LION IN THE CAGE

Back home

Ahoj. Tohle je úplně můj první příběh, takže to není dokonalý. Snad se bude líbit. :)

Zaparkoval jsem moje ferrari přímo před naší obrovskou vilou, která má pohádkovou zahradu. Vystoupil jsem z auta a zadíval se na náš dům, který se za ty čtyři roky nezměnil.

Vstoupil jsem dovnitř a hned jsem ucítil vůni domoviny. Když jsem se tak rozhlížel po naší dlouhé chodbě, měl jsem z návratu smíšené pocity, vůbec jsem nevěděl co mě čeká. Moje matka se najednou ocitla přede mnou, když mě spatřila rozzářili se jí oči.

„Danieli" usmála se a natáhla ruce, k náznaku, abych jí objal. Přešel jsem k ní s úsměvem od ucha k uchu a objal jsem jí a dala mi pusu na obličej. „Vyrostl z tebe krásný muž." skenovala mě od hlavy k patě. „ Matko ty vůbec nestárneš.Vypadáš úžasně." Uculil jsem se a matka se na oplátku usmála.

„Danýýýýýýý" slyšel jsem zpozad. Ten hlas bych poznal všude. Otočil jsem se a spatřil mojí sestru Megan, která utíká ze schodů ke mně. Rovnou na mě skočila a já jí tak pevně objal, jak jsem jen mohl. Megan byla moje malá sestřička, bez ohledu na to, že jí je 17. Dal bych za ní život. Prohlídl jsem si jí celou. „Wau....když jsem odjížděl, byla jsi ještě mrně, ted je z tebe slečna." Nemohl jsem tomu uvěřit, jak vyrostla, je ještě krásnější než byla.

„ Zato ty by ses měl oholit. „ Projela po mém menším strništi. „ Nech mě, vypadám tak neodolatelně." Zasmál jsem se.

„Danieli otec je v práci, přijede na večeři. Běž zatím do pokoje a vybal si. Kufry ti tam donesl Oscar." Začala matka.

„Dobře" odpověděl jsem se a vydal se do svého pokoje. Můj pokoj se vůbec za ty čtyři roky nezměnil. Vše bylo na stejném místě. Šáhl jsem po fotce v rámečku, která stála na mém stole. Na fotce jsem byl já s Markusem. Musel jsem se té fotce zasmát. Bylo nám tam 12 a usmíváme se jako idioti. Markuse znám už od školky, beru ho jako bratra. Většina vzpomínek dobrých i těch špatných v mém životě jsou s ním, protože ve všem jedeme spolu. Všechno mu můžu říct a on mě, naše přátelství je silné a nikdo ho nemůže přerušit.

Když jsem se rozhlížel jen tak z okna, zahlídl jsem tři auta u sousedního domu, který byl ještě prázdný, když jsem odjížděl. Možná máme nové sousedy.

Byl čas na večeři, tak jsem slezl dolů do jídelny. Matka a Megan už seděli u stolu. Když jsem si chtěl sednout, najednou mě přerušil známý mužský hlas.

„Podívejme se kdo je doma." Samozřejmě to byl kdo jiný než můj otec. Objal mě a poplácal po zádech. K otci jsem vždy choval respekt a úctu. Přestože mě má rád, byl vždy ke mně přísný. Moje chování v minulosti se mu vůbec nelíbilo a řekl mi, že pokud tahle budu pokračovat, tak nepřevezmu firmu a zapomene, že je jsem jeho syn. Proto jsem si ty čtyři roky užil co nejvíce a ted se budu muset stát tím, čím můj otec chce. Hodný a perfektní syn, který jednou převezme firmu.

U večeře s matkou, otcem a Megan jsme probraly můj pobyt na Harvardu. Vyprávěl jsem jim o různých zážitcích, událostech, ale hlavně ne o mých úletech.

„Všiml jsem si, že u sousedního domu stojí auta, nastěhoval se někdo?" Zeptal jsem se rodičů.

„Oh, ano. Bydlí tam Newmanovi. Jsou to velmi milý lidé. Chodíme s něma na golf a několikrát jsme spolu grilovali. A taky mají krásnou dceru. Studuje doktorát."

„Tak to je skvělé, že si rozumíte. Rád bych je někdy poznal."

„Budeš mít tu možnost zítra. Zařídila jsem večírek na tvůj návrat. Budou tam všichni známí a právě i Newmanovi."

No jasně, to je má celá matka. Večírky miluje, je doslova královnou večírků. Hned po příjezdu mě čeká jeden z těch nudných, příšerných večírků, kde se budu muset na všechny usmívat, poslouchat jejich zážitky a předstírat že mě to zajímá. Vítejte v mém světe.