Touha nezná hranice

1. Příjezd

5.7.1864

Milý deníčku,

Po smrti svých rodičů mám pocit že to není konec všech problému, ale teprve začátek. Narůstající noční můry mě vždy v noci dostihnou... ty oči co jsem viděla v den smrti mých rodičů. Nemůžu na ně přestat myslet byly jako oči samotného zla dávali člověku pocit ať začne od té věci utíkat co nejdál může. Ale na druhou stranu mě lákali k sobě, vyzařovaly nezkrocnou vášeň a slib že vše co budu chtít bude mé. Zvláštní. Po té události mám pocit jako bych už žila několik životů a že v tomhle životě jsem se jěště doopravdy nenášl-

" Madam váš vůz je připraven na cestu do Miss Mystic Falls. Můžeme vyrazit? " Přerušil mě z mého psaní pan Hawkins. " Jistě." Pomohli mi do kočáru a vyrazili jsme, ale pro mou smůlu měl pan Hawkins povídací náladu.

" Přišel nám dopis od pana Gilberta psal to samé jak všichni že to je příšerné do jaké události jste se dostala a že se na vás všichni těší ve Miss Mystic Falls a také kdyby jste potřebovala s čímkoliv pomoct pomohou." Ah Miss Mystic Falls tam jsem se musela odstěhovat po smrti rodičů, protože jsem stále nezletilá a nemám ukázalého manžela ( jinak řečeno hodně bohatého manžela ). " To je od všech moc milé." Krátce jsem na to odpověděla.

• • •

Probudila mě číší ruka. " Madam... madam jsme na místě." Ukázalo se že je to pan Hawkins. " To jsem prospala celou cestu?" Se zívnutím jsem se zeptala. " Ano spala jste jako nemluvně ... neměl jsem to srdce vás probudit."

Rychle jsem se posadila. Takhle mě nikdo nesměl vidět. " Tašky už jsou na místě a slečna Katerina už se nemůže dočkat až se s vámi setká." Informoval mě pán Hawkins.

Ah drahá Katerina to už je nějaká doba co jsme se viděli snad naposled co zjistila o smrti svých rodičů. Zajímalo by mě kdo za to tenkrát mohl. Vzpomínám si že se řikalo že to tam bylo jak na jatkách a že těla byla úplně bez krve, ale jak je to možné?

" Madam... madam slyšela jste co jsem řikal?" Mával mi před obličejem netrpělivě pan Hawkins se snahou mě přivést nazpět do reality. " Ah omluvte mi to. Co že jste řikal?" Snažila jsem se zeptat co nejvíce milé. " Jen že můžete už vystoupit a jít na pokoj." Na to jsem dokázala jen přikývnout pro souhlas.

• • •

Horká koupel to je to co teď nutně potřebuju, snad mi to pomůže i s narůstající migrénou.

Už ani nevím jak dlouho jsem v ní ležela, ale rozhodně tady ještě nějakou dobu pobud- " To snad ne já si tě tady všude hledám a ty si tady ležíš v lázni!" Leknutím jsem nadskočila. Než jsem se vzpamatovala všimla jsem si postavy přede mnou... to je... to je přece! " Katerino!"
" Taky tě ráda vidím. " Na to jsem jen dokázala protočit oči.

V tu chvíli jsem si uvědomila že jsem úplně nahá a začala jsem přesouvat všechnu pěnu ke mně při snaze zakrýt vše co je nutné. To Katerina přešla jen s povytažením obočím, ale dál to nerozebírala.

" Je toho tolik co si musíme říct a ukázat ti Miss Mystic Falls... ale hlavně můj objev." Šibalsky se na mě usmála a já ihned pochopila co ten výraz znamená. Na pohled který jsem jí vrátila přešla jen se smíchem. " Počkej až je poznáš... jsou prostě rozkošní." Dodala s malým úsměvem. To jsem mohl- POČKAT...POČKAT! " JE?!?" Zeptala jsem se trošku nechápavě.

Přikývla a zasnila se. Tak ta v tom musí být až po uši. Pomyslela jsem si s úsměvem. Ráda jí vidím šťastnou po tom všem co si prožila.

Když se vrátila do reality podívali jsme se na sebe a začali se smát. Já už ve studené lázni a ona o ní opřena. Smáli jsme se jěště dlouho potom. Nedovedu si vzpomenout kdy naposledy jsem se takhle od srdce zasmála.