Celé dny jsem proležela v posteli zesláblá tvou ztrátou
pláču a zkouším tě přivolat zpátky
už nemám žádné slzy
a ty pořád nikde
štípu se do břicha až do krve
nepočítám
kolikrát se slunce vystřídalo s měsícem
a naopak
stál se ze mě duch
zmítají se mnou
desítky myšlenek naráz
které si vzájemně protiřečí
určitě už jsi na cestě zpátky
možná je to tak lepší že tu nejsi
nic mi nechybí
ne
jsem naštvaná
ano
nenávidím tě
možná
nemůžu se ani hnout
ale to přejde
odpouštím ti
a vytrhala bych si všechny vlasy
jen kdyby to pomohlo umlčet mnou mysl
