Královský Zázrak- Meriho příběh

Kapitola 21 Dopis na rozloučenou

O týden později

🇺🇸Pohled Meriho (Ameriky)🇺🇸

"Fajn zkus říct tohle...До свидания(do svidaniya)" "Do svidaa...furt mi to nejde" vztekal jsem se, už to je týden co jsem zde v Rusku a týden co mě Sovět doučuje jeho rodný jazyk, štve mě jak se nedokážu za týden naučit rusky říct dobrý den či nashledanou, za ten týden jsem se jen naučil říct ahoj nebo ano a ne...se divím že Sovět má semnou trpělivost. "Už jsi to skoro řekl, na angličana dobrý" zazubil se na mě a já více zrudl, nesnáším když mi takto říká a sám to ví. "Přestaň" zavrčel jsem "Snad ses nenaštval anglíku" to už jsem nevydržel a skočil po něm a začal se s ním rvát "ODVOLEJ TO!" "NEODVOLÁM ANGLÍKU!" rvali jsme se tam, když v tom do pokoje vstoupil pan R.C.

"Co se tady děje?" zeptal se hlubokým mohutným hlasem až se vám objevila z toho husina. Já a Sovět jsme se okamžitě postavili vedle sebe a já se snažil nestřetnout okem pana R.C. "Nic otče, jen jsme si dali pauzu od studia" řekl Sovět polopravdu "Oh vážně? Fajn jen řekl jsi zde Americe o tom, že dnes bude muset odejít dřív?" ucítil jsem na sobě jeho pohled, bylo to nepříjemný. "J-já zapoměl, omlouvám se...Meri, dneska budem muset lekci ukončit dřív, víš jedu dneska s otcem na území Rakouska Uherska za svojí starou dobrou kamarádkou" "Jistě, v pořádku, hlavně si to užij" usmál jsem se na něj a začal jsem si balit věci jako je sešit či učebnice s azbukou. "Tati, mohli bychom Ameriku aspoň odvést tam kde bydlí?" zaslechl jsem za sebou a musel se pousmát. I když to tak nevypadá já a Sovět jsme se dost za tento týden spřátelili a také si pomáháme, já mu pomáhám s matikou a dalšími nějakými předměty a on mi zas pomáhá pochopit jeho jazyk, ale někdy mám i chuť ho přiškrtit. Nesnáším když mě provokuje a hlavně když mi dává hloupé přezdívky

"Het...už tak nestíháme a navíc co by si o nás lidé pomysleli" zamrazilo mě to, co řekl pan R.C, nechápu proč mě pan R.C nemusí, kdyby nebylo Sověta tak věřím že by mě ani nepouštěl ho navštěvovat, natož se u něj doučovat. "Doprovodím tě ven ze zámku" řekl Sovět, který stál zamnou "Děkuju, a kdo je vlastně ta kamarádka" má zvědavost mi nedala a musel jsem se zeptat. "Československo, nejmladší dcera Rakouského Císařství a Rakouska Uherska, vlastně to už bude rok co jsem ji neviděl, proto tam jedu, navíc zítra má narozeniny takže jí hodlám i dát dárek, který jsem ji vybral" takže princezna "Takže tvoje nastávající?" zazubil jsem se a lehce do něj drkl "Što?! Het! Navíc je strašně mladá! Mladší jak ty! Jak tě to mohlo i napadnout!" křikl na mě naštvaně a já si všiml jak jsem se ho musel dotknout. "No říkal jsi že je princezna tak mě napadlo..." "TO ŽE JE HNED PRINCEZNA NEZNAMENÁ ŽE JE MOJE NASTÁVAJÍCÍ! Navíc, věřím že její rodiče jí chtějí budoucnu dát někoho jiného než mě...radši to nech plavat" řekl otráveně a šel semnou před vchod jejich zámku. "Kdy se zase uvidíme?" zeptal jsem se. "Co já vím...tak pozítří po škole, hele teď už fakt musím čau" odešel a já tam nechápavě ještě dvě minuty stál. Co se to právě stalo? "Myslím že ses dotkl medvědových citů" "Když skoro furt se takto pošťuchujem" "Někdy nějaké věci pro nás znamenají víc, jako v potaz že pro Sověta, Českolovensko něco znamená" měl pravdu, možná Československo pro Sověta znamená jako pro mě má sestřička Kanada, "Omluvím se mu ve škole" "Uděláš dobře" ucítil jsem jak se K.A pousmál a já šel směr do našeho hotelu, kde z nějakého důvodu tam nebyla moje komorná. "Kam šla?" zeptal jsem se sám sebe a uviděl něco co vypadalo jako vzkaz ležet na stole. "Co to je" zeptal se K.A "To hned zjistíme" otevřel jsem dopis, ve které byly nějaké peníze a dopis

Milý princi Ameriko,

Moc mě to mrzí, že jsem vám to nemohla říct osobně ale povolali si mě zpět do Anglie abych opět sloužila v paláci vašeho otce. Vaše rodina se shodla, že jste už dost starý na to se postarat sám o sebe. Budou vám vždy měsíčně posílat peníze a platit školu, až doděláte 9. ročník, tak se s nima opět shledáte. Opatrujte se...vaše komorná Katarina.

Dočetl jsem dopis který jsem se zlostí zmuchlal "Matka" zavrčel jsem naštvaně a prašti do zdi. "Klid Meri, máš tu ještě mě" "I ty někam táhni!" zařval jsem když jsem naštvaně mlátil do všeho co jsem měl pod rukama. Pak jsem si lehl do postele a silně se rozplakal do polštáře. "Proč já...proč mě skoro každý nesnáší" brečel jsem, a náhle ucítil pohlazení po hlavě

"Huh?" zvedl jsem pohled a uviděl nad sebou K.A, avšak kolem nás byla jen černota. "To i já nevím Meri, ale chci abys věděl vždy já budu s tebou...a o tu francouzskou mrchu se nestarej, ať si říká co chce, jednou se jí to vymstí" hladil měl a já položil hlavu na jeho kolena...bylo to příjemný. "Ano...vyspi se, spánek teď potřebuješ nejvíce" nechal jsem se hladit až jsem usnul. "Sladké sny Meri" ozval se K.A a já nyní byl rád že aspoň jeho mám