Cesta démona a sestry

Část 1 - Můj bratr není člověk

Blížil se večer, Monika s Erikou a Sandrou seděli samy na verandě a probíraly dnešní den.

Monika, Erika a Sandra jsou trojčata. Riana - jejich matka má občas problém je rozeznat, ale jejich starší bratr Tristan je rozeznává snadno. Monča si z něj často střílí, Erika se mu vyhýbá a dělá, že neexistuje Sandra se ho snaží napodobovat. Dělá všechno možné, jen pro to, aby byla jako on - vždy toužila být klukem...

,, Viděly jste dneska toho nového blonďáska?" Zeptala se laškovně Erika a prsty si pročísla své hnědě vlasy.

,, Myslíš Cala?" Nahodila Sandra a už hledala nůžky, aby si sestřihla vlasy, jako má její bratr.

,, Ne, ne, ne, ne!" Zamračila se Monča a vytrhla nůžky z ruky své o minutu mladší sestře. ,, A pokud myslíš toho podivína, se kterým musím sedět v lavici....tak jo....viděla jsem ho." Ušklíbla se Monča.

Sice to byla trojčata, ale každá byla v jiné třídě.

Monča v Béčku, Sandra v Céčku a nejmladší Erika v Áčku.

,, To si děláš srandu!" Namítla Erika a litovala toho, že není v Béčku.

,, Nedělej si chutě sestřičko, jsi na kluky ještě malá." Zašklebila se zle Sandra.

,, Hele! Jsem jen o tři minuty mladší-" odvětila Erika.

,, No a?" Vložila se do rozhovoru Monča.

,, No....No a?!!" Vydechla nevěřícně Erika a měla sto chutí vrazit své sestře facku.

,, Ano no A!" Zamračila se Monča a tím definitivně ukončila tento rozhovor.

Erika naštvaně odešla.

,, Tak prý malá!?" Zavrčela si Erika pro sebe.

,, Já jim ukážu!" Zamračila se na svůj vlastní odraz v zrcadle.

,, Já vím!" Ozval se hlásek ze zrcadla.

,, Co?!" Erika upřeně a vyděšeně hleděla na svá ústa v zrcadle, která říkala ta slova. ,, Kdo...Kdo jsi? - Teda vím, že jsi můj odraz, ale jak to že mlu-'' nestačila to doříct, jelikož jí někdo odstrčil od zrcadla a pěstí ho rozbil.

Byl to blonďatý chlapec, o kterém si do teď myslela, že to je jen někdo, koho by raději neznala.

,, T- tristane..." Zalapala po dechu Erika a chytla se jeho ruky, kterou jí nabízel. Byla od krve - pořezaná od zrcadla.

,, Co to bylo?" Chtěla hned nedočkavě vědět.

,, A najednou si mě všímáš jo?" Zašklebil se její bratr a postavil jí na nohy.

,, Musíme pryč sestřičko." Řekl Tristan v jeho modrých očích se zaleskly slzy.

,, Co se stalo? B-bráško." S posledním slovem měla trochu problém.

Ale Tristan jí jen přiložil prst na ústa a v očích se mu zaleskly slzy.

,, Jednou se to dozvíš-" zašeptal spíše pro sebe a chytl jí za loket.

To už radši mlčela. ,, Kam?" Hlesla.

,, Co kam?" Zarazil se její bratr.

,, Kam musíme jít?" Řekla už nervózněji.

,, No...." zamyslel se.

,, Bráško?" Zeptala se už bez problému.

Zarazil se. ,, Od kdy mi říkáš...bráško??" Řekl tichým hlasem.