Rune Legends: Shaikan [CZ]

Kapitola 1. - Začátek

"Bjorne! Musíme vymyslet nějaký plán! Skřeti jsou skoro tu! Musíme lorda Dumatha ochránit!" vykřikl jeden z vojáků na trpaslíka a přidal další prkno na bránu.
"Tyto chódby dokážó bejt zrádné. Jejich počty tu nebudú znamenat nic! Vezmó s sebou pár našich bratró a v chodbě do hlavního sálu uděláme barikády. Držte tó, co nejdéle budete moct!" odvětil trpaslík a spolu s několika dalšími muži se vydal směrem k hlavnímu sálu.
Voják s dalším jeho bratry mezitím pokračoval v barikádování brány. Byla to velká asi deseti metrová dřevěná brána, která se tyčila až ke stropu.
Rozezněl se poplašný roh.
"Už se blíží!" vykřikl jeden z vojáků. Z venčí bylo slyšet bubnování, skřeky a dupot skřetů. Pomalu se to vše blížilo k bráně.
"Na tenhle moment jsme se připravovali dlouho! Slíbili jsme věrnost a oddanost. Budeme Dumatha bránit do posledního dechu před těmi, kdo by mu chtěli ublížit!" vykřikl voják a společně se svými bratry tasil meč. Ze zadních chodeb přispěchala skupinka elfů.
"Nemůžeme vás v tom přece nechat! Trpaslíci potřebují ještěchvíli na dokončení barikády." řekl jeden z nich.
"Tastesvé luky bratři!" nakázal a elfové tasili.
Hluk z venčí se zesílil a byly slyšet zvuky seker zasekávajících se do brány.
"Připravit!" zavelel elf a ostatní dali šípy do tětivy a natáhly luky.
První sekera prošla skrt zbránu. Poté i na dalších místech. Skřeti poté začali holáma rukama rvát prkna z brány ven. Začali se objevovat malé díry.
"Palte!" zavelel a elfové je zasypali první sprchou šípů skrze díry. Bylo slyšet zachrochtání několika skřetů ale ničení brány se nezastavilo. Díry se začali zvětšovat.
Vojáci se nahrnuli k bráně a bodali do děr svá kopí a meče.
"Držte se vojáci! Trpaslíci potřebují ještě chvíli! Tak jim ten čas získáme!" zavelil jeden z vojáků. Brána se začala třást pod a prohýbat s každým velkým nárazem. Skupina obrněných skřetů totiž začala narážet svými těly na již tak poškozenou bránu. Prkná brány se lámala pod jejich sílou a tíhou. Vojáci v místech, kde ještě nebyli díry se zapřely do brány a drželi jí jak nejlépe mohli. Elfové mezitím zasypávali díry v bráně salvamy šípů, aby redukovali počty skřetů u brány.
"Držte tu bránu pevně bratři! Ještě chvíli!" zařval jeden z vojáků a pořádně se zapřel o bránu. Brána již začala pomalu povolovat a tvořili se v ní další díry. Další sekera prošla skrz bránu a zakousla se do ramene jednoho z lidí, který ihned padl k zemi. Díry začali být už tak velké, že jimi skřeti už dokázali prolézt.
Jeden z elfů sáhl do toulce, ale nahmatal jen poslední šíp. Stejně na tom byli i jeho bratři. Vypálili poslední salvu a poté zahodili luky a vytáhli své jeden a půl ruční meče a rozeběhli se k bráně, kde se snažili zastavit prolézajíci skřety.
Skrze bránu prošlo už spoustu skřetích seker a díry byly naprosto všude. Jejich postup se již nedal zastavit.
Ozval se trpasličí roh.
"Stáhněte sé!" ozvalo se z nedaleké chodby.
Lidé i elfové uposlechli a začali od brány utíkat do chodby za nimi. Pár vteřin na to, co ustoupili od brány, se skrze velké díry v bráně začali valit skřeti dovnitř a ihned se rozeběhli za nimi.

