Ráno jako každé jiné. Hnědovlasého chlapce vzbudil budík, jehož zvuk nesnášel ze všeho nejvíc, protože znamenal, že už není čas na spánek. Se zachmuřeným výrazem vypnul vyzvánění na mobilu, vstal ze své postele a přešel rovnou do koupelny, aby mohl splnit ranní hygienu.
-:-:-:-
Až když zase začal poznávat sebe sama v zrcadle, před kterým si ještě rukou upravoval své vlasy, z koupelny vyšel a s taškou na zádech se vydal do přízemí rodinného domku, kde už jeho matka připravovala snídani.
„Brý ráno." Spíš zamumlal ještě stále rozespalý chlapec dostatek nahlas, aby měl jistotu, že ho jeho matka slyšela.
Postarší žena se otočila za hlasem: „Dobré ráno, broučku!" Řekla s úsměvem a na stůl dala pánev s právě umýchanými vajíčky.
Chlapec jen protočil očima a sedl si ke stolu.
Žena se lehce usmála a s vtipem v hlase řekla: „Já vím, že nemáš rád, když ti tak říkám, ale já v tobě holt pořád vidím toho malého kloučka, který se bál na kohokoliv jen promluvit."
„Mami!"
„A vždyť já vím, že už seš velkej kluk, Kubí." Řekla znovu matka, ale tentokrát to řekla tak, aby jasně vyznilo, že pro ní je její syn stále ještě malý kluk.
Chlapec jen pobaveně zavrtěl hlavou a už se soustředil na svou snídani.
-:-:-:-
„No čau! Kde seš tak dlouho? Už jsem si začínal myslet, že tvůj autobus po cestě boural!" Řekl Jakubovi pobaveným hlasem znatelně vyšší kluk s hnědými vlasy, se kterým každé ráno chodí do školy.
‚Jen kdybys věděl, že bych tě nejradši ani neopouštěl, kdyby to šlo!' Pomyslel si mladší a menší mladík. ,Ne! Tyhle myšlenky mě vždycky dostanou tam, kam nechci! Musím je rychle dostat z hlavy! Vždyť co by asi na to řek, kdyby se to dozvěděl? Neopětoval by mi to? přece jen, nikdy neměl vztah s žádnou holkou, tak je přeci jen možný- Ne, není to možný! Prostě na něj musím přestat myslet, jinak snad zešílím!'
„A kdo by chtěl přijít včas, když stejně budem muset do školy? Vážně v tom vězení nechci bejt dýl než je nezbytně nutný, Dohny." řekl Jakub, aby jeho kamarád neměl podezření o jeho myšlenkách.
Tomáš se krátce zasmál a pobídl svého kamaráda, aby ho následoval: „Tak dem, jinak to nestihnem."
-:-:-:-
Do třídy dorazili pět minut před zvoněním.
,A prej, že přijdem pozdě' pomyslel si Jakub.
Sedl si do své lavice a z batohu si vyndal propisku, aby se neřeklo, že není připraven na hodinu. Se zvoněním do třídy přispěchaly dívky s velmi nadřazeným výrazem.
Jakub se naklonil k Tomášovi, kterému jako každý přezdíval "Dohny", aby ho lépe slyšel.
„Dohny, je to tady! Na hodinu se dostavila i Karolína a její slepice...teda kamarádky, sorry." Spletl se naschvál mladší z nich a pohledem propaloval Karolínu, která si vedle Tomáše chvatně vyndavala sešity na hodinu.
Tomáš se upřímě zasmál, a kdyby do třídy nevešla učitelka, tak by k Jakubově poznámce ještě něco dodal.
,To už zvonilo na hodinu?' Podivil se Jakub, když zaregistroval přicházející češtinářku, ale nedával tomu nijak velkou váhu. Celou svou pozornost směřoval ke Karolíně, která velmi okatě pokukovala po svém spolusedícím, Tomášovi.
,Ještě chvíli se tak bude koukat na mýho Tomáše a hodím šavli!' Pomyslel si Jakub rozhořčeně. ,Snad i takové blondýně jako jí je jasný, že je mu absolutně u prdele, ale ona stejně doufá, že jednou s ní bude chtít být a...'
Chlapec okamžitě přestal dívku, která se nakláněla k Tomášovi více, než by bylo normální, propalovat pohledem a svůj pohled sklonil k lavici. Vážně použil slovní spojení "mýho Tomáše"? Opravdu dává své spolužačce za zlé, že se snaží dopomoci svému štěstí, když on sám se nebyl schopný Tomášovi vyznat?
V tomhle Karolíně záviděl. Ona věděla, že o ni Tomáš nejeví absolutní zájem, ale Jakub se stále utápěl ve svých myšlenkách. Jestli bude mít někdy odvahu se mu vyznat? Co? Odmítl by ho? Zničil by tím jejich přátelství? Nebo je snad šance, že by mu city opětoval?
Menší a mladší mladík měl jasno v tom, že s Karolínou milujou stejnou osobu. Osobu, která nemá a nikdy neměla žádný vztah. To Jakub věděl a v tuhle chvíli se rozhodl, že jestli se Tomáš jednou rozhodne si někoho najít, bude to Jakub, kdo bude chodit pyšně po jeho boku, jako jeho partner.
YOU ARE READING
Jakubovi milostné trable
Teen FictionJak dlouho ho znám? Jsou to tři roky? Dva? Nebo snad pět? Nevim, mám to v mlze. Opravdu si nepamatuju, jak je to dlouho od toho, co jsem mu beznadějně propadl.