Lucky girl

/27/ i'm so sick my self

Uběhlo několik dní a nic moc se nezměnilo. Se Stevem se furt provokujem, s tátou není řeč a s Clintem je srandy víc než dost. Mám celkem good life ale občas je to na hovno. Btw Vicky a Peter jsou nejlepší kámoši, mají toho dost společnýho a dost si rozumí. Občas Peter chodí i sem a Bucky dost žárlí. Každopádně to co se změnilo je to že Vicky už má svůj pokoj a Bucky taky. Vicky má pokoj hned vedle mě a Bucky zas mezi Wandou a Nat. Je hustý že nás je tu o něco víc, stejně mi tu chybí Pietro. Občas ho vidím ve dnech, teda v nočních můrách. Vždy když na něj jen pomyslím naskakuje mi husí kůže a přejede mi mráz po těle.

Teďka právě sedím na gauči a pojídám zmrzlinu, teda ne že bych před tím nesnědla ještě další dvě a ještě několik věci okolo ale to je jedno. Blíží se mi moje dny tak se nedivte, každá holka má chutě, snad. „Neměla by jsi tolik jíst, mohlo by ti to uškodit" ozvalo se od dveří. Bruci, zase ty tvoje chytrý kecy. „Jak to myslíš?" zeptala jsem se i když vím jak to myslí. „Nechci tím říct že by jsi byla tlustá ale moc sladkého škodí, celkově by jsi měla jíst v menších dávkách" řekl a posadil se naproti mě do křesla. „Takže tím mi teda chceš říct že bych byla tlustá" řekla jsem poněkud uraženým tónem. „Ne takhle jsem to nemyslel ale...." nestihl to doříct a já mu hned skočila do řeči „Jo myslel, v pohodě, však taky nemusím jíst vůbec" řekla jsem a zmrzlinu zavřela. „Ale notak Ashley, jíst musíš ale přiměřeně" řekl ale na to jsem mu už neodpověděla. Šla jsem do kuchyně a zmrzlinu hodila do mrazáku, celou moji scénu sledoval táta a Nat. Je mi jedno jestli jsem je vyrušila ale tohle od Bruce celkem bolelo. „Co se děje?" zeptal se zmateně táta a dal mi ruce na ramena. „Zeptej se támhle té žáby" řekla jsem a hlavu natočila směrem k obýváku. Vytrhla jsem se tátovi a jako největší zbabělec utekla k sobě do pokoje. No tak mám chutě co je na tom špatného. Je pravda že teďka poslední dobou jím fakt celkem dost a i to na sobě poznám že jsem nějaký to kilo přibrala. Měla bych se zase vrátit do formy abych v létě nevypadala jak sud ale jak normální člověk. Je mi 19 a za sebe rozhoduju sama a ne že mě bude poučovat nějaká zelená výbušná žába. Fakt poslední dobou jde všechno do háje, moje nejlepší kámoška Lucy se na mě vysrala, ta nová holka co je u nás ve třídě mě prý nahradila. Alespoň nemusím nic řešit když tam mají tu princeznu.

