuď smutná, že nemáš kamarády." odvětí Karl a rozhlédne se po skupině jeho momentálně pobavených kamarádů. 
Karl se otočí k nově příchozímu: ,,Čau Weltere! Čekali jsme na tebe."
,,A ty jsi dokonce obstaral i pěkný buchty."
,,To je moje sestra!"
,,Teď mě napadl dost špatný vtip."
,,Tak ho neříkej a nech si ho pro sebe."
,,Když myslíš..."
,,Waltere!"
,,Však nic neříkám."
,,Jestli šáhneš na moji sestru, tak ti rozbiju hubu."
,,To by bylo snad na mě, koho na sebe šahat nechám." ozvala se Marine.
,,Díky zastání, ale zvládnu to sám."
,,No ty bys to určitě nebyl, já jen připomínám mému bratrovi, že do mých vztahů mu nic není."
,,No, jak myslíš." řekl Karl s arogantním tónem.