Ach ty rodinné trable. Přestože sdílí stejnou krev, každý je tak trochu jiný. Možná je něco spojuje, ale ve výsledku na tom téměř nesejde, neb jeden se proti druhému obrátí hned, jak padne nové století.
Tak třeba Byzantská říše. Taková hezká, mladá - a inovativní! Narodila se v šestém století a přestože Otónské období v ní vidí vzor, všichni zbylí sourozenci se proti ní točí zády. Jakoby mezi ně ani nepatřila. Jejím hlavním městem je Konstantinopolis a božínku, člověk by neřekl, jak v té době ekonomika prosperovala. Objevilo se kolo! Snazší doprava! Peníze! Počátky kapitalismu! Byzanc navíc vychází z antických tradic, takže pro milovníky Řecka a Říma je celkem pohledná. Pro mě tedy rozhodně ano. V sochařství se uplatňují technicky řecko-římské školy, vznikla tak například bronzová socha Herakleia. V malířství, tam nám však nastala změna. Objevila se mozaika. Nebo, ať jsem korektní, stává se ideální technikou. To protože zvyšuje vizionářský účinek, více poutá oko. Lidé je umisťovali na zvlněné stěny. San Apollinare v Ravenně je naprosto ukázkovým příkladem malířské výzdoby v období Byzantské říše.
Byzanc si navíc celkem libovala ve světských motivech, od lidských postav očekávala klidný postoj. Ve svém druhém zlatém věku dokonce vytvořila zastřešení v podobě chrámové kupole! Chrám svatého Theodora jednu takovou kupoli měl. Snad by se dalo říct, že Byzantská říše v tomto druhém zlatém věku přišla do puberty, že začala chytat oblejší tvary. To by vysvětlovalo i hnutí obrazoborců, takzvaných ikonoklastů. Snad jakoby Byzanc chtěla hodit tantrum, obrazy byly ničeny a mozaiky se překrývaly barvou. Strašný. Ale abych nežral, aspoň se v té době tvořily byzantské emaily, což byly takové truhlice. Asi jako ona, ona taky byla tak trochu truhlice. Tak trochu email.
Druhé dítě bývá obvykle trochu rebelující, trochu vzdálené od svého sourozence. Často úplný protipól. V tomhle případě to bylo Předkarolínské období, narozené v sedmém století - tedy pouze o stovku let po Byzanc. To také znamená období před vládou Karla velikého - a tedy období před narozením prostředního dítěte, Karolínského období.
Předkarolínské umění bylo zdobné a dekorativní. Vyžívalo se ve šperkách, fibulích a přezkách - zkrátka fashion jak má být. Ale zároveň to byl pěkný hajzlík, a tak taky pracovalo na výrobě zbraní. Ve svých stavbách si ale postavilo hlavu. Je to křesťan a tak není důvod, aby nevznikly nové typy staveb. Jako správný věřící nosilo Předkarolínské období půdorys ve tvaru latinského kříže, přesně toho, na kterém byl ukřižován Kristus. Centrální stavby byly klenuté a vznikl starokřesťanský typ kostela. Naprosto fascinující je Baptisterium svatého Jana v Poitiers - tam se opravdu ukazuje ta zdobnost Předkarolínského období. Málokdy je ale někdo pouze jednostranný, a tady se to projevilo v sochařství. Tam se tvoří pouze reliéfy. Pěkné, to jo, ale že by se tam Předkarolínské období nějak vytáhlo, to se fakt říct nedá. V knihách se nám ale začínají objevovat ilustrace, takzvané iluminace, a také iniciály - zdobná první písmena. Asi bylo potřeba kompenzovat to nijaké sochařství.
Století se se stoletím sešlo a v osmém století se na trůn dostává Karel Veliký. Společně s ním se rodí nové období, kdy se opět začínají rozvíjet i světské stavby - stavby lidu. Například Klášterní kostel v Corvay. Ale ani Karolínské období nám úplně nedává zář v sochařství. Je to trochu zklamání, po monumentálních sochách z antiky není ani vidu, ani slechu, zato se nám objevují jezdecké sošky a drobné sošky obecně. Například Jezdecká soška Karla Velikého - koho jiného, že? Karolínské období mělo rozhodně svého idola, a nemusím ani nijak víc naznačovat, kdo jím byl.
Když ale Karel zemřel, s ním zemřela i duše Karolínského období. A příhodně se také narodilo období nové - Otónské. Mladší sourozenec, který nejenže měl vlastního idola, Otu I., on trval dokonce po tři generace. Tři Otové, celé století Otónského období. Abych tedy zadatoval, kdy se tohle tak odehrálo, stalo se tak na přelomu 10. a 11. století. A právě tady Ota byl tím sourozencem, který chtěl být jako nejstarší sestra Byzantská říše. Hledal v ní vzory, byla pro něj naprosto krásná. V architektuře se postavil dóm v Mohuči, vypadá trochu jako zámek od Disneyho, kdyby nebyl tak protáhlý. A konečně se vrací k rozšiřování sochařství. Své chrámy rozšiřuje o náhrobní sochy, ale zároveň trvá na udržení reliéfu. Sochařství po pár set letech konečně zase vzkvétá. A ach, ty portály! Otónské období mělo opravdu portály hodné pochvaly, protože třeba ten vstupní v katedrále ve Štrasburku, o tom se nedá říct křivého slova. I když teda třeba bazilika v Oberzellu byla poněkud... no, jak jen to říct, abych neurazil. Zkrátka obyčejný kostel. Čím si ale Otónské období rozhodně šplhlo, bylo užití svícnů. Svícny dodaly tečku středověké atmosféře. A barva mramoru a kovu přispěla k dojmu, že Otónské období bylo, jak by řekla Bella Stewart, *upír.*
No, a tady se dostáváme k dvojčeti, které se dožilo o století déle, a které má rozhodně reputaci nejoblíbenějšího nejmladšího dítěte. V 10. až 12. století se po Evropě pořádně roztahoval Románský sloh. A když říkám pořádně, myslím pořádně. Taky to byl zařeklý křesťan, a svou propagandou se příliš netajil. Ale k tomu se dostanu za chviličku.
