Rebel school love

#6

Harryho pohled
Už je to měsíc, co jsme spolu. Čím jsme spolu déle, tím se více milujeme. Nevím jak je to možné, ale ještě jsme se ani jednou nepohádali. Skoro nemožné. S jistotou jsem věděl, že ji miluji. A to hodně.
Vzbudil jsem se a začalo další obyčejné ráno. Vstát, vyčistit zuby, nasnídat a odjet do práce. Ano správně, našel jsem si práci. Je to sice nějaká obyčejná práce v kanceláři, ale já jsem šťastný, že jsem našel aspoň něco, když jsem Britney slíbil, že se o ni postarám.
Nasnídal jsem se, vypil kávu a potichu se vykradl z domu.
Britney pohled
Vzbudilo mě cvaknutí dveří. Harry odešel. Tak a začíná další nudný den. Jelikož nemám dokončenou školu, tak nemám práci. A pochybuji, že ji někdy najdu.
Po snídani jsem chvíli koukala na televizi. Když mě to přestalo bavit, tak jsem se rozhodla pro menší cvičení. Ale i to mě omrzelo, a tak jsem se rozhodla trochu poklidit po domě. Vlezla jsem do šatny Harryho a začala srovnávat kalhoty, košile, trička a tak podobně. Nebyl zrovna pořádný, ale taky na to neměl skoro vůbec čas, takže to ho omlouvá.
Už jsem měla skoro všechno uklizeno, když vtom na mě z poličky spadla krabice s nějakými papíry a obálkami. Rychle jsem věci začala dávat zpět do krabice. Vím, že se to nemá, číst cizí dopisy, ale některé mě velice zaujaly. Vzala jsem krabici, naházela do ní zbytek ze země a odnesla si to pokoje.
Většinou to byly dopisy od rodiny. To jsem přeskočila. Ale pak jsem narazila na nějakou obálku, z níž vykukovaly fotky. Vyndala jsem ty fotky a začala si je prohlížet. Nad některými jsem se musela usmát. Byl tam Harry jako malý. Ale pak jsem narazila na další obálku s dopisy a u toho byly další fotky.
Četla jsem si ty dopisy. Jeden byl velice zvláštní: Harry, dne 30.4. tě čeká úkol. Možná už víš co to bude. Ano, správně. Jde o tu bohatou slepici s červeným Porsche. Musíš se jí zbavit.Sám víš co je zač. Dluží kam se podívá... A podvedla mě! S tím dědou od vedle. S tím pracháčem, který když umřel, tak jí odkázal všechno co mu patřilo. Jednoduše se jí musíš zbavit. Je mi jedno jak, prostě ji zabij! A pokud to neudělaš, tak víš co čeká tu tvou paničku. Je to doufám jasné. A pokud to uděláš, čeká tě tučná odměna.
Z toho dopisu mi běhal mráz po zádech. Bála jsem se. Co když zabije i mě? Co když mi ublíží? Třesoucíma rukama jsem vyndala i fotky. Bylo na nich bezvládně ležící tělo v kaluži krve. Vykřikla jsem. V tu chvíli přišel Harry. "Ahoj zlato, jsem doma!" Když viděl co držím v rukou, tak zbledl. "Bri, já ti to vysvětlím!" Chytl mě za ruku, ale já mu ji vytrhla. "Nesahej na mě! Nesahej na mě! Vrahu! Ty hnusnej vrahu!" Křičela jsem. Bála jsem se ho. A to hodně. "Není co vysvětlovat! Ty jsi zabil! Na tom není co vysvětlovat!" Rychle jsem vyběhla z domu. Nevěděla jsem kam běžím, prostě jsem běžela. Harry za mnou křičel, ale to nebylo nijak platné. Neslyšela jsem ho. Spíš jsem ho nechtěla slyšet. Byl pro mě zrůda. Nechutná nelidská nestvůra. Už jsem ho nikdy nechtěla vidět. Naštěstí jsem měla v kapse telefon a tak jsem zavolala kamarádce, která bydlela kousek od místa kde jsem byla, jestli u ní můžu přespat. "Bože můj, co se stalo? On tě vyhodil?" "Ne, to ne. Něco horšího. Vysvětlím ti to u tebe."
Když jsem přišla ke kamarádce, tak nám uvařila čaj a šly jsme k ní do pokoje. "Tak povídej." Vybídla mě s úsměvem.
Nadechla jsem se a začala vyprávět. "No dneska jsem uklízela u Harryho v šatně. Pak na mě spadla krabice s dopisy a fotkami. Většina z nich byly fotky a dopisy z Harryho dětství. Ale pak tam bylo pár dost ošklivých a výhrůžných dopisů..." Odmlčela jsem se, nadýchla jsem se a pak pokračovala. "... A taky nějaké fotky. Kde byla... mrtvola!" To slovo jsem zakřičela a pak se rozbrečela. Při vzpomínce na ty fotky jsem se neudržela.
Kamarádka zbledla. "Panebože, to můžeš být ráda, že tě taky nezabil!"
"To sice ano, ale jak jsem ti říkala. Bylo to pod výhrůžkami."
"Jo, ale i tak. Místo aby šel na policii, tak to udělal! A to ho neomlouvá."
"Jo asi máš pravdu."
Ještě jsme si povídaly a pak šly spát.
Harryho pohled.
Volal jsem ji, psal smsky, jezdil všude po Londýně. Ale nic. Mobil vypnutý, na smsky neodpovídala. Doufal jsem, že je v pořádku. Ale zase jsem ji chápal. Já bych asi nereagoval jinak. S těžkým srdcem jsem šel spát. Pokud se do dvou dní nevrátí, nebo o sobě nedá nějak vědět, jdu na policii. Ano, to udělám. S těmito slovy jsem usl. Zdály se mi strašné sny. Ale byly oprávněné...
Mno... nevím jak vám, ale myslím že se mi kapitola docela povedla :D konečně Harryho odhalení! Myslíte že mu Britney odpustí? Tak pá!!!