Ležím u sebe na posteli a čtu si knížku. Je to celkem deep knížka ale tak nevadí. Je to vlastně o holce která si prochází něčím podobným jako já, nenávidí se, nenávidí svoje tělo, obličej, vlasy, oči no zkrátka všechno. Už několikrát se i sebepoškozovala k čemuž jsem se ještě nedopracovala a snad nikdy nedopracuju. Zatím jsem skoro všechno zvládla, s pomocí Clinta a Nat. Jsou to moji fakt nejlepší přátelé a já jsem ráda že je mám. Teda poslední dobou se víc Nat baví s Vicky ale já jsem za to ráda. Nikdo ji tu moc nemá rád kvůli tomu kdo to je a odkud je. Já ji mám ráda takovou jaká je a nemyslím si že by ji měl někdo odsuzovat za to kým je a od koho je. Z mých myšlenek mě vyřešilo klepání na dveře, chvíli jsem to ignorovala ale když se to ozvalo zas zaklapla jsem knížku a povzdechla si. „Jarve kdo to je?" zeptala jsem se prázdnoty. „Bucky slečno" odpověděl po pár sekundách a já se posadila. „Pojď" řekla jsem a čekala až přijde. „Nazdárek kámojdo" řekl s úsměvem ale hned co postřehl že mi není do smíchu tak ho úsměv přešel. „Co potřebuješ?" zeptala jsem se otráveně a on si sedl do mého křesla který mám vedle postele. „Přišel jsem si pro radu ale když to tak vidím tak asi není úplně vhodná chvíle" řekl a chtěl se zase zvednout ale já jsem ho zastavila. „Ne, mluv, potřebuju se odreagovat" řekla jsem a on se ještě víc uvelebil. „Chci Vicky pozvat na večeři..." nechal ne doplněnou větu a jakoby se rozmýšlel co dál říct „...ale nevím jak na to. Takže bych potřeboval poradit" řekl nervózně a mě se v tu chvíli vykouzlil úsměv na tváři. Sice nevím co mu mám poradit ale snad něco vymyslím. „Prostě jdi za ni a zeptej se ji narovinu" odpověděla jsem jednoduše to první co mě napadlo. Koukal na mě jako na blázna, no jsem mu asi moc nepomohla. „No nekecej, ne ale fakt, potřebuju pomoct" řekl celkem rozkazovačným tónem. „Tak jdi prostě za ní a zeptej se ji jestli by nechtěla prostě zajít na jídlo...co víc ti na to mám říct. Mě ještě nikdy nikdo nikam nepozval takže s tím úplně nemám zkušenost" řekla jsem a rozhodila rukama. „Co když řeknu něco špatně" vyhrkl a v jeho očích bylo vidět něco divného, taková nejistota. „Neřekneš, buď hlavně sám sebou" mrkla jsem na něj a on přikývl. „Díky, jdu hned za ní" řekl odhodlaně a vstal. „Teď ne, je tu Peter" zastavila jsem ho dřív než stačil něco udělat. „Nech to třeba na večer, až bude klid" poradila jsem mu opatrně. „Dobře dobře" řekl a dal ruce do obranného gesta. Jen jsem se usmála a nic na to neřekla, navíc ani nevím co takže tak. „Fajn tak já jdu se na to připravit" řekl a já přikývla. „Pak dej vědět" řekla jsem hned a on hodil palec nahoru. Pak s úsměvem odešel a hned co zavřel dveře jsem zpátky zalehla a zachumlala se do peřiny. Je hezký jak se k sobě mají, jsou spolu roztomilý. Bych se ani nedivila kdyby spolu pak procestovali nějakou zemi nebo rovnou celý svět. Měla bych se jít vykoupat, to je asi tak jediný relax co potřebuju. Zvedla jsem se z postele a odešla do koupelny, dveře nechala pootevřené aby se mi to tu úplně nezamlžilo, jinak bych tu byla jak v sauně. Napustila jsem si vanu, svlékla se a vlezla do ní. Ta horká voda jak se dotýkala mé kůže to bylo prostě dokonalé. Hlavně ten klid a ticho, prostě úžasný.

Vylezla jsem z vany, vzala si na sebe župan a vlasy si zabalila ještě na chvíli do ručníku. Přešla jsem k zrcadlu kde jsem se opřela o umyvadlo a dívala se na sebe. Jo možná má fakt Bruce pravdu, neměla bych se tak moc přejídat. No spíš má fakt pravdu, když se na sebe kouknu do toho zrcadla tak se sama sobě fakt nelíbím. Kdybych se třeba porovnala s Vicky tak ona je prostě perfektní žena. Ona je prostě dokonalá, je hezká, hodná, elegantní a má dokonalou postavu a hodný lidí okolo sebe. Ne že já bych neměla okolo sebe dokonalý lidi ale chápeme se. No prostě stručně a jednoduše, ne nemám se ráda a nikdy mít ani nebudu. Maximálně kdybych zhubla aspoň 10 kilo, což bych musela přejít na jinej styl života. No což, budu pro to muset něco obětovat. Ručníkem jsem si ještě dosušila vlasy, převlékla se do dlouhé mikiny a černých legínu. A ano nosím dlouhý věci když je skoro léto, nechte mě žít děkuju. Vešla jsem zpátky do svého pokoje a šla zalehnout zpět do postele, jsem poslední dobou strašně ale strašně unavená. Nevím z čeho ale jsem. Hned co jsem zalehla tak jsem se zachumlala a netrvalo dlouho a už jsem spala...