Románský sloh tvořil, jak jinak, kláštery a kostely. Stavby měly tvar kříže. Byl docela buffed, robustní zdi a masivní sloupy, celkem frajírek. Byl doplněný o pilíře, rodina se přeci jen nezapře - a tak se Románský sloh přeci jen trochu podobal Byzanc. Jak se říká - oči jsou do duše oknem (nebo tak nějak) - tak Román měl ty oči vážně malé. Tedy okna. A k tomu sdružená - takže celkem blízko u sebe. Nic ve zlém. Ani tady neutečeme od zdobného reliéfu. Ale za co ho nesnáším úplně nejvíc, začal aplikovat geometrii na své stavby. Vytvořil dva principy, Ad quadratum a Ad triangulum. Tedy čtverec a trojúhelník. Vážně rád bych k tomu řekl víc, ale vím asi tolik, že to souvisí s architekturou a tam končím. Paláce měly hradební zdi. No ještě aby ne, byl středověk a rody mezi sebou válčily jako o život. Teda, ne *jako o život.* Doslova válčily o život. Románský sloh byl ale přesto krásný. Jak nemám rád křesťanství (omluva všem křesťanům), musím uznat, že třeba Baptisterium v Pise je majestátní. I když má teda křivou... věž. A kostel San Michele! Zdobnost byla rozhodně pro tohle období na denním pořádku.
Románský sloh ale rozvíjel i sochařství. A, jak jinak, v křesťanském stylu. Takže zájem o transcendetalismus (tedy nadpřirozeno) a křesťanství. O co se ale vážně nezajímal, byl prostor. Perspektiva? He barely knows her. Poslal ji k šípku a místo ni si jako svou společnici najal plošnou zkratku. Plastický tvar? Vyhozen z okna, k čemu něco takového. Žádné stíny. Stylizace, jo, ta se nám líbila. V sochařství se hojně tvořily hlavice sloupů, portály kostelů (tady je zas ten vývoj od Otónského období, konec konců se zrodili ve stejném století). V českých zemích máme například Porta Coeli - ale vážně, může mi někdo říct, co měli ti dva s portály? To byly jejich side hoes, nebo?
Ani v malířství se nevyhneme šíření křesťanství a propagaci náboženské ideologie. Proto jak v nástěnné, tak v knižní malbě nacházíme křesťanské motivy. Z té nástěnné se toho ale moc nedochovalo, jak byl ten divoký středověk, interiér se hodně ničil, co vám budu vyprávět. V té době vznikl Kodex vyšehradský, a v něm byly právě ty iluminace.
Jako poslední kousek Románského slohu je umělecké řemeslo. To bylo na naprosto vynikající úrovni. Jelikož byl Románský sloh chlap jak hora, rozvíjelo se kovolitectví, kovotepectví a zlatnictví. A dokonce i tady dostane kredit sestra Byzantská říše, protože Románský sloh si též hraje s ozdobou jamkových emailů. ...a oltářů a relikviářů.
TLDR: Románský sloh je alpha male, co je velký, to je dobrý (architektura), navazuje na všechna období před ním. Zato si ale jede freestyle v sochařství - stylizace, perspektiva mínus. Malířství je definice propagandy a umělecké řemeslo je zatím na svém vrcholu.
TLDR pro celou kapitolu:
Byzantská říše je osamělý vlk v křesťanské rodině. Je tak trochu antická a po jediném století nás opouští. Předkarolínské období se jí staví do opozice, ale stále je krásné a dekorativní. Z Karolínského období se toho příliš nedochovalo, ale víme, že podporoval vedle náboženství i lid profánní. Otónské období se zrcadlí v nejstarší sestře a ke svému konci nese podobu toho středověku, který nám zobrazují Artušovské legendy. Románský sloh je křesťanská propaganda se zatraceně fešnou architekturou a fakt hodně nijakou sochou.
Byzantská říše - řecká tradice, mozaika, světské náměty, chrámová kupole, obrazoborci, emaily
Předkarolínské období - šperky, zbraně, podélný kostel, reliéf, iluminace, ornamentální motivy, dekorace
Karolínské období - Karel Veliký, světské i sakrální stavby, jezdecké sošky
Otónské období - vzory v Byzantské říši, náhrobní sochy, reliéf, svícny
Románský sloh - kostely, kláštery, latinské kříže, masivní zdi, pilíře, reliéf, hradby, stylizace, portály, knižní malba, fresky, email, relikviáře