Skupina lidí a elfů běžela dlouhou klikatou chodbou až k velké barikádě, která zaplnila celou výšku skoro šesti metrové chodby. Bylo zde jen něco jako dveře, kterými se mohli dostat dovnitř. Skřeti je však začali dohánět, házeli po nich oštěpy, stříleli na ně šípy nebo jim skákali po nohách. Kdokoliv padl, byl ztracen. Jen hrstka stačila doběhnout k bariéře a rychle prolézt dovnitř. Trpaslíci rychle dveře zavřeli a zabarikádovali je dalšími prkny.
Lidé a elfové těžce vydýchávali.
"Slečinky! Nemůžeme tady dlóho vydejchávat! Musíme se bránit!" pokřikl trpaslík s šedýma vousama a zasmál se. Vzal z bedny malou lahvičku a vyběhl po provizorních schodech na ochoz barikády a otebřel menší otvor. Vhodil lahvičku do davu a rychle zavřel otvor. Ozvalo se jen roztříštění lahvičky a potom řev a skřeky skřetů. Větrem se roznesl pach spáleného masa. Další čtyři trpaslíci vzali pár těchto lahviček z bedny a začali je otvory házet do davů skřetů.
"Hehe! Není nad grilovaný skřety!" zasmál se jeden z nich.
"Nemůžu uvěřit, že naši přátelé jsou takoví fanatici, ale ať je to co chce za alchymii. Pomáhá to." ušklíbl se jeden z elfů a narovnal se.
Řádění skřetů se nachvíli uklidnilo. Byly slyšet jen skřeky hořících skřetů.
Jeden z trpaslíků nahlédl otvorem a projel rychlým pohledem celou chodbu. Byla zaplněna hořícími mrtvolami skřetů a plameny, ale ani stopa po živých.
"Asi se zalekli" zachechtal se trpaslík.
"Mistře trpaslíku, nemyslím si, že monstra, která naplňuje pouze vraždění, by se zalekla pár lahviček." pronesl znepokojeně jeden z lidí.
Chvíli ticha prořízla obrovská rána, až se zdi otřásali. A potom další rána. Ozvalo se rozlobené děsivé zařvání.
"To je jeskynní behemot!" zděsil se jeden z elfů.
Trpaslík s šedými vousy vykoukl znovu otvorem ven. Viděl jak se k bráně velkou rychlostí blíží velké obrněné čtyřnohé monstrum. Mělo široké mohutné tlapy a roh na čele.
"Behemotí beranidlo!" zaječel trpaslík a seběhl po schodech dolů. Jeho bratři ho následovali a společně i s lidmi a elfy se rozeběhli do velké síně. Slyšeli tupý náraz na barikádu a lámání prken.
"Ještě mu to chvíli potrvá, ale neni chytré tam zůstávat!" prohlásil jeden z lidí.

Společně všichni pokračovali chodbou až do hlavní síně. Byla to obrovská hala plná zdobených pilířů a ve stropu byl velký otvor, který naplňoval síň měsíčním svitem. Uprostřed této síně ležel obrovský černý drak, křídla měl složená podle těla a pozoroval je svýma žlutýma očima.
"Lorde Dumathe! Už je nedokážeme déle zastavit! Je nám líto, že jsme vás zklamali!" začal jeden z elfů.
"Klid mé dítě." zahřměl hlas draka, přesto byl ten hlas velice klidný.
"Sloužili jste mi všichni oddaně a mnozí z vás za mě položili své životy. Chránili jste mě celá ta léta před těmi, kdo by mi chtěli ublížit. Je na čase tento dluh splatit." zahřměl znovu hlas draka. Jedním ze svách drápů rozřízl pevnou kůži na své tlapě. Z místa začala pomalu téci krev.
"Chci, abyste složili přísahu našeho věčného bratrství. Přísahu, kterou nikdy neporušíte. Je to dar o kterém se vám ani nikdy nezdálo. Nevím, co to s vámi udělá. Může vás to zabít a nebo něco horšího, ale může vám to i mnoho dát. Rozhodnutí je čistě na vás." zahřměl jeho hlas a sklonil se k nim.
"Ale lorde..." začal namítat jeden z lidí, ale další ho umlčel.
"Opakujte po mě!" řekl drak.
"Zpečeťuji svoje bratrství a zapřísahávám se, že budu ochraňovat jak své bratry tak i ostatní draky. Že daru, který jsem dostal nikdy nezneužiju a že nikdy nevstáhnu ruku na nevinné lidi. Budu ochraňovat všechno dobré a ničit všechno zlé. Od tohoto dne budu sdílet krev s drakem, až do mé smrti." odříkal Dumath a skupina po něm opakovala. První z nich přistoupil k drakovi a řízl se nožem do ruky, poté jí přiložil k Dumathově ráně a spojil tak svou krev s jeho. Nastal okamžik ticha. Z ničeho nic se chytl za hlavu a upadl na kolena. Začal křičet a skučet.
"Pálí to! Jako oheň! Oheň v mých žilách!" ječel a svíjel se na zemi v bolestech. Poté vše ustalo. Chvíli ležel bez pohnutí se zavřenými očima bez známek života. Všichni ho zděšeně pozorovali a čekali, co se bude dít. Poté se prudce zvedl a otevřel oči, které nyní kompletně změnili barvu do ruda a jeho zornice byli roztažené.
"Jak se cítíš bratře?!" zvolal na něj vyděšeně jeden z elfů.
"Skvěle! Jak nikdy předtím! Cítím se silnější!" odvětil rychle a podíval se na Dumatha.
"Děkuji můj lorde!" všichni ostatní udělali to samé, řízli se do ruky a přiložili jí postupně k Dumathově ráně. Během chvíle všichni prožili to samé, co jejich bratr předtím. Bohužel, hrstka z nich zůstala ležet na zemi bez hnutí.
"Krev si vybrala jen některé z vás. Nikdy nezapomeňte na přísahu, kterou jste složili!" zahřměl hlas draka.
V tom se ozvala obrovská rána a lámání prken. Byly slyšet skřeky a jekot skřetů, kteří se valili chodbou k nim. Skupina se seskupila v půl kruhu kolem Dumatha a připravili se do bojových pozic. Všichni měli rudě planoucí oči. Skřeti se začali hrnout do hlavní síně a blížili se k nim.
"Tak se podíváme, co s námi ta krev udělala!" zakřičel jeden z lidí.
Skřeti už byli jen pár metrů od nich.
"Za Dumatha!" zakřičela sborově skupina.